PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Talentovaný Ferdinand veřejně koncertoval už od šesti let a prvního samostatného vystoupení se dočkal jako devítiletý.“

„Sám Petr Iljič Čajkovskij o něm prohlásil, že je to ‚velikán houslí naší doby‘, a věnoval mu svůj Smyčcový kvartet č. 2 F dur.“

„Ferdinandovým odchodem ze života hudební rod Laubů nevyhynul; jeho syn Váša se totiž potatil.“

Patří muž, kterého nejeden z jeho významných hudebních současníků považoval za „velikána houslí“, do tohoto cyklu? Do seriálu, mapujícího naše někdejší spoluobčany německého či židovského původu, natolik zatoulané ve světě, že doma upadli do zapomnění? Ano i ne. Aneb, jak němčina umí jednoslovně vyjádřit, jein.

„Nápad na zařazení Rusalky do repertoáru prestižní italské operní scény měl sám její ředitel Dominique Meyer, který to zdůvodnil velmi originálně.“

„Zkušenost režisérky Emmu Dante se světem filmu se projevila velmi silně v tom, že dopřála inscenaci dlouhé ´záběry´.“

„Vášnivé a přitom svrchovaně distingované hudební nastudování Tomáše Hanuse, které působilo zdánlivě zcela samozřejmě, ale bylo za ním obrovské množství detailní práce.“

V milánské La Scale se poprvé v historii tohoto divadla hrála Dvořákova opera Rusalka. Za hudebním nastudováním stál Tomáš Hanus, vizuální a dramatická podoba byla dílem režisérky Emmy Dante a jejího manžela, scénografa Carmine Maringoliho. Od 6. června se po premiéře během dalších šestnácti dnů uskutečnilo ještě pět představení. O tom posledním v řadě píše muzikolog Aleš Březina. Derniéra byla vyprodána do posledního místa a publikum, ve kterém se mísili Italové se zahraničními návštěvníky, dávalo podle jeho svědectví bouřlivě najevo nadšení; po každé pauze vítalo orchestr a zejména dirigenta, kterého si jednoznačně zamilovalo.

„Samotnému koncertu předcházel odpolední prolog v Domě Gustava Mahlera, kde Petr Fiala v uvolněné atmosféře rád zavzpomínal na dětství a mládí strávené v početné rodině v Jihlavě.“

„Výslovnost sboristů byla i ve ztišené dynamice zřetelná a modlitba v pomalém tempu naplnila celý chrámový prostor; až se zamyšlené publikum zdráhalo závěrečného potlesku.“

„Petr Fiala v naprostém odevzdání provedl sbor i sólisty dávným příběhem a dopřál „svojí“ Jihlavě opravdu silně emotivní zážitek.“

Festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců stojí od samého počátku na jednom z pevných dramaturgických pilířů, kterým je sborový zpěv. Vokální hudba, a především ta duchovní, má v Jihlavě hlubokou tradici sahající do dob založení jihlavských nejstarších kostelů. Jeden z nich, farní kostel sv. Jakuba Většího, se stal 1. června dějištěm druhého sborového koncertu letošního festivalu. V rámci tuzemského turné k oslavám březnových osmdesátých narozenin zakladatele sboru Petra Fialy zde vystoupila komorní sestava Českého filharmonického sboru Brno a hosté, sopranistka Marta Chila Reichelová, barytonista Tomáš Chloupek, flétnistka Hana Hána a varhaník Martin Jakubíček.

„Drobný klavírista přednesl Klavírní koncert č. 17 G dur KV 453 Wolfganga Amadea Mozarta s odzbrojujícím nadhledem, perlivým a zvonivým úhozem a bezprostřední muzikalitou. Orchestr hrál citlivě a podporoval zvuk klavíru sólovými vstupy nástrojů, které tvořily s klavírem jiskřivou atmosféru.“

„Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“  WAB 104 Antona Brucknera, dílo, které autor mnohokrát přepracovával a které bývá hráno v pozdějších edicích. V Brně ale zazněla původní verze z roku 1874, a to jak před 130 léty, tak i nyní.“

„Tahle věta byla příležitostí předvést své výsostné umění pro sólohornistu brněnské filharmonie Karla Hofmanna, který ji skvěle využil jak dechberoucími, intonačně přesnými, nadýchanými piany, tak i pevnými, jásavými tóny s barevným témbrem.“

Abonentní koncert cyklu Filharmonie v divadle II přinesl překvapení. Zazněla Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“ Antona Brucknera, která měla v Brně přesně před 130 lety českou premiéru. Večer uvedl Klavírní koncert č. 17 G dur KV 453 Wolfganga Amadea Mozarta v podání Melvyna Tana, britského klavíristy ze Singapuru. Filharmonie Brno hrála od taktovkou svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Recenze je psána z koncertu 20. dubna 2023.

 „Velikonoce 2023 s sebou přinášejí nový začátek. Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším.“

„V centru našeho hledání bude letos postava Tannhäusera. Hrdiny ztraceného a svedeného, ale také poctivě hledajícího sebe sama.“

„Svět Richarda Wagnera, nejradikálnějšího hudebního inovátora v dějinách, pro nás bude novou startovní čarou i laboratoří zároveň, a to v opeře, na koncertech, v tanečních projektech i v elektronické hudbě.“

Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším… Tolik ukázka z uvítacího textu programu salcburského Velikonočního festivalu 2023, který se uskutečnil od 1. do 10. dubna. Autorem těchto slov je festivalový intendant Nikolaus Bachler. Výroky o „novém začátku“ jsou skutečně namístě. Co však překvapí, je skutečnost, že se pan ředitel prakticky neobtěžuje s vysvětlením, proč vlastně k jakési nové éře festivalu vůbec dochází. Řekněme si to tedy ve stručnosti alespoň my.

„V provedení Vídeňských filharmoniků zaznělo dílo technicky úžasně, zpěvně a subtilně, s mnoha barvami a svítivými dynamickými nuancemi.“

„Christian Thielemann řídil těleso s nesmírnou kreativitou v gestech a ve výraze, monumentální dílo nastudoval zpaměti.“

„Emotivně působilo provedení jak niterně kontrolovaná exploze dojemnosti, radosti, sváru i vnitřních dramat s puncem velkolepých orchestrálních efektů.“

Společnost přátel hudby ve Vídni pořádala ve Zlatém sále o víkendu koncerty Vídeňských filharmoniků, které řídil světoznámý dirigent Christian Thielemann. V rámci obou stejných programů zazněla velkolepá Osmá symfonie Antona Brucknera. Nedělním koncertem se završilo únorové vídeňské hostování německého Maestra u slavného rakouského orchestru, se kterým se v současnosti vydal na krátké zahraniční turné. Po Frankfurtu nad Mohanem, společně zamíří do New Yorku a Berkeley. V newyorské Carnegie Hall zazní tento týden i Brucknerova majestátní symfonie.

„Robert Bílý, víťaz minuloročnej Hummelovej súťaže potvrdil, že je vychádzajúcou hviezdou českej pianistiky.“

„Symfónie Antona Brucknera znejú v bratislavskej Redute pomerne zriedkavo.“

„V osobe Ralfa Weikerta našlo ikonické Brucknerovo dielo ideálneho umeleckého interpreta.“

Na ďalšej dvojici abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 9. a 10. februára 2023 sme v Redute privítali dvoch generačne od seba vzdialených umelcov. Vychádzajúcu hviezdu mladej českej pianistiky Roberta Bílého, suverénneho víťaza posledného, 10. ročníka Medzinárodnej klavírnej súťaže J. N. Hummela a nestora európskej dirigentskej školy, vyše osemdesiatročného rakúskeho symfonického i operného mága Ralfa Weikerta, ktorý sa za dirigentským pultom nášho prvého orchestra objavuje pravidelne. Program koncertu zahrnoval dve ťažiskové diela romantickej autorskej proveniencie nášho západného suseda – 1.koncert pre klavír a orchester C dur, op. 15 Ludwiga van Beethovena a majestátnu Symfóniu č.4 Es dur „Romantickú“ Antona Brucknera, zemitého hornorakúskeho vidieckeho čudáka, no zároveň, ako píše v programovom bulletine ku koncertu vo svojom znamenitom texte muzikológ Andrej Šuba, „vizionára, wagnerovského epigóna a teutónskeho mystika“. Ťažko si predstaviť odľahlejšiu, no zároveň mimoriadne podnetnú, dramaturgickú kombináciu.

„Místo za ním krátce na to přijal klavírista a varhaník Marek Kozák, jehož jméno je obvykle spojováno s neomylnou technikou, smyslem pro gradaci, s bohatou paletou rejstříků, obrovskou muzikalitou a vnitřní pokorou k notovému zápisu.“

„Po několika vytleskáních a ovacích ve stoje ještě vtipně poukázal na délku skladby, která přesahuje půl hodiny, a jako přídavek zahrál novou verzi Chopinova Valčíku v úpravě Leopolda Godowského.“

„Závěrečná část skladby jako by pomocí cressendových a decressendových motivů smyčců s velmi jemnou dynamikou romanticky vykreslovala krásy rakouské krajiny, hor a pastvin. Je zde zřetelný odkaz na Brucknerem opěvovaného Wagnera, ale i Mozarta či Beethovena.“

Čtvrteční večer 12. ledna v sále Reduta Moravské filharmonie Olomouc, koncert s podtitulem Hledání kořenů a patriotismu v hudbě,  byl patřičně zahájen skladbou Bedřicha Smetany. Skladatelem, často nazývaným duchem země. Šlo o předehru z opery Tajemství. Orchestr, jenž byl tentokrát veden Robertem Jindrou, který je nejen hudebním ředitelem a dirigentem Opery Národního divadla v Praze, ale také hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, navodil silnými folklorními prvky skutečně patriotickou atmosféru. V sedmiminutové introdukci zazářila zejména smyčcová sekce, konkrétně precizně zahraný cellový part a bezchybná presto hra houslí. Jednotlivá posluchačská místa byla až do posledního obsazena.

„Česká filharmonie hrála díla Manuela de Fally pod taktovkou Juanja Meny akademicky, vřele a s charakterem lehčí estrády.“

„Clara Mouritz zazářila na koncertě v provedení třech songů, který byl výběrem z Pěti černošských písní Xaviera Montsalvatgeho.“

„Ve Dvořákově síni Rudolfina podal Pablo Sáinz-Villegas oslnivý virtuózní výkon.“

Česká filharmonie zahájila nový rok slavnostním koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina. Ve srovnání s Vídeňskými filharmoniky, jejichž Novoroční koncert patří k nejvýznamnějším společenským světovým hudebním událostem a jeho programovou doménou jsou vždy skladby slavného rodu generace Straussů, vedení našeho prvního tělesa letos nabídlo posluchačům výhradně španělskou hudbu, uvedenou bez bližší souvislosti s českou kulturou. Dramaturgicky i interpretačně byl ovšem program velkou výzvou nejen pro orchestrální hráče, ale i pro přizvané hostující umělce ze Španělska, kteří v Praze s naším prvním tělesem debutovali.