PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Český filharmonický sbor Brno je na další prestižní štaci. Mezi 28. březnem a 6. dubnem se v německém lázeňském Baden-Baden koná Velikonoční festival a brněnský sbor se kromě dvojice koncertů podílí také na operní produkci obřích rozměrů, v místním Festspielhausu totiž bude natřikrát k zhlédnutí mistrovské dílo Richarda Wagnera Lohengrin. Účinkují světoví sólisté v čele s Piotrem Beczałou, režii má na starosti slovutný Johannes Erath, renomovaný Mahler Chamber Orchestra hudebně vede Joana Mallwitz… a jejich kolegou je mimo jiné Eduard Kostelník, asistent hlavního sbormistra Českého filharmonického sboru Brno. KlasikaPlus.cz s ním u naznačené příležitosti přináší rozhovor.

„Filharmonikové Prokofjevovu ouverturu přednesli ve velmi vyostřených konturách.“

„Dirigentka si dala záležet na plastičnosti vyznění.“

„Klavíristka Anna Vinnitskaya byla brilantní a plná citu.“

Renomovaná německá dirigentka Joana Mallwitz si pro svůj letošní debut u Berlínských filharmoniků připravila k nastudování díla Sergeje Rachmaninova, Maurice Ravela, Sergeje Prokofjeva a Paula Hindemitha. Sólistkou jejího programu, uváděného ve dnech 6. až 8. března ve Velkém sále Filharmonie, byla ruská klavírní virtuoska Anna Vinnitskaya. O všechny tři berlínské koncerty projevili návštěvníci velký zájem.

„Vídeňským filharmonikům se ‚dařilo‘ existovat bez hudebnic ve svých řadách sto pětapadesát let.“

„Roku 1997 zasedla za harfu osmapadesátiletá rodačka z Budapešti Anna Lelkes; důkazem skutečného průlomu byl však až leden 2005, kdy taktovku zdvihla Australanka Simone Young.“

„Během osmnácti let se v týmu Vídeňských filharmoniků obměnilo až padesát procent členů, ale součástí této ‚rotace kádrů‘ se stalo pouze šest nových žen.“

Právě dnes, v poslední srpnový den, končí Salcburský festival, kde byli jako každý rok rezidenčním tělesem Vídeňští filharmonikové – orchestr, kterému na letošek připadá jedno – dá se říci – jubileum. Uplynulo pětadvacet let od chvíle, kdy do svých řad vpustili ženský element.

„Kouzelná flétna, koncert Vídeňských filharmoniků, Káťa Kabanová, Triptych. Čtyři rozdílné zážitky z pouhých dvou festivalových dnů.“

„Jakkoliv jsou tři ženské charaktery odlišné a původně určené pro různé typy hlasů, Asmik Grigorian dostála své pověsti a se všemi si poradila naprosto obdivuhodně.“

Co všechno se letos vešlo na program Salzburger Festspiele ve dnech 18. července až 31. srpna? Během šesti týdnů se na různých místech na obou březích řeky Salzach uskutečnilo tolik kulturních akcí, že by se o ně v průběhu celé sezóny mohly s úspěchem podělit špičkový operní dům, činoherní divadlo a určitě hned několik koncertních sálů, které si mohou dovolit zvát na svá pódia ty nejrenomovanější umělce. V řeči čísel to vypadalo následovně: na letošním Salcburském festivalu se v blocích odehrálo šest operních inscenací, dvě koncertní provedení oper, pět činoherních produkcí, dvanáct koncertních řad, které čítaly téměř šedesát různých programů, plus nespočet doprovodných akcí a kurzů pro studenty či pro děti… A co všechno bylo na programu 20. a 21. srpna? 

„Weillova Symfonie č. 1 Berlínská není příliš známá a zřídka se uvádí. A je to škoda. Je to zajímavá skladba.“

„V závěrečné větě Mallwitz s orchestrem kouzlily – i z notoricky známé skladby se jim podařilo vytvořit netušený zážitek.“

Do programu Drážďanských hudebních slavností se zapojila i tamější Drážďanská filharmonie. S pozoruhodnou dirigentkou Joanou Mallwitz přednesla v sobotu 26. května díla Weilla, Čajkovského a Brahmse, jako sólista vystoupil francouzský violoncellista Gautier Capuçon.

„V úchvatném zastavení, v naladění na jedné vlně s dirigentkou, učinil Alexandros Stavrakakis ze známé árie hudební událost.“

„Dirigentka režijní výklad nijak neshazuje. Hudební nastudování je s ním v souladu, ale zároveň ho přesahuje.“

Drážďanská Semperova opera hraje Rusalku. Sobotní premiéra byla pro inscenační tým a sólisty úspěchem. Pro tuzemského diváka, zvyklého spíše na pohádkové reálie, může být její lehce surrealistická podoba a její citová věcnost zajímavou alternativou, nebo také problémem. Jednoznačným kladem, a to zcela famózním, je nicméně hudební podoba – způsob, jakým dirigentka Joana Mallwitz s orchestrem Staatskapelle Dresden rozeznívá, využívá, hraje a vykládá Dvořákovu partituru. A mezi pěvci je skutečným králem mladý řecký basista Alexandros Stavrakakis jako Vodník.

„Dirigentka, paní Mallwitz, je velmi pozoruhodná umělkyně, citlivá a vždy perfektně připravená.“

„V této inscenaci vše funguje a dává smysl, takže ač může takové pojetí působit poněkud nezvykle, divák si ho jistě rychle oblíbí a porozumí mu.”

„Christa Mayer mě již téměř před rokem požádala, abych jí nahrála výslovnost jejího partu Ježibaby. Na tuto roli se připravovala velmi svědomitě a je to opravdu znát.“

Na jevišti drážďanské Semperovy opery se v sobotu poprvé objeví inscenace Dvořákovy Rusalky v produkci režiséra Christofa Loye, která měla před dvěma lety premiéru v madridském Teatro Real. Hudební nastudování bylo svěřeno dirigentce Joaně Mallwitz a v sérii představení bude možné spatřit i dva české protagonisty – Pavla Černocha a Štěpánku Pučálkovou.

„Sály nejsou kvůli opatřením proti šíření koronaviru vyprodány celé.“

„Festival naplánoval pro toto speciální festivalové léto více než 30 audiovizuálních produkcí.“

„Joana Mallwitz je první ženou, která kdy dirigovala operu na Salcburském festivalu.“

Letos právě stoletý Salcburský festival musí čelit největším výzvám od druhé světové války. Ani nikdy předtím nebyl kulturní život tak ovlivněn a omezen jako v tomto roce. Světová epidemie nové nemoci je příčinou náhradního programu v polovičním rozsahu. Přehlídka se koná od 1. do 30. srpna a nechtěně se vrací k prazákladu, kdy umění je vším jiným než pouhou dekorací, kdy se stává skutečnou potravou a zároveň i smyslem života.