PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Asi nejrozsáhlejší síť edukačních programů pro děti a mládež má Česká filharmonie, která se hudebnímu vzdělávání dětských posluchačů věnuje už po neuvěřitelné jedno celé století.“

„Obdivuhodně dlouhou tradici výchovných koncertů drží také Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Ten začal s edukačními koncerty přibližně kolem roku 1947.“

„Nejmladším z těchto tří orchestrů je PKF – Prague Philharmonia. Ani ta nezapomíná na své dětské posluchače a cykly koncertů pro rodiče s dětmi vytváří souvisle už od roku 1999.“

Tradice vzdělávacích koncertů, vedených významnými orchestry, je v naší zemi velice silná a její kořeny sahají až do časů první republiky. Přední české orchestry tuto tradici zachovávají dodnes a patří jim za to veliký dík. Hudba je jedním z nejstarších kulturních dědictví lidstva a přivádět děti k lásce k hudbě je jedním z nejdůležitějších uměleckých poslání. Výchova nové generace posluchačů vážné hudby začíná už od útlého dětství a je prakticky nezbytnou součástí zachování klasické hudby jako „živého umění“. Trojice nejvýznamnějších orchestrů se sídlem v Praze – Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK nebo PKF – Prague Philharmonia mají proto kromě klasických koncertních řad také speciální cykly věnované právě dětem. V rubrice MladíPlus se těmto pražským vzdělávacím koncertním řadám budeme pravidelně blíže věnovat. Můžete se těšit na recenze vybraných koncertů nebo například na rozhovory s tvůrci edukačních programů.

„Pokud bychom označili červenec 1934 za zrození a křest Orchestru F. O. K., mohli bychom 12. květen 1942 považovat za jeho biřmování.“

„Z Václava Smetáčka doslova tryskal talent na všechny strany. Už každý z jeho jednotlivých počinů by méně energickému hudebníkovi vystačil na celoživotní kariéru.“

„Jak už bylo naznačeno, mnoho nechybělo a Václav Smetáček se ujal vedení jiného, v té době konkurenčního, tělesa s názvem Pražský symfonický orchestr.“

Dvanáctý květen je v dějinách české hudby významným dnem. Především jde o datum úmrtí Bedřicha Smetany (12. května 1884), které se posléze stalo i tradičním dnem zahájení festivalu Pražské jaro (poprvé dvanáctý ročník v roce 1957). Toto datum má však svůj velký význam i pro Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK…

„V době života ve Francii se pianista napojil na skupinu českých umělců, s nimiž jej po dlouhá léta pojilo pevné přátelství.“

„Cestoval doslova po celém světě v rámci hojných koncertních turné, ve zbytku času vyučoval klavír na newyorské Juilliard School, jedné z nejprestižnějších světových vysokých uměleckých škol na světě.“

„Bez vzdělanosti nelze si dnes představit ani jakoukoliv tvůrčí činnost, včetně tvorby umělecké. Potvrzuje mi to veškerá má životní a umělecká zkušenost.“

Světově proslulý pianista Rudolf Firkušný (1912–1994) se narodil před rovnými 110 lety v moravských Napajedlech jako nejmladší ze tří dětí do rodiny místního notáře. Otec bohužel předčasně zemřel, když byly Rudolfovi pouhé tři roky, a maminka byla nucena se o rodinu sama postarat. Přestěhovala se za větší možností obživy do Brna, kde malý Rudolf, u nějž byl rozpoznán mimořádný hudební talent, získal možnost hudebního vzdělání…

„Cyklus zakotvil v repertoáru jako sváteční dílo novodobé české národní hudby. Je pochopitelné, že se stal vůbec první nahrávkou České filharmonie pořízenou pro gramofonové desky.“

„Provedení pražskými konzervatoristy se stalo nezapomenutelným nejen kvůli své výlučnosti, ale i díky výsledku.“

„Provedení po pětadvaceti letech opět s tělesem dobových nástrojů, poprvé zaštítěné v historicky poučené interpretaci domácími silami.“

Smetanova Má vlast prošla za sto čtyřicet let ve třech různých stoletích několika fázemi. Od premiéry v sále na Žofíně v listopadu 1882 k zahajovacímu koncertu Pražského jara v květnu 2021 se nad nimi klene pevný oblouk. V nepřetržité řadě koncertů a souvisejících nahrávek postupně čím dál přesněji krystalizuje nadčasová hodnota skladby…

„Fenomén televizních přenosů se zrodil v matce všech veřejnoprávních institucí, v BBC, i tam ale začínali na čtyři kamery.“

„Zásadní chybou je, když si divák začne uvědomovat, jak je přenos dělaný. Televizní záznam by měl běžet, aniž by vás něco rušilo. Měli byste cítit jen emoce, které hudba nese.“

„Posláním režiséra je zprostředkovat dílo divákovi, ne vybočovat z kolejí, pokud to není nutné. “

Jeho jméno často vidíme v televizních titulcích jako režiséra hudebního dokumentu, přenosu nebo záznamu koncertu či opery. Tomáš Šimerda je ale původně operním režisérem. Na svém kontě má několik desítek operních, operetních a muzikálových inscenací. Několik let byl také uměleckým šéfem Janáčkovy opery v Brně, ředitelem divadla v Ústí nad Labem, ředitelem festivalu Zlatá Praha nebo šéfdramaturgem Centra divadelní a hudební tvorby České televize…

„Vyučování je disciplína, na kterou mám ještě trochu času, ale v době covidu to byla docela příjemná alternativa.“

„Prázdný sál je tristní a skličující. Při zkouškách je normální hrát v prázdném sále. Ale při koncertech už potřebujeme i ten další rozměr – publikum.“

„Povedu smyčcový orchestr, který vzejde z posluchačů akademie a který se představí i na festivalu Dvořákova Praha.“

Chystá další Letní hudební akademii, kterou ve své domovské Kroměříži inicioval a umělecky vede, plánuje vystoupení v Essenu, kde je u filharmoniků pro koncerty i opery hudebním ředitelem, předpokládá, že se dostane do Vídně a Salcburku, má své plány i s Českou filharmonií, kde je jedním ze dvou hlavních hostujících dirigentů… 

„Pokud pomineme jeho takřka objevitelský přínos v oblasti symfonické tvorby Josefa Suka, zásadní kapitolu talichovské diskografie tvoří díla Antonína Dvořáka.“

„Realizace u Supraphonu samozřejmě souvisela s exportem do zahraničí a doma vyšla v anonymních přebalech na dvou LP deskách.“

„Celá nahrávka je jakousi pozvolnou gradací od pasáží prodchnutých bolestí a bohabojností v začátku až po monumentální vítězství naděje a víry.“

Čím méně se setkáváme s nahrávkami Václava Talicha, tím více zůstáváme při jejich novém poslechu překvapeni nad jejich stále aktuální výpovědí. Navzdory technické kvalitě zůstává talichovský archiv obdivuhodně živý a inspirující. Monofonní snímky se nemají ani po sedmdesáti letech za co hanbit. Platí to i o Dvořákově kantátě Stabat mater, natočené v roce 1952. Připomínáme ji právě dnes, kdy uplynulo rovných šedesát let od dirigentova odchodu.

„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“

„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“

„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“

Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba…

„Václav Talich mladého Martinů znal jako orchestrálního hráče, v budoucnu jej měl poznat i jako skladatele.“

„Martinů Kubelíkovi věnoval své Fresky Piera della Francesca. Kubelík je spolu s Vídeňskými filharmoniky provedl ve světové premiéře v létě 1956.“

„Jiří Bělohlávek měl úžasnou schopnost dokázat v díle nalézt hloubku a vnitřní sílu a ty pak přenést na hráče orchestru.“

I když se provádění orchestrálních či jevištních děl Bohuslava Martinů věnovala řada výborných umělců, označení „martinůovský dirigent“ si dovolím přiřknout pouze několika z nich. Kritériem této volby je pochopitelně především mimořádný umělecký vklad těchto interpretů v rámci uvádění skladeb Martinů a ve většině případů také vztahy se skladatelem nejen na profesionální, ale též osobní úrovni. Zajímavým bonusem navíc je fakt, že u všech těchto dirigentů si letos budeme připomínat kulaté výročí narození či úmrtí.

„Není vyloučeno, že Mou vlast vydá přímo Česká filharmonie pod svým labelem Czech Phil Media.“

„V roce 1925 Talich Mou vlast uvedl na prvním koncertě filharmoniků živě přenášeném rozhlasem. O čtyři roky později se stala prvním dílem, které těleso nahrálo na desky.“

„V příštích sezonách chce filharmonie s Byčkovem vedle mahlerovského cyklu nahrát další významná díla českého repertoáru.“

Čas nedobrovolně vyšetřený v době pandemie věnuje Česká filharmonie natáčení studiových nahrávek. V těchto dnech vzniká v Rudolfinu pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova snímek Smetanovy Mé vlasti, na jaře jeden ze dvou hlavních hostujících dirigentů orchestru Jakub Hrůša pořídí s filharmoniky záznam Zrání a Pohádky léta od Josefa Suka.

„Rok 1896 byl pro Dvořáka hektickým obdobím. V porovnání s jarem, létem a podzimem předchozího roku, kdy se vrátil z USA a hodně odpočíval.“

„Dvořákova Devátá symfonie byla v lednu 1896 dosud docela žhavou novinkou.“

„Pod Talichovým vedením, stejně jako později pod Kubelíkovým, Ančerlovým, Neumannovým a Bělohlávkovým, rostla Česká filharmonie do formátu orchestru s rozpoznatelným stylem a zvukem, s výrazným a jedinečným profilem.“

Česká filharmonie počítá svou historii od 4. ledna 1896, právě dnes tedy dlouhou 125 let. Ten den, byla to sobota, měla v pražském Rudolfinu první koncert. Dirigoval Antonín Dvořák, zněla výhradně jeho hudba. Jako v té době již nejslavnější žijící český skladatel stál symbolicky u zrodu nového tělesa zcela logicky. Na koncertě byl ideově přítomen také Bedřich Smetana, který chtěl tradici symfonických koncertů založit už v šedesátých letech, a iniciátoři Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy z roku 1882…

„Chceme-li interpretovat romantickou skladbu, neměli bychom ji interpretovat romanticky?“

„Na streamu a CD uslyšíme množství taktů a frází, které nikdo dnes nezná a nebyly ve 20. století nikdy natočeny.“

„Pokud nás opět uvrhnou do nějaké verze ‚lockdownu‘, tak není vyloučené, že se sólovému cellu opět na chvíli budu věnovat.“

Na stránkách souboru Musica Florea se na čtrnáct dní objevil záznam koncertu z děl Antonína Dvořáka, který měl mít premiéru na začátku tohoto roku, ale pro lockdown nakonec zní až v prosinci, a to pouze na webu. V autentické interpretaci, tak jak se dílo hrálo v Dvořákově době a pod jeho taktovkou. Kdo to během zmíněných dvou týdnů nestihne, bude muset počkat na připravované CD…

„Stejně jako Zápisník zmizelého, premiérovaný v dubnu 1921, je i Káťa Kabanová plodem přátelství s Kamilou Stösslovou.“

„V Brně mne nenávidí, v Praze závidí, ale v Bratislavě návidí rádi.“

„Tragickou lásku mezi Káťou a Borisem provází Janáček tou nejkrásnější a nejlyričtější hudbou, jakou kdy napsal.“

Káťa Kabanová, šestá z devíti oper Leoše Janáčka, lyrické drama vycházející z Ostrovského hry Bouře, je od prvních tónů po závěr hudebně i svým příběhem magicky přitažlivá. Zasahuje od velkoleposti po intimitu, od vášní po úzkost, od dramatičnosti po lyriku. Poprvé se hrála přesně před 99 lety, 23. listopadu 1921, v brněnském Městském divadle, předtím německém, v současnosti Mahenově. Světové premiéry tam měly i Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Šárka, Věc Makropulos a Z mrtvého domu.

„Pod jeho taktovkou je to výbušná, syrově stručná, téměř barbarská hudba.“

„Mackerras byl interpretem Mozarta, Händela, anglických skladatelů i Brahmse a Wagnera. Česká tvorba nicméně pro něj byla nepřehlédnutelnou a mimořádně důležitou položkou.“

„Pokud jsem v životě něčeho dosáhl, pak to byla propagace Janáčka, rekapituloval svůj život nedlouho před smrtí.“

Nahrávek skladeb českých autorů, pod nimiž je jako dirigent podepsán Sir Charles Mackerras, je nespočet. Ještě mnohem víc bylo koncertů, které řídil v Praze a Brně, stejně jako koncertů a operních představení, na nichž nastudoval a řídil českou hudbu mimo naše území. Živý snímek Janáčkovy Glagolské mše z festivalu Janáček Brno 2004 připomínáme v den nedožitých 95. narozenin tohoto „přítele české hudby“, Australana narozeného v USA a žijícího v Británii, jehož život se uzavřel v létě před deseti lety.

„Jsem nadšen, když skvělí lektoři z Německa řeknou, že by si nás nejradši pozvali do své země, abychom i tam zorganizovali takovou školu, jako je Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích.“

„Panika a z ní plynoucí protikoronavirové restrikce jsou a budou daleko horší než koronavirus samotný.“

„Autentická interpretace staré hudby je na straně ctnosti, která brání svobodný prostor.“

Pro Olomoucké barokní slavnosti připravila Musica Florea hudbu Clary Schumannové, uvádí Antonína Dvořáka, hraje s převozným barokním divadlem staré opery, věnuje se Bachovi a Zelenkovi, Biberovi, Vranickým, Josefu Leopoldu Dukátovi a Václavu Horálkovi… Dirigent a violoncellista Marek Štryncl, který za tím vším už třetí desetiletí stojí, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje „barokáře“ i Václava Talicha,…

„Svoje zásady, postoje a názory zastávala až do konce svých dnů. Nekompromisně a radikálně.“

„Nezaobírala se připomínkami svých uměleckých úspěchů, nikdy je sama také nepřipamatovala. A že jich za padesát let činnosti doma i v zahraničí bylo.“

„Byla osobností náročnou, laskavou, tvrdošíjnou i statečnou… a určitě hodnou naší vzpomínky a úcty.“

Sté narozeniny, k nimž klavíristce Zorce Zichové (1920-2017) chyběly už pouhé tři roky a které připadají právě na dnešek, se staly pro profesora Jiřího Hlaváče, klarinetistu a pedagoga, podnětem k připomenutí jejího lidského a uměleckého profilu. Potkávali se na hudební fakultě AMU. Zorka Zichová tam pedagogicky působila v letech 1950 až 1981 v oboru klavírní spolupráce. V roce 1968 byla jmenována docentkou pro obor klavír se zvláštním zřetelem ke komorní hře. Koncertní činnosti se věnovala do června roku 1990.

„Zpívá a hraje zde neokázale majestátní postavu Vodníka tak, jak vešel v obecnou paměť.“

„Haken byl v tuzemsku pro dvě tři generace přímo ztělesněním této role.“

„Zpívá zněle, s krásnými probarvenými a srozumitelnými hloubkami i s pěkně vyklenutými a rovnoměrně rozvrženými dalšími polohami, vznešeně a velebně.“

Dvořákovu Rusalku posuzujeme většinou podle představitelky titulní role. Dnešní stodesáté výročí narození Eduarda Hakena však může být ojedinělým okamžikem, ve kterém se na jednu ze světově nejhranějších českých oper můžeme podívat z hlediska obsazení úlohy Vodníka. Legendární basista v ní figuruje jak na první tuzemské gramofonové nahrávce díla, tak v jeho prvním televizním zpracování, stejně jako i v první filmové podobě Rusalky přístupné na DVD.

„Oproti Vodníkovi byly již pořízeny na magnetofonový pás a jsou proto technicky výrazně kvalitnější. Z hlediska uměleckého však tato výrazná zvuková nejednotnost nehraje žádnou roli.“

„Zdůraznil dramatičnost i hlubokou lyriku. Interpretace bez těchto hlavních atributů z nich vytváří standardní skladby.“

„Ještě jeden tvůrčí rys Talichova pojetí symfonických básní se mi zdá neobyčejně významný, totiž jeho smysl pro závěrečné partie těchto skladeb.“

Čtyři symfonické básně Antonína Dvořáka vznikly všechny v roce 1896, rok po návratu z USA, a jsou jedinými skladbami, které v tom roce zkomponoval. Vodník op. 107, Polednice op. 108, Zlatý kolovrat op. 109 a Holoubek op. 110 vycházejí z balad Karla Jaromíra Erbena. Skladateli se podařilo vystihnout jejich svérázný kolorit a rytmiku veršů. Dosáhl skvělé drobnokresby a vyšla mu přesná charakteristika nálad. Došel navíc ke svéráznému řešení – podstatnou část tematického materiálu vybudoval tak, že řadu pasáží v partituře by bylo možné přímo podložit textem… Jde o originální přístup, který se vymyká z kontextu tehdejší programní hudby. A navíc – někteří lidé na Dvořáka spoléhali jako na zastánce tradičních forem a jeho domněle náhlý příklon k programní hudbě byl pro ně nepřijatelný. Neskrývali údiv nad tím, jak se podle nich zpronevěřuje své dosavadní tvorbě… Na čtveřici symfonických básní v Talichově nahrávce upozorňujeme dnes 8. září, kdy se připomínají Dvořákovy narozeniny.

„Dvořákův Houslový koncert upozornil na mimořádnou osobnost mladého umělce i ty, kteří nebyli pravidelnými posluchači vážné hudby.“

„Byl přijímán jako umělec, který nebyl nikdy okázalý, ale vždy plně ve službách interpretovaného díla, jež dokázal právě svou osobitostí, názorem, hledáním ideálního tvaru obdařit jak málokdo.“

„Není tedy divu, že pokud jsme byli jeho hrou a interpretační koncepcí zaujati – a to bylo, pokud si vzpomínám, takřka pokaždé – upřednostňujeme z jakýchsi citových důvodů právě nastudování jeho.“

Na podzim roku 1960 Supraphon poprvé ve své historii natočil Dvořákův Houslový koncert. Nabídl jej exkluzivně členům Gramofonového klubu a o něco později zcela volně jako jednu z prvních desek ve stereofonní verzi. Právě díky tomuto dílu a pak díky této nahrávce na sebe s definitivní platností upozornil tehdy jedenatřicetiletý houslista Josef Suk. Začal být hvězdou, v roce 1961 se stal statutárním sólistou České filharmonie a otevřela se jeho budoucí světová kariéra! Dnes uplynulo devadesát let od Sukova narození.

„Detaily jsou v editorské práci zásadní, jinak to nemusíte dělat.“

„Nastupující šéfdirigent Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko zvolil Sukovu hudbu jako jeden z hlavních pilířů svého programu.“

„Radost z napsaného uměleckého textu je euforie, něco úplně jiného je zanícení pro badatelský nápad, za kterým si jdete. Je to jiné, ale oboje neméně intenzivní.“

„Je to nejmodernější hudba, kterou máme, a zařadí se patrně k té nejtrvalejší,“ napsal hudební kritik Emanuel Chvála na adresu Sukovy smuteční symfonie Asrael po její premiéře v roce 1907. Urtextová edice Sukovy velkolepé skladby, kterou loni vydalo hudební nakladatelství Bärenreiter Praha, získala od Německého svazu hudebních nakladatelů ocenění Best Edition 2019…