sobota, 12 září 2020 12:10

Jan Schulmeister: Přeju si, aby mě muzika nikdy neopustila

Autorka:

„Hudbu jsem vnímal už jako batole, protože jsem slýchal maminku cvičit na klavír a tatínka na housle.“

„Myslím si, že soutěže jsou naprosto nejdůležitější. Zvykáte si odmalička být na pódiu – a to se v pozdějším koncertním životě hodně hodí.“

„V tomto školním roce budu mít individuální studijní plán – jeden týden škola, druhý týden individuální studium, takže budu moci cvičit i šest hodin denně.“

 

6

 

Třináctiletý Jan Schulmeister si z mnoha klavírních soutěží odnesl ta nejvyšší ocenění, mimo jiné se dvakrát stal vítězem Národní soutěže ZUŠ, dvakrát získal absolutní vítězství v soutěži Piano Talents v Miláně a stal se absolutním vítězem soutěží Amadeus a Beethovenovy Teplice. Jeho posledním výrazným úspěchem je vítězství v Mezinárodní klavírní soutěži Césara Francka v Bruselu. Patří k nejpozoruhodnějším mladým českým klavíristům. Je také nejmladším členem hudební rodiny PETROF. Dnes ho v pražském Rudolfinu čeká za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a dirigenta Jiřího Rožně účast ve finále soutěže Concertino Praga, které společně pořádají Český rozhlas a Akademie klasické hudby. Přednese Klavírní koncert a moll Edvarda Griega. Koncert vysílá v přímém přenosu Český rozhlas na stanici Vltava od 17 hodin.

Jaké byly vaše začátky, od kolika let hrajete na klavír?

Hudbu jsem vnímal už jako batole, protože jsem slýchal maminku cvičit na klavír a tatínka na housle. Maminka učí na kroměřížské konzervatoři a tatínek hraje ve Wihanově kvartetu. Oba jsou součástí Tria PETROF. Sám jsem začal hrát v pěti letech v ZUŠ u paní učitelky Zonové.

Dokázal byste popsat, co vám dává Váš pedagog?

Paní Zonová mi dává především velkou podporu. Vede mě, fandí mi, rozšiřuje mé obzory. Jsem hodně spokojený. S paní učitelkou i s maminkou, která mi dala klavírní základy.

Kam se chystáte po deváté třídě, do které letos v září nastupujete?

Na kroměřížskou konzervatoř. A budu studovat ve třídě mé maminky.

Nebojíte se toho trochu?

Ani ne. Domluvili jsme se, že je třeba zachovat dobrý vztah učitel–žák, myslím si, že to nenadělá žádnou škodu.

Proč jste si vlastně vybral „maminčin“ klavír, a ne „tatínkovy“ housle?

Na to je jednoduchá odpověď. Když jsem byl malý, byl jsem doma s maminkou a stále jsem slyšel klavír. Tatínek hodně jezdil po světě, a tak jsem ty housle tak často neslýchal.

 

8

 

Co je podle vás nejdůležitější na hře na klavír?

Nejen na klavír, ale vůbec na každý nástroj – pravidelné cvičení. Každý den a několik hodin.

A co je ve hře na klavír nejzáludnější?

Na to zatím neznám odpověď. Když s něčím zápolím, paní učitelka nebo maminka mi pomohou se přes to přenést. Zatím nehraju filozoficky velmi těžký repertoár, jako jsou pozdní Beethovenovy nebo Brahmsovy sonáty, volíme repertoár, který je úměrný mému věku.

Co patří k vašemu repertoáru?

Na Concertino mám připravený Griegův klavírní koncert, jinak hodně hraju Rachmaninovova preludia, LisztaTranscendentální etudu, Uherské rapsodie, po Concertinu bych chtěl začít studovat Beethovenův Pátý klavírní koncert.

Máte svého oblíbeného klavíristu?

Z historie 20. století nejvíce obdivuji Vladimira Horowitze, ze současných se mi hodně líbí Arcadi Volodos. Nejen pro jeho neomylnou techniku, ale i pro jeho hlubokou muzikalitu a medový úhoz. Nu a pochopitelně Krystian Zimerman.

Soutěžíte rád? A jakou důležitost soutěžím přikládáte?

Myslím si, že soutěže jsou naprosto nejdůležitější. Zvykáte si odmalička být na pódiu – a to se v pozdějším koncertním životě hodně hodí. Nu a třešničkou na dortu jsou dobrá umístění.

 

3

 

Díky členství v rodině Petrof jste měl možnost letos v únoru natočit CD. Jaký to je pocit, držet v ruce svou nahrávku?

Je to už druhé CD, zaštítěné společností Petrof, jsou na něm skladby od Rachmaninova, Liszta a Mozarta. Z toho mám obrovskou radost.

Pocítil jste už někdy únavu z každodenního hraní?

Poslední dobou hodně, protože rychle rostu, a to mě trochu vyčerpává a unavuje. Snažím se cvičení zbytečně nepřehánět, cvičím maximálně čtyři pět hodin denně. Ale v tomto školním roce budu mít individuální studijní plán – jeden týden škola, druhý týden individuální studium, takže budu moci cvičit i šest hodin denně, a to dvoufázově. Těším se, že nastuduji nový repertoár a ještě vylepším techniku.

Jaké máte vedle hudby koníčky?

Poslední dobou mě hodně začalo bavit barmanství. Rád míchám návštěvám koktejly. Mám speciální nápojový lístek, podle něhož si naši hosté mohou vybírat. Rád připravuji třeba piña coladu nebo mojito…

Jak si představujete svou budoucnost? Čeho byste chtěl dosáhnout?

Nejvíc si přeju, aby mě klavír nepřestal bavit, aby mě pořád naplňoval tak jako teď. Aby mě muzika pořád bavila a neopustila mě. Zkrátka být pořád díky muzice šťastný.

 

1

 

Foto: Jaroslav Winter, Michal Kobrle, Petra Hajská, Jakub Šleis

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.