Jihočeská filharmonie sídlí od roku 1988 v budově bývalého kostela svaté Anny v Českých Budějovicích. Koncertní sál ale potřeboval proměnu, akustika byla špatná a vzduchotechnika nedostačující. Rekonstrukce se konala podle návrhu ateliéru A8000, který řídí architekt a zároveň vedoucí projektového týmu Vltavské filharmonie Martin Krupauer. Jejím cílem bylo vrátit sálu původní tvar, jednoduchost a čistotu.

Jihočeská filharmonie byla v Českých Budějovicích založena v roce 1981 pod názvem Jihočeský státní orchestr. V současnosti má osmatřicet členů a zůstává jedinou profesionální filharmonií v Jihočeském kraji. Její domovskou scénou je od počátku bývalý římskokatolický kostel svaté Anny pocházející z roku 1620. V roce 1988 byl chrám necitlivě přestavěn na koncertní síň Otakara Jeremiáše.

„Hlavní myšlenkou rekonstrukce bylo navrátit sálu, který byl navržen jako kostel, jeho původní tvar a jednoduchost. Starý akustický strop, těžkou visutou galerii a boční balkon tak nahradily minimalistické prvky, které citlivě zdůrazňují původní konstrukci sálu kostela,“ uvádí orchestr a dodává, že výraz prostoru nyní udávají jednoduché linie a omezená škála materiálů a barev – dřevo a dále černá s bílou barvou. Nejvýraznějším prvkem interiéru jsou lehké bílé akustické baldachýny zavěšené pod stropem. Pohled na akustické obláčky evokuje nebesa.

Právě akustika byla dříve nevyhovující, nyní se zvuk odráží správně do více směrů. Rekonstrukce se dočkala i nedostatečná vzduchotechnika. Zásadní novinkou je také akustický dřevěný obklad na zadní stěně sálu, který odráží vertikalitu varhan. Aktuální kapacita sálu je 172 plnohodnotných a pohodlných míst.

Ateliér tak upravil daný prostor na příjemné prostředí pro menší koncerty. „Rekonstrukce přináší maximální možné vylepšení. I díky velmi dobré práci, kterou odvedla stavební firma. Špičkový návrh se tedy potkal s kvalitní realizací a nám nezbývá, než sál naplnit kvalitní hudbou,“ dodává ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda.

„Chtěli jsme vrátit tvar původního kostela a nechat jej vyznít ve všech možných detailech. Celý sál najednou více dýchá. Dokonce je konečně vidět klenba, která jasně určuje chrámový prostor. Kladli jsme důraz na návrat symetrie a nekomplikované čisté tvary, barvy i materiály. Odstranili jsme proto některé necitlivé dřívější zásahy, jako je podhled nebo špatné rozdělení prostoru,“ popisuje architektka Stanislava Blažková.

Nově přidané prvky interiéru jsou dřevěné, původní tvar sálu a akustické panely pod stropem jsou bílé a povrch stěn je modelován pouze vrženými stíny akustických panelů. Všechny dveře a okna jsou natřeny černou barvou, aby vynikaly pouze hlavní linie koncertního sálu. Strohá barevnost a estetická pokora je tak dotažena do nejmenšího detailu.

Foto: Ondřej Bouška