Debata o ženskosti i koncertní Valkýra. Drážďany vracejí Wagnerovo dílo k jeho kořenům
„V první části večera se uznávané muzikoložky zabývaly fungováním Wagnerovy strategie, kdy je ženskost současně diskreditována i zveličována.“
„Krátká přestávka byla vítanou příležitostí obdivovat klavíry a pianina slavné značky, jejíž tradice sahá do roku 1853.“
„Pětihodinový večer se dvěma pauzami přinesl hluboký prožitek i požitek ze strhujícího dramatu.“

Šest desítek koncertů a dalších akcí na jednadvaceti místech v Drážďanech a okolí nabízejí letošní 47. Drážďanské hudební slavnosti (Dresdner Musikfestspiele), které jsou už v plném proudu. Až do 9. června, kdy festival vyvrcholí koncertem České filharmonie s Jakubem Hrůšou, nabídne etablovaná kulturní událost v podání špičkových interpretů a ansámblů hudbu v jejích nejrůznějších podobách a žánrech.
Věda a Sprechgesang mezi klavíry
Oficiálnímu zahájení slavností předcházely hned dva mimořádné projekty. Prvním byl workshop a koncert věnovaný myšlenkovému světu skladatele Richarda Wagnera a konceptu ženskosti v jeho díle. Moderovaný večer, který propojil hudební vědu a praxi, se konal ve slavnostním sále Centra C. Bechstein, legendární značky klavíru, a nabídl vzrušující vhled do stěžejního projektu festivalu, The Wagner Cycles – Projekt Drážďanských hudebních slavností, kterým je do roku 2026 představit historicky poučeně cyklus Prsten Nibelungův. Vždyť takový přístup k interpretaci už dávno dobře funguje například u Johanna Sebastiana Bacha. Po loňském nastudování první části tetralogie Zlato Rýna pokračoval nyní drážďanský projekt koncertním uvedením Valkýry. Její „jízda“ začala již letos březnu v Praze, odkud přes Amsterdam, Kolín nad Rýnem a Hamburk dorazila do „Florencie na Labi“, jak se Drážďanům přezdívá. Své putování projekt završí koncem srpna ve švýcarském Lucernu. Příští rok přijde na řadu třetí části tetralogie, tedy Siegfried.
V první části večera se uznávané muzikoložky, univerzitní profesorky Susanne Rode-Breymann z Hannoveru a Friederike Wissmann z Rostocku, zabývaly fungováním Wagnerovy strategie, kdy je ženskost současně diskreditována i zveličována. Wagner ostatně vnímal hudbu jako „ženský“ a text jako „mužský“ element. Expertky, podle nichž absolutní láska u skladatele nebyla možná za pozemského života, se zamýšlely také nad tím, zda Brünnhilda, jedna z nejkomplexnějších figur Prstenu, představuje ženu budoucnosti. Skladatel jí koncipoval jako bojovnici, rebelku a milující ženu zároveň a složil pro ní nejenom divoké Hojotoho! Heiaha!, ale také silný motiv touhy. Ostatně u Wagnera nechybí takzvaně silným ženám odvaha a bojovnost, ale oplývají také vyvinutou intuicí a věděním. Drží se nicméně stranou mužského světa a jeho mocenských hrátek a jsou natolik moudré, že se nesníží k intrikám. Navzdory tomu však často zůstávají na okraji dění. Brünnhilde se ovšem z tohoto schématu vymyká.

Krátká přestávka byla vítanou příležitostí obdivovat klavíry a pianina slavné značky, jejíž tradice sahá do roku 1853. Tehdy se 27letý výrobce hudebních nástrojů Friedrich Wilhelm Carl Bechstein z Gothy, mimochodem synovec durynského spisovatele, sběratele pohádek a badatele pověstí Ludwiga Bechsteina, rozhodl založit v Berlíně svoji vlastní dílnu. Nyní je C. Bechstein největším výrobcem akustických klavírů a pianin v Evropě. V jeho manufakturách v německém Seifhennersdorfu a východočeském Hradci Králové pracuje přes sedm set zaměstnanců. Nástroje společnosti znějí například Královskou akademií v Londýně, konzervatoří v Paříži či berlínskou Filharmonií.
Klavír se ke slovu dostal hned po přestávce. Podium se totiž proměnilo v jeviště, kde dva herci za doprovodu pianisty přednesli úryvky z prvního dějství Valkýry v intencích hudebně dramatického deklamačního stylu zvaného Sprechgesang. Wagner totiž usiloval o přesvědčivost, srozumitelnost a čistotu zhudebněného slova. Tvůrci se inspirovali rokem 1856, kdy takový mluvní a zpěvní recitativ použili v Curychu sám autor Richard Wagner v roli Siegmunda a Hundinga, pěvkyně Emilie Hein se zhostila partu Sieglinde, vše za klavírního doprovodu Ference Liszta.

Ojedinělý večer v paláci Coselpalais naproti kostelu Panny Marie (Frauenkirche) navnadil na další den, kdy se v Paláci kultury (Kulturpalast) konalo koncertní provedení Valkýry v podání sólistů a ansámblů Dresdner Festspielorchester a Concerto Köln. Na velkolepém, ba až revolučním projektu, jehož cílem je vrátit se k podstatě Wagnerovy hudby a zahrát jí a zazpívat tak, jak si to skladatel představoval, se podílejí nejenom umělci, ale také přední muzikologové. Umělečtí vedoucí projektu dirigent Kent Nagano a violoncellista Jan Vogler, entuziastický intendant festivalu Dresdner Musikfestspiele, si od historicky poučené interpretace podložené novým rozsáhlým vědeckým výzkumem skladatelova díla slibují dospět k hlubšímu pochopení Wagnerovy tvorby, která prošla již tolika expertimenty.
Tmavší tóny, dobové nástroje a jasná dikce
Pětihodinový večer se dvěma pauzami přinesl hluboký prožitek i požitek ze strhujícího dramatu, špičkových výkonů obou orchestrů, jejichž barevnost se zákonitě lišila od tónů vycházejících z „mýtické jámy“ v Bayreuthu. A to nejenom z prozaického důvodu, že hráči byli prostě na pódiu. Některým se totiž podařilo vypátrat historické skvosty z padesátých a šedesátých let 19. století, byť jich už není mnoho. Zbytek instrumentů nahradily nově vyrobené repliky. Fascinující byl i znovuobjevený vztah sólistů k mluvenému slovu, ostatně Richard Wagner se považoval za mistra slova a zakládal si na srozumitelnosti textu.

Většina z pěvců byli zástupci mladé generace, která s Wagnerem dosud nemá tolik zkušeností, což se ale nijak negativně neprojevilo na kvalitě. Pro Maximiliana Schmitta (Siegmund), který jinak zaujal na turné s Matoušovými pašijemi a na repertoáru má i Beethovena, šlo dokonce o debut v této wagnerovské roli. Sarah Wegener (Sieglinde) se projektu Wagnerova cyklu účastnila už loni, kdy nastudovala Freiu ve Zlatu Rýna. Švédka Åsa Jäger s dramatickým sopránem si Brünnhilde zazpívala poprvé před dvěma lety v Coburgu a v Göteborgu nastudovala part Senty v Bludném Holanďanovi. Tobias Kehrer (Hunding) naopak ve stejné roli debutoval v roce 2018 v Bayreuthu, kde v legendárním festivalovém divadle na Zeleném vršku, kam se vrací, mimo jiné ztvárnil Titurela v Parsifalovi. Na repertoáru má i postavu Fafnera. Wagnerovy hrdinky nejsou žádnou neznámou ani pro Švýcarku Claude Eichenberger (Fricka), která má na kontě Ortrud v Lohengrinovi, Venuši v Tannhäuserovi či Brangänu v Tristanovi a Isoldě. Zkušenostmi s mistrem „Gesamtkunstwerku“ se může pochlubit i britský basbaryton Simon Bailey žijící ve Frankfurtu nad Mohanem, jehož repertoár čítá na sto operních a koncertních partů. K dosavadním vrcholům jeho kariéry patří Wotan ve Zlatu Rýna a ve Valkýře stejně tak jako Wanderer v Siegfriedovi na Tyrolských slavnostech. Jako Wotan s černou páskou přes oko a kopím v ruce exceloval také nyní v drážďanské Valkýře.

V prvním dějství ve znamení dialogu Schmitt a Wegener předvedli působivý pěvecký i herecký výkon, výborně na sebe reagovali a vyzařovala z nich nefalšovaná touha a něha. Druhé dějství rozehrálo složitý vztah otce k dceři i muže k manželce, ohňostroj odstínů lásky, emocí a intimity a nabídlo zejména výborné pěvecké výkony představitelů Wotana a Brünnhilde. Ve třetím dějství okouzlilo zpěvem i vzhledem osm okouzlujících valkýr, z nichž některé přicházely na pódium z hlediště. Vokální i orchestrální vrchol přineslo strhující finále druhé části tetralogie a po zásluze si vysloužilo dlouhé ovace publika ve stoje.

Uvádět opus magnum Richarda Wagnera ve městě, kde strávil léta jako chlapec a mladík, kde působil jako kapelník dvorního saského divadla, kde uvedl své tři opery, kde zrála myšlenka konceptu jeho „Prstenu“ a kde se zapojil do revolučního vření, načež musel z města prchnout, byla a je pro realizační tým kolem pánů Nagana a Voglera velká výzva spjatá s velkými očekáváními. Navíc laťka předvést slavnou tetralogii byla vysoko už před unikátním projektem Drážďanského hudebního festivalu. V letech 2016 – 2023 na jevišti Semperovy opery oživil inscenaci Williho Deckera orchestr drážďanské Staatskapelle s kapelníkem Christianem Thielemannem, který se s koncem této sezóny s metropolí na Labi rozloučí a přesune do Berlína. V roce 2022 se ještě přidala koncertní interpretace Drážďanské filharmonie pod taktovkou Marka Janowského.
Vydařené, nové, historicky poučené nastudování hudebního dramata o hříšné lásce Wälsungů a germánských válečných děvách zvedlo laťku ještě výše.


foto: Drážďanské hudební slavnosti / Oliver Killig
Příspěvky od Zita Senková
- Trubka a smyčce u Vřídla, klavír v kinosálu. Česká filharmonie v top formě před Carnegie Hall
- Dvořák a Janáček ve filmovém Thermalu. Karlovarské Variace počtvrté
- Nora Schmid: Semperova opera je DNA Drážďan
- Štěpánka Pučálková androidem na úvod drážďanské sezony
- Tancredi v Bregenzu jako lesbická gangsterka z prostředí narkomafie
Více z této rubriky
- Bez hudby je člověk smutný, na operu jít je nutný!
- Brilantní Prokofjev Jana Mráčka a strhující Sibeliova Sedmá v Hradci Králové
- Dvě premiéry jednou ranou. Česká filharmonie svého posluchače nešetřila
- Krásný dech Belfiata
- Košický Král Roger zůstal stát na půli cesty
- Na Hromnice o festival více. Pochvala jeho dramaturgii
- Pražští komorní sólisté zahájili cyklus koncertů Mistři souzvuku
- Příjemný a pohodový Český filharmonický sbor. Otazník nad tím Piazzollou…
- Beethovenova Devátá v bratislavské Redutě v lehkém, téměř bezstarostném modu
- Kouzelná flétna Barbory Horákové má víru v člověčenství. Vídeň aplauduje