PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Byl nadšencem, který osobním kouzlem a uměleckou autentičností dokázal přitahovat i natrvalo přitáhnout k barokní hudbě širokou veřejnost.“

„Neznamená to, že by hrál nepoučeně, bez znalostí. Estetika jeho interpretačního názoru nicméně nesledovala stejné zákruty jako ta Harnoncourtova nebo Gardinerova.“

„´Plamenně hovořil,´ popsal Munclingerův popularizační styl Václav Luks.“

Interpretace staré hudby ušla od poloviny dvacátého století do dnešních dnů neuvěřitelně zajímavou a dlouhou cestu. Oba konce této cesty se od sebe liší stejně, jako se třeba liší fotografie kteréhokoli světového města z roku 1953 od fotografií z roku 2023. Barokní hudba se hrávala dost podobně jako romantická, hrávala se jen na moderní nástroje a určitě i vznešeněji, odtažitěji, masivněji a vesměs pomaleji než dnes…

„Na Lípě Musice budu vystupovat poprvé a velice se na tuto svou premiéru těším.“

„Čím dál tím více zařazuji na svá vystoupení písňový repertoár.“

„Na dramaturgii Phidylé se podílel pan dirigent Robert Jindra, manažer orchestru Ondřej Daněk a já.“

Kateřina Kněžíková otevře 23. srpna 2022 operním recitálem v Liberci Mezinárodní hudební festival Lípa Musica. Zahájí tím i svou novou sezónu 2022/2023, která, jak už je u ní zvykem, bude opět složená z operních představení i koncertů po celé Evropě. A samozřejmá je i její pedagogická činnost. Je až neuvěřitelné, kolik toho tato maminka dvou krásných děvčátek, kterým se jako každá máma chce věnovat, pracovně na té nejvyšší úrovni zvládá. A jak široký má repertoárový záběr.

„Opera nezastírá, že ví o tradicích commedia dell’arte, ale je si v jedinečné kombinaci vědoma i dobového surrealismu.“

„Partituru naplnil lehce brutální, neoklasickou, futuristickou a dadaistickou hudební směsí, veselou, groteskní a parodickou, ztřeštěnou, legrační, zábavnou i hrůzostrašnou.“

„Stačí si vzpomenout na rozverný pochod s chytlavou melodií v tečkovaném rytmu, který žije zcela samostatně, jako populární symfonické hudební číslo.“

Od prvních až do posledních not rychlá a zábavná hudba, radikálně rozverné libreto, bizarně absurdní příběh. To jsou základní atributy operní taškařice Láska ke třem pomerančům, kterou komponoval Sergej Prokofjev ve Spojených státech, po opuštění bolševického Ruska a úspěšném turné po amerických městech. Měla premiéru v Chicagu přesně před sto lety, předposlední den roku 1921. Kvality díla, kterému se v tuzemsku v divadelní hantýrce neřekne jinak než „Pomeranče“, mohou nejlépe dokumentovat nahrávky dvou dirigentů. Audio Valerije Gergieva a video Bernarda Haitinka.

„Byl bych s chutí absolvoval i dvě, a to celkem tříapůlhodinová přestavení za sebou.“

„Rusalka mě provází v různých formách od dětství, její první představení jsem viděl před více než šedesáti lety ke svým desátým narozeninám.“

„Se Zdeňkem Troškou jsem se doslova srazil v zákulisí. Na otázku, jakých pár zásadních vět by pro mne měl, shrnul vše v jedinou: Na partituře je napsáno lyrická pohádka o třech dějstvích a přesně o to, a o nic jiného, jsem se snažil.“

Po dvou letech na návštěvě rodné Prahy. Alexander Goldscheider, publicista, muzikolog, producent, hudebník a spisovatel, už čtyři desetiletí Londýňan, se rozepisuje o čerstvém, jen pár dní starém dojmu z inscenace Dvořákovy Rusalky, kterou hraje Národní divadlo v budově Státní opery. Režíroval ji Zdeněk Troška, na repertoáru je už od roku 2005 a do titulní role čerstvě vstoupila Kateřina Kněžíková…

„Když odkryjeme nějakou další část pěvecké techniky nebo interpretační stránky nějaké árie, je úžasné sledovat, jak se jim rozzáří oči!“

„Neznám jedinou zpěvačku, která – když do Rusalky dá srdce a celou svoji duši – by byla ochotná zazpívat jí hned ještě jednou.“

„Glyndebourne bylo pro mě zásadním. Nejen pěvecky, ale i v tom smyslu, že jsem si mohla ověřit, že jdu správnou cestou.“

Výuka na Letní hudební akademii Kroměříž a pak hned ve stejném městě na navazujícím víkendovém setkání v rámci Stipendijní akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenArt…, do toho vzpomínky na Janáčkovu Káťu Kabanovou na festivalu v Glyndebourne a potěšení z blížící se Rusalky v parku – scénického koncertního uvedení Dvořákovy opery v Litni v rámci Festivalu Jarmily Novotné… Tím všem v těchto dnech žila a žije sopranistka Kateřina Kněžíková. Rozhovorem pro portál KlasikaPlus.cz se jako červená niť vine její přesvědčení, že práce nemůže nikdy končit. Ani po premiéře.

„Přebírají certifikát, finanční cenu a pozvání koncertovat příští rok na akademii podobně jako letos Adam Klánský, loňský laureát.“

„Na mládence pozoruhodně podařená kompozice.“

„Na otázku, jestli už má roli zvládnutou celou, se usmívá. Na to je ještě dost času…“

Skončila Letní hudební akademie Kroměříž, setkání několika desítek studentů hudby s vynikajícími lektory, uspořádané už čtvrtým rokem. Vyučuje se tam hra na nástroje a zpěv, také hudební management… a letos poprvé i orchestrální hra…

„Po posledním potlesku jsme se navzdory našemu dobře známému dvoumetrovému odstupu semkli a objali…“

„Když jsem vyjížděla z tunelu ve Francii, spadl mi obrovský kámen ze srdce. A v tu ránu jsem zjistila, že musím jet vpravo.“

„Vrátila jsem se domů – a přece jsem v Anglii něco zapomněla. Vlastně záměrně nechala. Kus života, kus srdce, kus sebe sama.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková byla od dubna do června v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívala tam v desítce představení titulní roli v nově připravené inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Režii měl Damiano Michieletto, dirigentem byl Robin Ticciati, hrál London Philharmonic Orchestra…

„Kde je psáno, že premiérou práce na představení končí…?“

„Prvních pět týdnu jsem byla ráda, když jsem se stihla zregenerovat, vyspat a najíst. Na stýskání nebyl čas.“

„Často si kladu otázku, jestli budu schopná se s Káťou opravdu rozloučit.“ 

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívá tam od květnové premiéry opakovaně Janáčkovu Káťu Kabanovou. V devátém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, přibližuje trochu nostalgické pocity, které má s blížícím se koncem projektu. Dává nahlédnout do provozu v Glyndebourne, kde před každou reprízou přijde asistentka režie a probírá se sólisty postřehy z předešlého představení. Popisuje publikum s piknikovými koši a přibližuje vzácné volno, které strávila v nedalekém Londýně. A zamýšlí se nad tím, kam ji příště osud zavane.

„Dvě klavírní generálky za den byly víc než dost. Poprvé jsem odcházela ze zkoušky v noci a viděla Glyndebourne zase jinak.“

„Bylo úžasné poslouchat vzpomínky místního korepetitora na pana Bělohlávka.“

„Vidět a cítit moře bylo povznášející.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V šestém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, zmiňuje i pocity z výletu na blízké pobřeží. Především se však zamýšlí nad dosavadním průběhem zkoušek i nad svou dráhou. Hlavně nad tím, jak je potřeba se nebát: pokorně a s odhodláním zdolávat další překážky… a třeba i skočit do neznáma, pokud je třeba.

„Pak se nestane, že je z vás najednou pingpongový míček, který skáče od dirigenta k režisérovi, jejichž požadavky se navzájem neshodují.“

„Ač mám naše divadla ráda a už jsem uvykla jejich akustice, mám často dojem, že se nechtěně ocitám na zápasu sumo.“

„Tady je tráva tak zelená a vzduch tak čerstvý, že i kdybych se náhodou cítila pod psa, stačí vystrčit hlavu z okna a nadechnout se.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V pátém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, se zamýšlí nad způsobem práce staggionového divadla a nad akustikou divadelních budov, které zná. Vzhledem k tomu, že tady máme tak akusticky dokonalé divadlo, je možné skoro cokoli, píše…

„Náš milý režisér Damiano je typem umělce, který nemá potřebu hvězdit ani nijak zdůrazňovat své ego.“

„Naprosto mě fascinuje, jak silná je jeho potřeba porozumět hudbě.“

„Za pár dní už budeme na jevišti. Luxus.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. Ve čtvrtém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, zachycuje už opravdu velmi konkrétní výsledky dosavadní dvoutýdenní intenzivní zkouškové práce. Režisér Damiano Michieletto je podle ní „fakt skvělý“. I když – jedno mu nechtěla odpustit…

„Najednou mě vzbudí Káťa a říká: ´Musíme domů, čeká tam práce…´ Poslechnu ji a jdu. Je to přísná holka.“

„Tak si říkám, jestli ten koncertní provoz přeci není lepší… Alespoň s ohledem na mé ubohé, otlučené tělo…?“

„Máme geniálního režiséra, který nás provází libretem tak, jak ho Janáček napsal. Žádné jiné výklady, žádné patvary, žádné ego.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. Ve třetím dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, zachycuje pocity po sedmi dnech zkoušek a po prvním volném dnu. Ten rok nepřítomnosti na jevišti je prý sakra znát. Tělo samá modřina… každý večer padá za vlast… – ale šťastná a naplněná.

„Teď mám konečně příležitost se vrátit k normální činnosti a jakkoli jsem nadšená, nejde to tak hladce, jak jsem předpokládala…“

 „Služby a obchody jsou téměř všechny otevřené. Dlouho zapovězený pohled.“

 „Měli bychom hrát pro z poloviny naplněné divadlo. Od půlky července se pak plánuje otevřít dokonce sto procent kapacity hlediště.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V druhém díle seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, zachycuje první den příprav inscenace. Aranžovací zkoušku s rozestupy a dezinfekcemi, částečně jen s online kontakty, ale přece jen zkoušku…! A v nejbližším městečku je to už i s otevřenými obchody a službami…!   

„Káťu Kabanovou měla Kněžíková zpívat už loni, a to při koncertním provedení opery s Česku filharmonií a Jakubem Hrůšou v Praze a Hamburku.“

„Vedle Káti Kabanové je v plánu uvedení oper Turek v Itálii, Così fan tutte a Luisa Millerová a také poloscénické provedení Tristana a Isoldy. K tomu se přidává několik koncertů.“

„Pořadatelé letošní program trochu revidovali; věří v jeho uskutečnění, stejně jako v konání podzimní série představení po britských městech Glyndebourne on Tour.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková se bude podílet na nové inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové v Glyndebourne. Na mezinárodně uznávaném operním festivalu ve Východním Sussexu na jihu Anglie se má od 20. května do 19. června odehrát desítka představení. Česká pěvkyně v nich ztvární titulní roli.

„Kdyby se nestalo, co se letos stalo, čekala by nás zítra na Smetanově Litomyšli Beethovenova Devátá a později v týdnu na Zimním stadionu Libuše.“

„Místo toho Met zůstává zavřena do konce kalendářního roku… a v Londýně se děsí prognóz, které orchestry koronakrize nenávratně položí.“

„Sebelepší streamy nemohou nahradit setkávání lidí, hudbu chvějící se v obrovském, a přitom tak intimním vesmíru mezi pódiem a auditoriem.“

Na festivalu Smetanova Litomyšl, kdyby zůstal v naplánované podobě a původních termínech, by se dnes večer konalo operní gala Slovenského národního divadla. Takzvaná koronakrize s brutálními opatřeními proti šíření pandemie však tento program nenávratně pohřbila. Jako mnohé a mnohé jiné. Pozdější rozpačité rozvolňování restrikcí nepřišlo včas. Není to jedno… Ano, virus se nám docela vyhnul, zákazy srocování, obcování a sdílení, stejně jako textilie přes obličej, mizejí, černé prognózy, že budeme zavřeni ve státních hranicích měsíce a roky, se nenaplňují. Otrnulo nám, a tak bude lítost nad ekonomickými i kulturními ztrátami vcelku pochopitelná a čím dál neodbytnější.

„Stal jsem se každodenním manželem a tatínkem. To je prostě úžasné.“

„Jedná se o hudbu intimní, nabitou nejzazšími skladatelskými finesami, skládanou pro potěchu ´toho nahoře´.“

„Upínám se k projektům na Dvořákově Praze, protože jsou vidinou návratu ke kvalitě a hloubce velkých symfonických projektů, kterými odjakživa žiji.“

Obecní dům umístil v době koronakrize do liduprázdného hlediště Smetanovy síně alespoň figuríny několika dirigentů: především těch, kteří tam v poslední době dirigovali při Pražském jaru Mou vlast. Je mezi nimi i Jakub Hrůša. V posledních týdnech byl ovšem šéfdirigent Bamberských symfoniků v Praze k potkání i naživo. Mnohem častěji než jindy…

„Tady je to pomalejší. Můžete opeře věnovat skoro celý den.“

„Letos se měly hrát opery Dialogy karmelitek, Nápoj lásky, Alcina, Únos ze serailu, Fidelio a v nastudování Jakuba Hrůši Život prostopášníka.“

„O očekávané příjmy přicházejí nejen umělci, ale také sezonní pracovníci. Jde o čtyři stovky lidí.“

Celosvětové rozšíření nemoci Covid-19 a opatření proti jejímu dalšímu šíření jsou důvodem, proč se letos nekoná ani operní festival v Glyndebourne ve Východním Sussexu na jihu Anglie. V polovině března organizátoři oznámili zrušení první část představení, termíny od poloviny května do 14. července. Nakonec však přistoupili k odřeknutí celého naplánovaného programu až do srpna. Vzhledem k vládním doporučením zůstane letos v létě areál uzavřený.

„Kdo je mým vzorem? Opravdu pravdivá odpověď je, že vedle Jiřího pro sebe dodnes objevují i mnoho dalších českých osobností.“

„Zájem o českou hudbu ve světě je obrovský“

„Pokud interpret má jméno, tak myslím, že je jeho zodpovědností, aby program nezapadal do rutinních kolejí.“

Jakub Hrůša dnes patří mezi přední světové dirigenty. Působil u mnoha světových orchestrů včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků, je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, stálým dirigentem České filharmonie a hostem významných operních domů. Zároveň je ale nadšeným a neutuchajícím propagátorem české hudby. A ta je také hlavním tématem druhé části RozhovoruPlus. Tu první si můžete přečíst ZDE.

„No problem, welcome.“

„Přestávka s prostorem pro jídlo trvá celých devadesát minut. Kdo nesedí u stolu v restauraci, je venku na trávě nebo usazen v některém ze stinných zákoutí.“

„Rozhodně ne obyčejná opera. Tak jaká tedy? Jak to mysleli? Odpovědí je šalamounský bonmot.“

„Tak to si nezapomeňte, Petře, vzít s sebou smoking.“ Pamatuji si na tu větu i po šestnácti letech. Vyslovil ji dobrý přítel české hudby Graham Melville-Mason, když jsem se před ním zmínil o své chystané cestě na operní festival v Glyndebourne na jihu Anglie. Ano, i když v našich končinách se tak často nenosívá, vzal jsem samozřejmě tenkrát večerní formální oblek s motýlkem s sebou a v Británii pak na sebe. V opačném případě bych byl jedinou výjimkou…

„Po pěti minutách jsem se do díla nevratně zamiloval.“

„Hudba Vanessy je poměrně jednoznačně americká.“

„Režijní ztvárnění přímo vyzývá k opakovanému zhlédnutí.“

„Smekám před jejich hereckým projevem.“

„Glyndebourne je naše ideální verze toho, co pro jiné lidi představuje chalupa.“

Jsem tu šťasten, shrnuje v rozhovoru pro KlasikuPlus Jakub Hrůša uplynulé týdny na operním festivalu v Glyndebourne – studium, přípravy a zkoušky završené nedělní premiérou Vanessy Samuela Barbera. Se zápalem hovoří o díle, o režii a pěvcích i o hře Londýnských filharmoniků a stejně tak nadšeně i o tom, jak se v mezinárodně proslulém divadle ve venkovském rodinném sídle Guse Christieho pracuje a žije dirigentovi, který chystá novou inscenaci. A ohlasy v tisku? Hned druhý den jich byla desítka a jsou pozitivní. A asi ještě přibudou další.