„Kdyby se nestalo, co se letos stalo, čekala by nás zítra na Smetanově Litomyšli Beethovenova Devátá a později v týdnu na Zimním stadionu Libuše.“
„Místo toho Met zůstává zavřena do konce kalendářního roku… a v Londýně se děsí prognóz, které orchestry koronakrize nenávratně položí.“
„Sebelepší streamy nemohou nahradit setkávání lidí, hudbu chvějící se v obrovském, a přitom tak intimním vesmíru mezi pódiem a auditoriem.“
Na festivalu Smetanova Litomyšl, kdyby zůstal v naplánované podobě a původních termínech, by se dnes večer konalo operní gala Slovenského národního divadla. Takzvaná koronakrize s brutálními opatřeními proti šíření pandemie však tento program nenávratně pohřbila. Jako mnohé a mnohé jiné. Pozdější rozpačité rozvolňování restrikcí nepřišlo včas. Není to jedno… Ano, virus se nám docela vyhnul, zákazy srocování, obcování a sdílení, stejně jako textilie přes obličej, mizejí, černé prognózy, že budeme zavřeni ve státních hranicích měsíce a roky, se nenaplňují. Otrnulo nám, a tak bude lítost nad ekonomickými i kulturními ztrátami vcelku pochopitelná a čím dál neodbytnější.