„Rodák z Helsinek Klaus Mäkelä si díky své raketové kariéře vysloužil přívlastek ‚Shooting Star‘.“

„Royal Concertgebouw Orchestra má letité zkušenosti nejenom s dílem Brucknera, ale i tvorbou jeho přítele a kolegy Gustava Mahlera.“

„Nepřehlédnutelné byly dirigentovy pohyby připomínající místy taneční kroky, často ovšem vůbec nekorespondovaly se samotným rytmem.“

Po novém nastudování Wagnerovy Valkýry v rámci megaprojektu Drážďanských hudebních slavností a historicky poučeného pohledu na skladatelovu tetralogii Prsten Nibelungův předstoupili před drážďanské festivalové publikum v Paláci kultury jeden z nejlepších souborů současnosti, Královský orchestr Concertgebouw z Amsterdamu, a Klaus Mäkelä, který bude od sezóny 2027/2028 jeho šéfdirigentem.

Velikán s tradicí a finská ‚Shooting Star‘

S tělesem sídlícím v Amsterdamu, který přívlastek „královský“ obdržel v roce 1988 u příležitosti stého výročí založení a jehož patronkou je nizozemská královna Maxima, která zrovna oslavila třiapadesáté narozeniny, spolupracuje Mäkelä už druhou sezónu, a to na šesti programech. Patří mezi ně Mahlerova Třetí symfonie i Brucknerova Pátá. Orchestr, který si za léta existence vytvořil jedinečný, individuální zvuk, formovali výrazné figury sedmi šéfdirigentů, jakými byli Willem Kes, Willem Mengelberg, Eduard van Beinum, Bernard Haitink, Riccardo Chailly, Mariss Jansons a Daniele Gatti. Tím osmým bude právě Mäkelä.

Rodák z Helsinek, jenž si díky své raketové kariéře vysloužil přívlastek „Shooting Star“ patří mezi nejžádanější i nejvytíženější dirigenty současnosti. Čtvrtou sezonu stojí v čele Oslo Philharmonic, od roku 2021 je hudebním ředitelem Orchestre de Paris, od sezony 2027/28 kromě závazku v Amsterdamu převezme také pozici hudebního ředitele Chicagských symfoniků a vystřídá tak legendárního Riccarda Mutiho. Klaus Mäkelä již stanul například před Berlínskými filharmoniky a v Německu si pochvaloval spolupráci s rozhlasovými orchestry ve Frankfurtu, Hannoveru či Hamburku.

Majestátních pětasedmdesát minut

Symfonie č. 5 B dur, WAB 105 je složité dílo. Anton Bruckner, od jehož narození uplyne v září dvě stě let, jí napsal v letech 1875–76, tedy přibližně v době konání prvního Bayreuthského festivalu. Byť Bruckner uctíval Wagnera, v jeho symfonii najdeme jen pomálu wagnerovské inspirace. Poprvé byla symfonie uvedena 9. dubna 1894 ve Štýrském Hradci v podání tamního orchestru a pod vedením Franze Schalka, který ovšem Brucknera zkrátil a přepracoval. Originální znění zaznělo až 23. října 1935 v Mnichově s místními filharmoniky a pod taktovkou Siegmunda von Hauseggera.

Dynamický Royal Concertgebouw Orchestra má letité zkušenosti nejenom s dílem Brucknera, ale i tvorbou jeho přítele a kolegy Gustava Mahlera. Toho zase pojilo hluboké přátelství s Willemem Mengelbergem, který byl v letech 1895 až 1945 šéfdirigentem orchestru. Bylo mu teprve čtyřiadvacet let, když se této funkce ujal. Tehdy ještě ansámbl nebyl v mezinárodním měřítku takovou veličinou, jakou je nyní a jakou se Concertgebouw Orchestra stal – i díky Mengelbergovi.

Čas ukáže, kam orchestr posune nyní osmadvacetiletý Mäkelä, mezi nímž a hudebníky je patrná symbióza. V drážďanském Paláci kultury pevně držel tempo a se zkušeným, technicky dokonalým tělesem předvedl symfonii bohatou na hudební kontrasty, detaily nabité energií a jemná instrumentální sóla naplněná hloubkou. Dílo plynulo jako sekvence předeher směřující k vrcholu, které publikum ocenilo nadšeným potleskem a ovacemi ve stoje. Z jeho pojetí bylo cítit preciznost, kterou pěstuje už od dětství, kdy se začal systematicky připravovat na náročnou uměleckou dráhu. Kromě talentu a znalostí vyžaduje také manažerské schopnosti i empatii psychoanalytika. 

Nepřehlédnutelné byly dirigentovy pohyby připomínající místy taneční kroky, často ovšem vůbec nekorespondovaly se samotným rytmem. Širší vize odrážející pochopení hloubky díla by celkovému dojmu jenom prospěla.

Horizonty

Drážďanské hudební slavnosti po vydařeném startu nabízejí další koncerty od klasiky přes elektro, jazz až po pop a rock. Přivítají i takové ikony, jakými jsou například Philippe Herreweghe a Collegium Vocale Gent, Lang Lang, Jordi Savall, Sting či Anoushka Shankar. Intendant festivalu Jan Vogler doufá, že v intencích motta letošního 47. ročníku Horizonty rozšíří hosté své vlastní hudební obzory a budou otevřeni nových formám hry. Jak řekl při otevření slavností v Paláci kultury, je přesvědčen, že kultura a zejména hudba může učinit lidi lepšími a společně se vzděláním přispět k tomu, abychom se k sobě chovali citlivěji.

Foto: Drážďanské hudební slavnosti / Stephan Floss

Facebook X E-mail WhatsApp