„Wagner netvrdí, jak se domnívá Hanslick, že drama je despotickým pánem a hudba uzarděnou posluhovačkou.“
„Ne slovo a jednání, nýbrž jednání tvořené slovem, hudbou a gestem je absolutním naplněním Wagnerova dramatu jakožto konfliktu lidských vášní, hodnot, idejí a mravů.“
„Wagner dospěl ke kresbě tónové formy proměnou motivických a harmonických nápadů do kontinuálně se rozvíjejícího proudu akordických sazeb a dopředu se neustále valících melodických linií.“
Letošní pražská operní sezona se nese ve znamení Richarda Wagnera. Praha jakožto jedno z významných center wagnerovského kultu uvedla na začátku února s velkým úspěchem první díl mistrovy tetralogie Prsten Nibelungův. Jako další z Wagnerových titulů se 26. března uskutečnila premiéra Parsifala ve Státní opeře a před dvěma týdny si mohli čeští wagneriáni vychutnat Tristana a Isoldu z newyorské Metropolitní opery. Ohlížení se za Wagnerovým epochálním dílem tak nepřímo vybízí k otázkám, v čem tkví podstata wagnerovského hudebního dramatu a jaké je místo Wagnerových děl v hudebních dějinách.
19 minut čtení Číst dál…
