PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Haydn Petra Nouzovského bol vrúcne osobný, vrstevnatý, brilantný, objavný i fascinujúco kantabilný.“

„Fundovaný výklad Jan Jiraský doplnil skladbami interpretovanými s dokonalým porozumením jedného z najväčších znalcov Janáčkovho diela.“

„Interpretácia súboru Collegium Marianum sa vyznačovala technickou vyspelosťou, expresivitou, zmyslom pre odhaľovanie skrytých detailov i vyváženosťou sólových nástrojov a ansámblu, vrátane skvelého continua.“

Posledné dva dni jubilejného 30. ročníku festivalu Janáček a Luhačovice sa konali v priestoroch Lázeňského divadla a kostola Svätej Rodiny. Ponúkli široký repertoárový rozptyl hudby od obdobia baroka až po 20. storočie, od notoricky známych skladieb až po vzácne rarity a od štandardnej interpretácie na súčasných nástrojoch až po historicky poučený prístup.

„Pro své vystoupení v bernartickém kostele si připravili ukázky z děl českých a světových skladatelů, jimiž zároveň představili nejoblíbenější formy komorní tvorby v období vrcholného a pozdního baroka.“

„Připomenutí Františka Ignáce Antonína Tůmy považuji za záslužné.“

„Náročný virtuózní part, jehož se Jana Semerádová zhostila s technickou bravurou, svědčí o tom, že Blochwitz patřil vedle Quantze a Pierra-Gabriela Buffardina k nejlepším flétnistům v celém Německu.“

Již do svého šestnáctého ročníku vstoupil letos festival oživující sakrální památky širšího okolí Boru u Tachova. Hudební léto Borska založil v první dekádě našeho století tamější duchovní správce Mons. Vladimír Born. Hlavním záměrem borského děkana, který by se letos byl dožil pětaosmdesáti let, bylo vnést duchovní hudbu do objektů, na nichž v poválečném vývoji zanechaly své devastující stopy jak výměna původního obyvatelstva, tak dlouhá léta komunistického režimu. 13. července festival navštívilo trio tvořené hráči souboru Collegium Marianum.

„Publikum potřebuje ´slyšet´ ne pouze ušima: lidé musí umět zavřít oči a nechat se přenést do jiné éry nebo na místo, které si vyberou, kde se mohou vzrušovat a radovat…“

„Artikulace a srozumitelnost textu je zásadní pro všechna období… od šestnáctého do devatenáctého století.“

„Je správné informovat veřejnost i o méně ´slavných´ autorech, kteří přitom ve srovnání s populárnějšími jmény často jsou stejně důležití a neméně fantastičtí.“

Na programu sobotního odpoledního koncertu italské sopranistky Roberty Mameli a souboru Collegium Marianum, který se zaměřuje na hudbu 17. a 18. století, jsou na festivalu Smetanova Litomyšl barokní skladatelé Antonio Vivaldi, Georg Friedrich Händel a František Jiránek. Sólistka se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyznává z lásky ke starší hudbě, včetně Mozartovy tvorby, zamýšlí se nad vládou italštiny v evropské hudbě té doby, vyzdvihuje důležitost srozumitelnosti textu při zpěvu a porovnává jednotlivé autory. A prozrazuje, co je pro ni největším zadostiučiněním.

Středa se souhrou okolností stala festivalovým skutečným středem a navíc jednou z dominant v podobě koncertu z děl komponujících žen příznačně nazvaného „Les Femmes Fatales“.“

„Terezie Fialová se svou bohatou zkušeností komorní praxe věděla přesně, kdy vystoupit do popředí a kdy tmelit celek, nebo ustoupit promluvě obou melodických nástrojů.“

„O naprosto bezprecedentní zážitek se postaral slovenský houslista Milan Paľa.“

Koncem jara a začátkem léta ožívá tradice regionálních hudebních festivalů. Mezi nimi si renomé výjimečné události svého druhu vydobyl Mezinárodní festival komorní hudby Kutná Hora, pořádaný na začátku června v týdenním rozsahu. Již 16. ročník se uskutečnil mezi 3. a 11. červnem s nabídkou šestnácti koncertů ve vynalézavé a atraktivní dramaturgii. Charakteristickým, nezaměnitelným rysem tu je princip tvůrčí dílny, kdy interpreti se ke společnému výkonu scházejí až na místě, aby připravili a předvedli výsledný zvukový tvar skladeb, s jakými se v běžném koncertním provozu stěží kdy setkáme. To vše je umocněno vyspělým interpretačním uměním individuálních výkonů, včetně komorní souhry.

„Od té doby dokázala mnoho, vlastně jakoby už dávno téměř vše.“

„Do tuzemského koncertního dění dostává hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval. A nebo ji nezpíval tak, jak dnešní pohled a vkus umožňuje a žádá.“

„V roli Carmen a také v Mahlerových písních s orchestrem a pak i v několika soudobých kompozicích dospěla nejdál v rámci možností svého hlasu.“

Magdalena Kožená, mezzosopranistka světového renomé, má za sebou osmadvacet let na světových pódiích a před sebou jako nejbližší úkol Monteverdiho operu L’incoronazione di Poppea v Barceloně. Je však také zakladatelkou nadačního fondu cíleně podporujícího tuzemské základní umělecké školy a systematicky přispívajícího k dalšímu rozvíjení nadání a růstu uměleckých talentů, včetně dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním…

„Její přítomnost na scéně je vše, jen ne odtažitost.“

„Těleso užívající dobové nástroje přidávalo dravý styl rychlých temp, emotivnost temp pomalých a mimořádně velké, až manýristické bohatství dynamiky.“

„Vypálila takovou pěveckou ekvilibristiku, že nebylo pochyb, že jí to bude skvěle zpívat ještě hodně dlouho.“

Italská diva Cecilia Bartoli přijela do Prahy s barokním programem nazvaným Farinelli a jeho současníci. Doprovodil ji barokní orchestr Les Musiciens du Prince – Monaco. Nedělní koncert ve Smetanově síni, prokomponovaný bez pauzy do jednoho pásma, se i s přídavky protáhl skoro na dvě hodiny. Byl postaven na neokázale samozřejmé virtuozitě, ale ještě víc na ztišeném cituplném výrazu. A vygradoval zábavně, protože komediantku v sobě tato pěvkyně prostě nezapře.

„Chceš přijet za dva měsíce s Dvořákem do Lvova?“

„Když někdo chtěl jít tehdy na koncert, tak proto, že chtěl slyšet muziku. Jako študáci jsme dali uvaděčce dvacku a sedli jsme si na schody. Dovedete si představit, že by dneska někdo seděl v Dvořákově síni na schodech?“

„Nikdo se ani nepohnul. Nikdo se neodvážil vstát a zazvonit. To největší umění interpretace je v odměření ticha. Dodnes na to všichni vzpomínáme.“

I když se nám to zdá neuvěřitelné, v ukrajinském Lvově probíhá běžná koncertní sezona. S tamějším Lvovským národním filharmonickým orchestrem, který si letos připomíná 120 let od vzniku, zahraje 7. dubna český violoncellista Jiří Bárta Dvořákův  Koncert h moll. Vystoupí bez nároku na honorář. O tom, proč pojede hrát na Ukrajinu i jak se v průběhu let proměňuje jeho přístup k Dvořákovi či Beethovenovi, mluví v následujícím rozhovoru.

„Z díla Václava Jana Stamice přednesla Anna Sysová Koncert pro klarinet a orchestr B dur. Sólistka zaujala nejen brilantní technikou, ale rovněž i promyšlenou dynamickou stavbou, ve které si zejména v první a druhé větě, včetně jejich krátkých kadencí, mohla v akusticky příznivém prostředí pohrávat s jemnými pianissimy. Ve třetí větě uplatnila plnější tón, což koneckonců lépe vyhovovalo i doprovodnému tělesu.“ 

„Ačkoliv je hudba jednoho z Bachových synů úzce spjata s jeho dlouholetým berlínským působením, uvedená skladba je jednou ze šesti symfonií, vzniklých po jeho odchodu do Hamburku (1767). V pojetí mladých interpretů vyzněla tato třívětá symfonie přesvědčivě. Hráči dobře podpořili strhující dynamismus, ale i jisté harmonické a modulační napětí této kompozice.“

„Jistě by se dalo spekulovat o volbě tempa menuetu či o menší robustnosti provedení. Je-li však skladba hrána technicky brilantně a s muzikantskou vervou, jsou jakékoliv poznámky zbytečné.“

Smetanovské dny, největší plzeňský hudební festival, již tradičně situovaný na počátek předjaří, prodělal za třiačtyřicet let své existence mnoho proměn, úzce souvisejících s představami a dramaturgickými záměry měnících se pořadatelů. Zatímco zastánci monotematického zaměření na Smetanovu osobnost striktně požadovali zaměřit se pouze na dílo zakladatele české hudby, jiní volali po širším dobovém kontextu, tedy hudbě 19. století, což ostatně odpovídalo i tradici proslulých plzeňských vědeckých sympozií, která festivalu každoročně udávala svá témata. Nejinak tomu bylo i letos. Vedle tématu sympozia „Léta putování: Lidé na cestě v dlouhém 19. století,“ se v programové brožuře festivalu objevilo i široce pojaté „Bedřich Smetana a související odkazy“, tedy téma, pod které se v podstatě dá schovat úplně všechno. Nevím však, zda pozvaní účinkující o vyhlášeném tématu vědí, zda se mu snaží svým repertoárem přizpůsobit.

„Ukázková agogika přinesla líbivé proměny dynamiky, ve které držely basy, jakožto nedílná součást harmonie, úhlednou jednotu smyků.“

„Poetický svět Fišerovy pocty italskému houslovému virtuosovi sdíleli sólista i ansámbl v noblesní a vlídné výrazové poloze, ze které elegantní proměnou tempa přešli do svůdného tanečního rytmu.“

„Proměnlivá dynamika s efektem echa již v úvodu skladby, působivé akcenty, rázné nasazení a jednota souboru působily naprosto povznášejícím způsobem.“

Pražský komorní orchestr má za sebou dvaasedmdesát koncertních sezón a to bez přerušení. Už to by stačilo k návštěvě kteréhokoliv z jejich koncertů. A navíc je letošní kalendář orchestru opravdu atraktivní. Najdeme v něm kupříkladu violoncellistu Jiřího Bártu nebo hobojistu Viléma Veverku. Koncert, o kterém pojednává přítomná zpráva, však v seznamu nenajdete.

„Bylo to chytré, bylo to nápadité, a hlavně skvěle představilo dialog jednotlivých nástrojových skupin.“

„Antonini je považovaný za virtuosa na zobcovou flétnu evropského formátu a tak jsme měli možnost srovnávat výkon mladičké Soni.“

„Na to, jak jsou mladí, hráli skvěle.“

Kdo nebyl na koncertě Svátků hudby v úterý 21. února na Pražské konzervatoři, ten musí litovat. Nejen kvůli skvělé dramaturgii, protože ta je u Svátků hudby příznačná, ale i kvůli velmi nápadité inscenaci, kdy se rozhodně nejednalo o strnulou hudební prezentaci. Prostě koncert, který poučí i potěší. Koncert, na který se rádo vzpomíná.