Symfonický orchestr Českého rozhlasu přichystal na pondělí 21. února další koncert. Tentokrát s venezuelskou klavíristkou Gabrielou Montero, která se v této sezóně stala rezidenční umělkyní orchestru. Přednese Mozartův Koncert č. 14 a poté společně se sólotrumpetistou SOČRu Jiřím Houdkem První klavírní koncert s obligátní trubkou od Dmitrije Šostakoviče. Program pod taktovkou francouzsko-švýcarského dirigenta Josepha Bastiana orámují symfonie Sergeje Prokofjeva. V úvodu zazní populární První – Klasická, ve finále pak první verze Čtvrté symfonie C dur. Koncert se bude tradičně konat ve Dvořákově síni Rudolfina od 19:30 hodin. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava a v rámci prestižní koncertní série Prémiové koncerty Eurorádia také Rumunský rozhlas. Ze záznamu ho vedle ČRo D-dur nabídnou také Lotyšský a Rakouský rozhlas.

„Po provokujících, někdy až šokujících skladbách zkomponoval mladý Sergej Prokofjev v roce 1917 něco zcela jiného: čistou, průzračnou, prostou a hravou Klasickou symfonii, vytříbenou, svižnou a vtipnou, jeden z prvních krystalických příkladů neoklasicismu,“ uvádí dramaturgie. Posluchač může obdivovat vystižení ducha slohu, tanečnost, rozkošné melodie i pikantní disonance.

Mozart svůj Klavírní koncert Es dur dokončil v únoru 1784. Tehdy působil už třetím rokem ve Vídni, kde zažíval radosti i strasti svobodného povolání. Mozartova hudba obecně vyniká bohatostí melodické invence, zpěvností, čistotou harmonií, zvukovou barevností i dokonalostí výstavby, elegancí, přehlednou jednoduchostí, hloubkou i radostnou jasností. K tomu se přidává uplatňování nových progresivních prvků. V melodickém Koncertu Es dur je toto vše slyšet.

První z klavírních koncertů Dmitrije Šostakoviče z počátku třicátých let je nekonvenční dílo, brilantní a virtuózní, místy až jedovatě sarkastické. „Původně mělo jít o Trubkový koncert, přidáním klavíru se však nakonec záměr obrátil a vznikl Koncert pro klavír a orchestr c moll se sólovou trubkou,“ vysvětlují pořadatelé.

Čtvrtá symfonie Sergeje Prokofjeva vychází z hudebního materiálu baletu Marnotratný syn s biblickým novozákonním námětem, který si u Prokofjeva objednal Sergej Ďagilev, impresário Ruského baletu. Symfonie vznikala paralelně, sleduje klasickou formu, ale nevzdává se materiálu z baletu, a tak je druhá věta obrazem návratu marnotratného syna a třetí vyvolává představu svůdnosti krásných žen.

Foto: Anders Brogaard, Andrej Grilc, Vojtěch Brtnický

Facebook X E-mail WhatsApp