„Koncert nabídl dramaturgicky originální myšlenku propojit v jeden program barokní árie evropských mistrů, týkající se dramatu mytologického pěvce Orfea.“

„Collegium Marianum je zkrátka soubor, který se perfektně zná; je sehraný, ví, komu kdy jak naslouchat a jak navzájem interagovat.“

„Barokní flétna kooperovala s altovým partem tak, že měl posluchač dojem, že jde o duet sehraného uměleckého dua.“

Čtyřiadvacátý ročník Letních slavností staré hudby uzavřel festivalový rezidenční soubor a pořadatel festivalu Collegium Marianum propracovanou dramaturgií s francouzskou altistkou Delphine Galou. Lyrický večer se nesl v dramatických i žalem protkaných áriích bájného pěvce Orfea a v hudebních dialozích sólistky se členy doprovázejícího souboru.

Závěrečný koncert festivalu zavedl publikum do pražského kostela sv. Šimona a Judy. Festival tak úspěšně završil snahu o pestrost festivalových míst, šest předchozích koncertů se uskutečnilo v Emauzích, na zámku Troja, ve Vzletu a ve Strahovském klášteře. Koncert nabídl dramaturgicky originální myšlenku propojit v jeden program barokní árie evropských mistrů, týkající se dramatu mytologického pěvce Orfea, jenž podvakrát ztratil svou milovanou Eurydiku, kterou se pokusil zachránit v podsvětí. Velmi pozitivně kvituji tento nápad, obzvlášť vezmeme-li v úvahu, že právě této tematice vděčí žánr opery vůbec za svůj vznik. Hned první dochovaná opera Euridice italského Jacopa Periho z roku 1600 se Orfeem a Eurydikou zabývá a právě vznik opery předznamenává začínající barokní epochu. V tomto případě se ale koncert dotkl závěru barokního hudebního období. Vivaldi, Fux, Quantz, Graun i Gluck (ano, během večera zazněla tvorba hned pěti autorů stejného období) jsou skladatelé přelomu 17. a 18. století a v některých případech i plodní autoři ještě kolem padesátých a šedesátých let 18. století.

Koncert byl rozdělen na italsko-rakouskou část, prezentovanou Antoniem Vivaldim a Johannem Josephem Fuxem a na autory německé barokní tradice, ze které byli vyzdvihnuti Johann Joachim Quantz, Carl Heinrich Graun a Christoph Willibald Gluck. Jaké štěstí máme v 21. století, že používáme až na výjimky jen jedno jméno, a ne dvě jako většina zmíněných autorů…

Sinfonie C dur a G dur Antonia Vivaldiho zarámovaly první část večera. Pořadí skladeb bylo jiné, než jaké avizovala programová brožura. Jejich vyznění pak přímočaré, průzračné a plné interpretační svěžesti. Collegium Marianum je zkrátka soubor, který se perfektně zná, je sehraný, ví, jak hrát uceleně, komu kdy jak naslouchat a jak navzájem interagovat. Jana Semerádová jako umělecká vedoucí souboru navíc působí na posluchače už jen svým vlídným a vřelým charakterem tak pozitivně, že publikum brzy vtáhne do světa poctivé poučené interpretace a nedovolí mu zůstat nezaujatým a chladným pozorovatelem. Barokní flétna Jany Semerádové působila velmi přirozeně, je znát, že tak dlouhá doba, během které se Semerádová s nástrojem neodlučitelně spojila, vytvořila mezi nástrojem a jeho hráčkou pevnou symbiózu. Přesně posazené důrazy, odstupňovaná dynamika i práce s prostorem v opakujících se sólových partech, to už patří snad ke každodennosti flétnistky a umělecké vedoucí souboru. Jediný akustický střet představovaly pasáže, kdy při tutti souboru byla flétna přehlušena a ani při dobré snaze nebylo možno nástroj sluchově rozpoznat.

Před stejným problémem stála i pěvecká sólistka večera, francouzská lyrická altistka Delphine Galou. Nebylo pochyb, že byla pro koncert angažována výjimečná umělecká osobnost, která je ve staré hudbě „doma“. Profesní dráha altistku zavedla ke spolupráci s mnohými věhlasnými tělesy a pravidelně vystupuje na předních evropských koncertních scénách. Árie Orfea z oper Fuxe, Grauna i Glucka a k orfeovskému programu přidanou árii lo son rea dell´onor mio z Vivaldiho opery Argippo, která byla pro velký úspěch zopakována ještě jako druhý přídavek v závěru koncertu, interpretovala Galou suverénně, procítěně a s jasnou vizí, jak chce drama zpívaného žalu předat. Jak již bylo naznačeno, altistka byla zároveň konfrontována s problematickou kompatibilitou svého jemného, až křehkého hlasu s velikostí prostoru kostela, jehož akustika byla navíc ovlivněna zcela vyprodaným auditoriem. Kvůli tomu posluchač obdržel – obzvlášť pokud seděl v zadnějších řadách – poněkud zredukovanou verzi interpretace a mohl nabýt dojmu, že altistku soubor „válcuje“. Při odhlédnutí od tohoto faktu nezbývá než obdivovat skvělou interakci Delphine Galou s Janou Semerádovou, jakož i s koncertní mistryní Lenkou Torgersen, cembalistou Filipem Hrubým a celým souborem. Jako první přídavek v závěru koncertu zazněl úryvek z Vivaldiho pasticcia Andromeda Liberata. Tam kooperovala barokní flétna s altovým partem tak, až posluchač nabyl dojmu, že jde o duet sehraného uměleckého dua.

Zpěvy Orfea završily třítýdenní festival staré hudby souboru Collegium Marianum. Soubor v následujících dnech odjíždí do durynského Weißensee na festival MDR Musiksommer a po návratu bude k poslechu například v rámci Hudebního léta Kuks nebo Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica.

********

Foto: Petra Hajská