PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Koncertní sál Fondation Louis Vuitton navrhl architekt Gehry ve spolupráci se společností Nagata Acoustics.“

„Classe d’Excellence de Violoncelle dává každoročně šesti začínajícím hráčům na violoncello možnost zdokonalit jejich dovednosti.“

„Na programu jsou často transkripce nejrůznější děl v úpravě až pro sedm violoncell.“

Prostředí luxusu a umění jde často ruku v ruce. A u klasické hudby tomu není jinak. Pařížská Nadace Louis Vuitton dlouhodobě podporuje mladé violoncellisty a organizuje pro ně masterclass kurzy pod vedením Gautiera Capuçona. Nedělní finálový koncert laureátů Classe d’Excellence de Violoncelle lze zhlédnout živě a následně ze záznamu na kanálu YouTube. Ten nabízí nejen to, ale další porci hudby a umění.

„Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků se uskutečnil v Praze hned třikrát.“

„Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí.“

„Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho z prosince 2015 je dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl.“

Hudba českých skladatelů má u Berlínských filharmoniků důležité místo. Z její pokladnice pravidelně vybírají jak stálí šéfdirigenti, tak i ti, co u tohoto slavného orchestru jen hostují. A nejde jen o Novosvětskou nebo o předehru z Prodané nevěsty. Stále častěji jsou uváděna méně populární díla jako třeba Symfonie Asrael Josefa Suka. A pak jsou tu čeští umělci, co jsou do Berlína zváni. Digital Concert Hall je stále zdarma, a protože koronavirová krize nadále trvá, přináším další výběr zajímavých interpretačních počinů z berlínského sálu Filharmonie. Tentokrát s českou stopou.

„Manfred Honeck by se jistě neurazil, když prohlásím, že jsme již zaběhlý tandem.“

„Dá se říct, že posluchač mohl slyšet Beethovena, jak jej ještě nikdo nikdy neslyšel.“

„Spolupráce s nakladatelstvím Bärenreiter je již dlouhodobá. Momentálně se soustředíme především na kytarovou školu.“

Tomáš Ille je hudební skladatel a především ve světě oceňovaný aranžér. Dlouhodobě spolupracuje s dirigentem Manfredem Honeckem, jeho práce publikují taková nakladatelství jako Bärenreiter, Schott Music nebo Universal Edition. O velikonočním víkendu měl společně s Vídeňskými symfoniky oslavit Beethovenovo výročí novým projektem. Jak moc Tomáše ovlivňuje současná situace, co mu nyní nejvíc chybí a na co se naopak těší, až se vše vrátí do normálu?

„Podle vzpomínek doprovázela koncert elektrizující atmosféra.“

„Právě operní repertoár pod Abbadovou taktovou dostává opravdu grády.“

„Murray Perahia se v interpretaci nepodobá žádnému jinému.“

Digital Concert Hall je z důvodu koronavirové pandemie zdarma. Nabízí hodiny a hodiny kvalitní hudby napříč hudební historií, dirigenty i sólisty. Je plná nejrůznějších perliček, dokumentů, výpovědí a vzdělávacích programů. Já předkládám svůj osobní playlist, ke kterému se pravidelně vracím. Snad udělá radost i vám.

„Nad ostatní slavná jména vyniká Abbado hlubokým citem a niternou vnímavostí k obsahu skladby.“

„V prvých třech slabikách jako by bylo obsaženo vše: něžný nástup, sotva patrné rozvinutí a lehký odtah poslední noty.“

„Bryn Terfel zpívá zpaměti a ve tváři se mu zračí každé slovo.“

Abbado, Gardiner, Karajan, Herreweghe, Rattle, Solti, Blomstedt, Järvi, Furchtwängler, Celibidache, Gergiev… Mezi top dirigenty světa lze jen těžko najít některého, který by nebyl podepsán pod nahrávkou Brahmsova Německého requiem, a pokud náhodou není, zcela jistě ho provedl alespoň koncertně. A přestože každý z těchto velikánů do této geniální skladby přenesl maximum svého mistrovství, žádná ze studiových nahrávek se nevyrovná živému provedení pod taktovkou Claudia Abbada z roku 1997. Dokonce ani ta Abbadova ne…

„Akustika v Zarjaďje interprety neodhaluje, ale jemným dozvukem jim pomáhá.“

„Beethovenova Devátá je pro zpěváky dřina.“

„Chystáme se na Velikonoční festival do Salcburku a dvakrát do hamburské Elbphilharmonie.“

Pražský filharmonický sbor má po koncertě v Moskvě. Jeho sbormistr Lukáš Vasilek se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vrací k dojmu z tamního nového sálu v parku Zarjaďje, popisuje náročnost sborového partu Ódy na radost v Beethovenově Deváté symfonii a přibližuje nejbližší zahraniční cesty tělesa. A protože sbor kvůli koronaviru musel zrušit účinkování v Hongkongu, kam měl odletět přímo z Moskvy, vzpomíná také na to, jak před lety zamezily jedné prestižní cestě do ciziny povodně.

„Teď, když slavíme 90 let, jsme nachystali tři velké zájezdy do Číny, Japonska a Koreje.“

„Náš orchestr premiéroval celou řadu děl. V tom chceme pokračovat, a proto hrajeme skladby autorů 20. a 21. století.“

„Náš orchestr byl jediný, který zůstal tady v Moskvě v roce 1941 a hrál a posílal své nahrávky na frontu vojákům.“

Pražský filharmonický sbor v rámci hostování v Moskvě spolupracuje s Velkým symfonickým orchestrem Petra Iljiče Čajkovského. Těleso bylo založeno v roce 1930 jako Moskevský rozhlasový orchestr a až v roce 1993 přijalo současný název. S Taťjanou Nazarbekovovou, jeho uměleckou ředitelkou, jsme si v pátek v den orchestrální zkoušky, v předvečer společného koncertu, povídaly o minulosti i budoucnosti orchestru. Nemusela jsem ani pokládat první otázku – vše, co jsem si mohla přát vyzvědět, mi vylíčila sama a jedním dechem…

„Filharmonie Brno mi psala před dvěma lety, že bude dělat českou premiéru, a zvala mě. Tehdy jsem odpověděl, že pokud tou dobou budu živ, pak mi bude potěšením zavítat do Janáčkova města.“

„Arménská hudba je modální. Současně s tím lidové písně používají vše velmi umírněně, ekonomicky.“

„Hudební život v Brně je svědectvím místního hudebního bohatství. Chovám nejhlubší obdiv k lidem, kteří se na tomto podílejí.“

Tigran Mansurjan přijal pozvání do Brna, aby byl přítomen provedení svého Requiem věnovaného obětem genocidy Arménů v době první světové války. Vedle toho, že se skladba poprvé dostala k uším českých posluchačů, byl koncert unikátní i obsazením. Requiem přijeli českému publiku představit s Filharmonií Brno a se sborem Czech Ensemble Baroque ti, kteří stojí za jeho vznikem, prvním nastudováním vůbec a také za oslnivou nahrávkou, která pak získala prestižní ocenění: dirigent Alexander Liebreich a sólisté Anja Petersen a Andrew Redmond…

„Možná v leckterých výkonech dosud chybí více jistoty a zralosti, ale není fér porovnávat studenty se zkušenějšími kolegy.“

„Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě?“

„V podání Anny Gaálové to byl Beethoven křehký a něžný, zadumaný a přemýšlivý, ale i hravý a jiskřivý.“

Slyšet přehlídku talentovaných mladých pianistů – posluchačů Pražské konzervatoře – je zajímavý zážitek. Nejen kvůli velmi dobrým interpretačním výkonům, ale přináší to i jednu otázku k zamyšlení. Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě, otevře se před nimi úspěšná koncertní a nahrávací kariéra? O tom, zda se tak stane, někdy nerozhoduje jen píle a talent. Uvidíme, nechme se překvapit. Jména mladých konzervatoristů je ale dobré si zapamatovat. Ostatně, některá z nich jsou již v hudebním světě známá.

„Existuje tolik úžasné hudby od žen nebo skladatelů z menšin, která byla dlouho opomíjená.“

„Čím víc lidí nadchne skladatelská činnost, tím víc krásné hudby budeme mít.“

„Zahraničním skladatelům můžu nahrávání s orchestrem v Česku jen doporučit.“

Mladý americký dirigent a skladatel William White dokládá, že i na druhé straně světa má česká hudba a čeští interpreti skvělou pověst. Povídali jsme si ale nejen o české hudbě a o jeho zkušenosti s nahráváním vlastních skladeb Janáčkovou filharmonií Ostrava. V rozhovoru pro KlasikuPlus jsme se mimo jiné dotkli i momentálních poměrů skladatelů a dirigentů ve Spojených státech nebo tlaku na genderovou vyváženost v koncertních programech.

„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“

„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“

„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“

Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.

„Václav Hudeček vždy koncert zahajuje, napřed vtipným slovním úvodem a poděkováním, poté brilantním provedením nějaké skladby.“

„Duet Lady Bočkové a Borise Prýgla, to byla oslava Mozartovy hudby, vlastně hudby vůbec.“

„Pokud si někdo myslel, že po Mattinatě už nic lepšího nemůže přijít, pak Lada Bočková, Aleš Briscein a Boris Prýgl ukázali, že to možné je.“

Jsou festivaly a festiválky, jejichž život je vpravdě jepičí. A jsou festivaly, na které se každý rok těšíme, a to už drahně let. K nim patří i Svátky hudby. Festival, který před dvaceti osmi lety přivedl k životu Václav Hudeček a doposud je jeho uměleckým ředitelem. Festival, jemuž vděčíme za takovou spoustu objevů nových mladých talentů naší klasické hudby, že jejich výčet by zaplnil docela slušný telefonní seznam…