„Kniha bezděčně vypovídá o ubíjející nespravedlnosti a marnosti provázející temná léta nacismu a komunismu.“
„Je to jiný osud než v případě takzvaných terezínských skladatelů Pavla Haase, Hanse Krásy a Viktora Ullmanna, kteří strávili v ghettu několik let a zahynuli v Osvětimi v roce 1944, a Gideona Kleina, jehož život skončil v táboře ve Fürstengrube v lednu 1945.“
„Paradoxně v důsledku toho, že přežil, a v důsledku další perzekuce a nakonec emigrace byl a zůstal i po roce 1990 při napravování historických křivd nepovšimnut.“
Hudebník a majitel textilní továrny? Neobvyklá kombinace. Erich Adler-Orlický, houslista a komponista, úspěšný podnikatel z česko-německo-židovské rodiny, přežil díky hudbě nucený pobyt v ghettu, přišel o firmu, vstoupil do strany, v padesátých letech čelil perzekuci, pak se živil jako kavárenský pianista a v roce 1969 nakonec emigroval na Západ… Jeho život, který zachycuje nedávno vydaná kniha Adama Grygara nazvaná I v Terezíně rostou sedmikrásky, rámují roky 1911 až 1982. Donedávna se o Adlerovi vlastně vůbec nevědělo. Zajímavý objev. Tím spíše, že jeho zrekonstruovaný osud je pro meziválečné a poválečné Československo až mrazivě typický.
7 minut čtení Číst dál…
