„Cennou součástí projektu jsou výstavy, projekce a hlavně četné koncerty, a to nejen účinkujících kurzistů a jejich lektorů, ale i významných koncertních umělců.“

„Přihlásit se na hudební kurzy a být vybrán je do určité míry prestižní záležitost, vždyť adept hudebního umu předvádí nejen nastudovaná díla, ale i sebe coby ‚pokušitele‘ hudební múzy často na startovní čáře.“

„Muzikant již od útlého věku si díky specifice hry na ten který nástroj postupně ‚ničí‘ tělo a toto se už v nízkém věku může neblaze projevovat na zdraví. Takže díky za každou možnost pohybu.“

V jihočeské Soběslavi se uskutečnil šestnáctý ročník interpretačních kurzů a festivalu komorní hudby. Záslužná akce je (nejen) duchovním obohacením všech zúčastněných. 

Soběslav, město ležící na soutoku Lužnice a Černovického potoka, tvoří s přilehlým okolím s nádhernou přírodou vyhledávanou oblast Jihočeského kraje. Město samotné má bohatou historii, první zmínka o Soběslavi je z roku 1239. Jeho majitelé Rožmberkové je vlastnili přes tři sta let a od samého počátku mělo statut a výsady královského města. Kromě zachovaných a chráněných historických budov v centru, pocházejících z gotického období a prohlášených v roku 1990 za městskou památkovou zónu, je i okolní příroda pozoruhodná svým výskytem chráněných rostlin, ptactva a různých, dnes ohrožených živočichů. A známá Soběslavská blata, která náleží k nejcennějším oblastem lidové architektury jsou součástí tohoto unikátního regionu. Je tedy kam jít a plánovat delší či kratší výlety.

Spolu s historií a turistikou však nabízí Soběslav i další kulturní požitky. Jedním z mnoha je i festival Setkání s hudbou. Původní záměr věnovat část letních prázdnin výuce hudby se poprvé uskutečnil v roku 2009, lektoři byli z velké části vyučující z pražské HAMU nebo výkonní koncertní umělci. Výuka probíhala ve třídách ZUŠ Soběslav, v Kulturním domě města Soběslavi a také byla zařazena i výuka hry na varhany v kostele sv. Víta, kde se nachází historický nástroj z období baroka. Seminář spolu s koncerty je již tradičně zařazen na začátek července. Letošní, již šestnáctý ročník, konaný ve dnech 1. až 11. července, byl významnější díky letopočtu, kdy si připomínáme kulaté nebo půlkulaté výročí významných českých skladatelů i koncertních umělců. Cituji z portálu rokceskehudby.cz: „Roky končící čtyřkou mají v české hudbě podobný význam, jako osmičkové roky pro národ a stát. Až podivuhodně často vycházejí na výročí narození, úmrtí či vytvoření stěžejních děl nejvýznamnějších českých skladatelů. Jsou to např. skladatelé: Heinrich Ignaz Franz Biber (1644–1704), František Ignác Tůma (1704–1774), Václav Jan Křtitel Tomášek (1774–1850), Bedřich Smetana (1824–1884), Antonín Dvořák (1841–1904), Josef Suk (1874–1935), Oskar Nedbal (1874–1930), Vilém Blodek (1834–1874), Leoš Janáček (1854–1928), Pavel Bořkovec (1894–1972), Pavel Haas (1899–1944), Emil František Burian (1904–1959), Bohuslav Martinů (1890–1959), Jan Novák (1921–1984), Jan Klusák (*1934), zpěvačka a herečka Jarmila Novotná (1907–1994), skladatel, klavírista, zpěvák a herec Jiří Šlitr (1924–1969), dirigent a skladatel Rafael Kubelík (1914–1996), klavírista Rudolf Firkušný (1912–1994), výročí také slaví Národní divadlo v Brně, (zal. 1884), premiéra Škroupovy a Tylovy opery Fidlovačka (1834), premiéra Janáčkovy opery Její Pastorkyně (1904)… Je dobré si tato data připomínat, neboť jako národ vskutku máme být nač hrdi. A stále je mnoho umělců, kteří na tyto tradice navazují. S radostí lze konstatovat, že v oblasti hudby se pěstuje a zvelebuje podhoubí, vzcházející z mladé a nejmladší generace, o kterou pozorně a s láskou pečují zkušení učitelé a činní koncertní umělci. Kteří ze čtenářů portálu mají ve svých rodinách a okolí mladé lidi a hudbou se zabývající děti, tak velmi dobře vědí, že koníček zvaný hudba, často přeroste v celoživotní zájem, příp. povolání. Je to jako se sportem, většinou to bývá tvrdý trénink, velké oběti, ale my hudebníci máme to štěstí, že nám je dopřáno vyučovat i provozovat na různých úrovních (vzhledem k našim možnostem) své povolání do vysokého věku. A podobně jako sportovci, nemíváme často neděle, svátky, ani žádné jiné úlevy – pokud to myslíme s hudbou opravdu vážně. Franz Liszt prý kdysi prohlásil na dotaz, jak mnoho cvičí na klavír: „Když vynechám jeden den, poznám to já. Když vynechám dva dny, poznají to moji žáci. Když vynechám tři dny, poznají to i posluchači v sále.“ Letní měsíce proto bývají již tradičně (i v zahraničí) věnovány interpretačním kurzům, jež vedou významní lektoři ve svém oboru.

Letos v Soběslavi vyučovali hru na housle Štěpán Ježek (Bennewitzovo kvarteto, HAMU), Jakub Fišer (Bennewitzovo kvarteto, Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy) a Pavel Kudelásek (HAMU, Pražská konzervatoř). Hráčům na violoncello se věnoval Tomáš Strašil (HAMU, Pražská konzervatoř, Bergerettes Trio). Klavír již od vzniku interpretačních kurzů v roce 2009 vyučuje znamenitý pianista Tomáš Víšek (HAMU, Mezinárodní konzervatoř Praha). Význačně co do zájmu bývá zastoupen zpěv, který již tradičně vede Jarmila Chaloupková z pardubické a pražské Deylovy konzervatoře. Mladé kytaristy vede Taťána Klánská (Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy, ZUŠ Říčany) a Helena Střížková (Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy, ZUŠ Říčany). Bez klavírní spolupráce se neobejde většina nástrojů, tohoto úkolu se podjaly Silvie Ježková (HAMU, Pražská konzervatoř, Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy, ZUŠ Klementa Slavického) a Štěpánka Rohlíčková (Hochschule für Musik Carl Maria von Weber Dresden, CH ZUŠ Harmonie). Spoluorganizátory této akce jsou neziskové sdružení Setkání s hudbou, z. s., Město Soběslav, Kulturní dům města Soběslavi a ZUŠ Soběslav. Ředitelem festivalu je Petr Hanzlík, hudební skladatel, producent a zpěvák, působící též jako dramaturg a hudební režizér (v Českém rozhlase i soukromě) a pedagog Pražské konzervatoře, komponista v širokém hudebním spektru, zpěvák v různých ansámblech a uskupeních, známá je jeho kapela Domácí Výroba, která se prezentovala i letos na Setkání s hudbou. Významné jsou i produkční počiny, „Setkání“ je jednou z mnoha. Výkonnou ředitelkou pedagogické části je již výše zmíněná kytaristka Taťána Klánská. O PR, celoroční plány a produkci festivalu a kurzů se starají Kateřina Pinkasová a Michaela Pondělíčková, která i vystoupila na jednom ze závěrečných koncertů. Dalšími spolupracovníky „v zákulisí“ jsou Pavel Švestka, má na starosti workshopy a je spoluproducentem festivalu, mediální komunikaci obstarává Michaela Jindová. Poděkování patří starostovi města Jindřichu Bláhovi, faráři P. Janu Hambergerovi, ředitelce ZUŠ Soběslav Haně Hlavsové, Kulturnímu domu města Soběslavi s ředitelem Petrem Valešem. Přihlásit se na hudební kurzy a být vybrán je do určité míry prestižní záležitost, vždyť adept hudebního umu předvádí nejen nastudovaná díla, ale i sebe coby „pokušitele“ hudební múzy často na startovní čáře. V neposlední řadě také svého pedagoga, který s ním celoročně pracuje a často to není právě vyučující lektor. Je jistě vhodné pracovat na skladbě s vyučujícím, který má zkušenosti, sám je výkonný umělec, skladbu zná a sám ji hraje nebo hrál. A přijmout jiný názor, třeba i technického charakteru. Občas se také kromě hráče samotného objeví ve třídě i jeho kolega nebo kolegové z oboru a ustát určitý tlak na svoji osobu vyžaduje značnou koncentraci, nebojácnost a hlavně dobrou přípravu už před přihlášením na kurz. Konec konců od toho kurzy jsou. Ovšem poměrně časté bývají už tzv. hotové nebo „usazené“ výkony, což se rádo děje před soutěžemi v daném období. Potom je třeba být jednak tvárným a názorově vstřícným muzikantem a jednak trpělivým a trochu i diplomatickým pedagogem, vždyť jeden od druhého se mohou naučit a dozvědět (chtějí-li) něco nového.

Cennou součástí projektu jsou výstavy, projekce a hlavně četné koncerty, a to nejen účinkujících kurzistů a jejich lektorů, ale i významných koncertních umělců. Letos to byli kytarista Pavel Steidl v kapli sv. Marka, dechové kvinteto Belfiato Quintet tamtéž, Jiří Stivín Quartet v kulturním domě. Renomované umělkyně, věnující se zejména interpretaci hudby období baroka – Edita Keglerová na cembalo, Julie Braná na barokní příčnou flétnu a zobcovou flétnu a Mélusine Srovnal na violu da gamba – rozezněly gotický prostor chrámu svatých Petra a Pavla. Celkem na festivalu zaznělo dvanáct koncertů. Závěrečné dva koncerty nabídly netrpělivě očekávaná vystoupení vybraných kurzistů. První z nich v gotickém původně špitálním kostelíku sv. Víta (který čeká na svoji opravu, po povodních 2002 byl zatopen), byl posluchači zcela zaplněn. Většinu obecenstva tvořili kurzisté, jejich příbuzní a lektoři, žádostiví si poslechnout výsledky společné práce. Koncert, i když trval přes devadesát minut bez přestávky, kromě hostující šikovné flétnisky byl postaven na smyčcích (housle a violoncella) za spolupráce malého ansámbu, který se secvičoval v průběhu kurzů s uměleckou vedoucí Věrou Sadílkovou. Především však obdiv patřil klavíristkám Silvii Ježkové a Štěpánce Rohlíčkové, které měly k dispozici elektrický klavír a odehrát většinu koncertu s výhradně romantickým repertoárem velmi náročné úrovně nebylo snadné. Taktéž sólisté se museli zvukově a souhrou přizpůsobit. Naštěstí akustika ten večer díky zaplněném prostoru příjemně spolupracovala, chrámový prostor bývá občas v tomto ohledu záludný. Do příjemného chládku spolu s výbornými výkony se občas „zatoulal“ otevřenými vraty milý zpěv kosa, který nikterak nenarušil atmosféru večera.

Následující večer pokračoval opět zdařilými a hudebně zajímavými výkony. Tentokrát byl v sále kulturního domu, který byl asi z jedné třetiny zaplněný, k dispozici klavír. Zvukově bylo znát, že je to starý, již repasovaný nástroj a také divadelní podium se závěsy dokázalo leccos ubrat na zvukové a dynamické kvalitě. Nicméně tentokrát se prezentovali i klavíristé s bluesovým, romantickým a impresionistickým programem, což bylo příjemné dramaturgické obohacení. I když koncert trval hodně přes dvě hodiny, stále bylo co poslouchat. Těžko posoudit, kolik bylo v publiku domácích „soběslaváků“, byli přítomni někteří učitelé ZUŠ, prázdninoví výletníci i cizinci, ale hlavně kolegové kurzisté, kteří po oba večery zaslouženě aplaudovali a povzbuzovali. Pro lektory to vždy znamená uznání jejich práce, i když se vyznávají z radosti k hudbě, bez níž by si svůj život už nedokázali představit.

Kurzisté díky umístění v krásném a kulturně bohatém místě měli i četné možnosti výletů, koupání a různého sportovního vyžití. Muzikant již od útlého věku si díky specifice hry na ten který nástroj postupně „ničí“ tělo a toto se už v nízkém věku může neblaze projevovat na zdraví. Takže – díky za každou možnost pohybu i v rámci uměleckého zaujetí.

Hudebních kurzů je nejen u nás, ale i v cizině bezpočet i během roku, ti zdatnější „hudebkoví“ žáčci jsou k nim směrováni (máme na paměti počet 535 ZUŠ v České republice). Dovolím si malou statistiku, kterou smím zveřejnit díky pořadateli a vzhledem k soběslavským kurzům. Jako aktivní byli samozřejmě přítomni i studenti středních uměleckých škol a vysokých, hudebně zaměřených škol. Přihlášených účastníků bylo 57. Z toho sedmnáct houslistů, deset violoncellistů, deset zpěváků, devět kytaristů, sedm klavíristů, tři pasivní, jedno trio komorní hry. Frekventanti přijeli z lokalit: Praha (18), Jihočeský kraj (11), Středočeský kraj (11), Královéhradecký kraj (5), Liberecký kraj (2), Ústecký kraj (4), Olomoucký kraj (3), Moravskoslezský kraj (1), Manchester (1). A k zastoupení v rámci jednotlivých učilišť: ZUŠ (25), Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy (14), konzervatoř (8), pedagog ZUŠ (5), HAMU (2), samouk (1), Pedagogická fakulta UK (1), soukromá výuka (1).

Určitě je třeba podnítit hudební zájem, který pomalu nabývá na objemu – vždyť poslední desítky roků zažíváme hudebně čím dál větší odklon od naší lidové i umělecké tradice; nechceme člověka už od dětství ochudit o přirozený kulturní rozměr, což má kromě jiného za následek duchovní, duševní a mentální pustnutí celých generací. A proto pěstujme v jakémkoli rozsahu hudební a umělecké povědomí. Počátek je vždy v rodině. Věřme, že snad ještě není pozdě.

Foto: M. Pondělíčková, Peter Ganzglück

Facebook X E-mail WhatsApp