„Už zkraje večera se ukázalo, jak náročné je v takovém obsazení udržet čistotu intonace.“
„Dvanáct nástrojů si rozdělilo čtyři vokální linky a zahrálo s pokorou a procítěně.“
„Další z vrcholů vystoupení, Clair de Lune Clauda Debussyho, přinesl poetický, lyrický, křišťálový zvuk s flažoletem jakožto jedním ze základních stavebních prvků.“
Panochovo kvarteto ve Španělském sále Pražského hradu převzalo už prestižní ocenění, byť udělované teprve od roku 2009 – Cenu Antonína Dvořáka. České smyčcové těleso má za sebou snad nepřekonatelnou padesátiletou koncertní kariéru v nezměněném složení a proklamovaný účel ceny vyzdvihnout umělecké subjekty zaslouživší se o celosvětové budování jména české klasické hudby jistě naplňuje; ocenění je tak už i fyzicky ve správných rukou. Potud žádný problém. Otázky však tanou při zamýšlení se nad vystoupením tělesa dvanácti violoncellistů Berlínských filharmoniků, které ceremonii dalo náležitý slavnostní ráz.
6 minut čtení Číst dál…
