PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Milan Kuna je autor širokého spektra publikací o české hudbě.“

„S jistou kreativní koncepcí procházela pak Paulová několika kontrastně vystavěnými úseky, které byly členěny čistě orchestrální hrou.“

„Další hudba večera patřila Wolfgangu Amadeu Mozartovi a Pražský komorní orchestr potěšil publikum čtyřvětou Symfonií č. 21 A dur.“

Trojí slavnostní akt připravil výkonný team spolku Talichovo Berounsko z. ú. pro závěrečný koncert 42. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun. Vše se odehrálo 5. listopadu 2024 v Kulturním domě Plzeňka v Berouně. Muzikolog Milan Kuna pokřtil druhý díl z pozůstalosti korespondence Václava Talicha, tedy dopisy, které mu psali jeho přátelé a hudebníci. Poté hrál Pražský komorní orchestr s koncertní mistryní Ludmilou Pavlovou a sólistkou Annou Paulovou hudbu Ondřeje Kukala a Wolfganga Amadea Mozarta. A závěrem zaznělo poděkování dlouholetému předsedovi správní rady Talichova Berounska, panu Ivanu Kůsovi.

„Česká hudba tvoří jeden ze základních kamenů repertoáru kvarteta, což není zdaleka obvyklé u zahraničních souborů.“

„První houslista Tartini Quartetu se narodil úplně ve stejný den jako Václav Talich.“

„Hru souboru charakterizovala okolnost, že v interpretaci nepřeháněli tempa rychlých vět.“

Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun probíhá od 1. října do 24. listopadu a zahrnuje řadu šesti festivalových koncertů a epilogu. Hlásí se k památce slavného dirigenta, který v Berouně prožil vekou část svého života – dramaturgií připomíná jeho přínos a životní osudy. Nejinak tomu bylo u již pátého koncertu, který jsme si mohli vyslechnout v úterý 29. října. Večer s názvem Pocta české hudbě, na kterém vystoupil soubor Tartini Quartet ze Slovinska, odkazuje na Talichovu lublaňskou životní epizodu, především na jeho působení ve Slovinské filharmonii. Všichni hráči Tartini Quartetu jsou současní nebo emeritní členové tohoto orchestru.

„Pred 75 rokmi sa v Bratislave začala písať história slovenského národného symfonického orchestra.“

„Klavirista Jan Lisiecki potvrdil svoju povesť renomovaného a svetovo uznávaného interpreta.“

„Tak nápadito ako Ľubica Čekovská nedokáže na Slovensku pre orchester písať nikto.“

Slávnostné koncerty v dňoch 24. a 25. októbra otvorili v bratislavskej Redute nielen ďalšiu koncertnú sezónu Slovenskej filharmónie, ale dôstojným spôsobom si tiež pripomenuli 75. výročie založenia nášho národného symfonického orchestra. 27. októbra 1949, na koncerte pod taktovkou Ľudovíta Rajtera, sa totiž v budove Slovenského národného divadla začala písať história profesionálneho domáceho orchestrálneho telesa ako národnej koncertno-symfonickej inštitúcie. Októbrové iniciačné abonentné koncerty Slovenskej filharmónie sa konali pod taktovkou šéfdirigenta Daniela Raiskina, ako sólista spolúčinkoval hviezdny kanadsko-poľský klavirista Jan Lisiecki…

„Výroční koncert ve Dvořákově síni Rudolfina měl slavnostně poklidnou atmosféru.“

„Být na plný úvazek jen ve smyčcovém kvartetu dnes může jenom několik souborů na světě.“

„Duttonova viola zní pořád nádherně a poslední číslo bylo rozhodně vrcholem programu.“

Koncert k 130. výročí založení Českého spolku pro komorní hudbu připomněl, jak důležité místo má komorní hudba v dějinách českého interpretačního umění. A Talichovo kvarteto zahrálo důstojně dvě slavná díla české hudby a jedno méně hrané dílo ruské. V úvodu promluvil předseda rady Spolku Pavel Kysilka i generální ředitel České filharmonie David Mareček.

„Nabídku čestného prezidenta festivalu Talichův Beroun jsem bral s respektem a jako velkou poctu.“

„Letos mám tu čest řídit na zahajovacím koncertu Jihočeskou filharmonii a zvlášť se těším na skladbu Josefa Suka, jehož jméno a životní pouť byla s Václavem Talichem spjata nejvíce.“

„Smyčce jsou má slabost.“

Vznik Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun se datuje rokem 1983, kdy navázal na dřívější Talichovy dny, pořádané k připomínce osobnosti velkého dirigenta Václava Talicha a jeho celoživotní odkazu české hudbě. Letošní 42. ročník Talichova Berouna zahájí 1. října dirigent Jan Talich, jeho prasynovec, čestný prezident festivalu od roku 2013.

„Dvořák navštívil svého zetě Josefa Suka a jeho rodinu v Křečovicích v roce 1902 a nechal se spolu se svou ženou Annou a jejich malým vnukem, synem skladatele, vyfotografovat.“

„Alice Masaryková patřila k těm, kteří podporovali Josefa Suka během jeho velké krize v roce 1918, poté co Zdeněk Nejedlý ostře napadl Suka a České kvarteto.“

„Houslový virtuos Jaroslav Kocian tvoří pomyslnou spojnici mezi skladatelem Josefem Sukem a jeho vnukem houslistou. Ten měl svůj první veřejný koncert právě v Křečovicích.“

Každý rok se v rámci Pražského jara koná nedělní koncert v Křečovicích k výročí úmrtí skladatele Josefa Suka. Tato tradice sahá až do čtyřicátých let minulého století, kdy tam zajížděl Václav Talich s přáteli. Součástí tradice je kromě pietního aktu také projev některého ze znalců Sukovy tvorby. V roce 2024 jím přispěla muzikoložka Jana Vojtěšková, kurátorka Sukova fondu v Českém muzeu hudby. Její řeč přetiskujeme beze změny.

„Ve středu si nenechte ujít mimořádný abonentní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu s Petrem Popelkou, na kterém zazní celé druhé dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda.“

„Velkopáteční večerní program připravil Radek Menoušek a má název Velkopáteční hudba na drážďanském dvoře.“

„Velikonoční víkend dopoledne nabídne velkorysý průřez českou duchovní hudbou.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 25. do 31. března?

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.

„Na Bohuslava Martinů, který se už roky učil francouzsky, zapůsobila při turné orchestru Národní divadla největším dojmem Paříž.“

„Konečně v roce 1923 přišel balet Kdo je na světě nejmocnější. Už ne ´impresionistický´, ale nový, mající podobu rytmické grotesky s rozmarnou hudbou.“

„To, co jsem šel hledat do Francie, to nebyl Debussy.“

Měl pobýt tři měsíce, místo toho však zůstal sedmnáct let. Tak charakterizují životopisy Bohuslava Martinů jeho příjezd do Paříže v polovině října roku 1923, tedy před rovnými sto lety. Stipendium určené na nedlouhé studium skladby u Alberta Roussela se stalo příležitostí a prostředkem k naplnění bytostné touhy vymanit se nejen z tuzemské provinční malosti, ale i z konfrontace s německými a rakouskými kulturními a myšlenkovými vlivy. Martinů se upínal k Francii z obdobných důvodů jako Janáček k Rusku.

„Prvními šéfdirigenty byli Václav Talich a Ľudovít Rajter, mimořádné osobnosti, který měly evropský kontext.“

„Zkusili jsme koncem léta na náměstí Svobody uspořádat open air koncert. Přišlo přes pět tisíc lidí!“

„Máme už novou paní ministryni, takže čekáme… Uvidíme, jaký představí program a co všechno bude chtít do kultury přinést. My se na dialog těšíme.“

Vpředvečer výročí vzniku Československa koncertovala 27. října v Obecním domě v Praze Slovenská filharmonie se svým šéfdirigentem Danielem Raiskinem. Její ředitel Marián Turner se při té příležitosti v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vrací ke vzniku tělesa před čtyřiasedmdesáti lety za zásadní účasti Václava Talicha,…

„Byl nadšencem, který osobním kouzlem a uměleckou autentičností dokázal přitahovat i natrvalo přitáhnout k barokní hudbě širokou veřejnost.“

„Neznamená to, že by hrál nepoučeně, bez znalostí. Estetika jeho interpretačního názoru nicméně nesledovala stejné zákruty jako ta Harnoncourtova nebo Gardinerova.“

„´Plamenně hovořil,´ popsal Munclingerův popularizační styl Václav Luks.“

Interpretace staré hudby ušla od poloviny dvacátého století do dnešních dnů neuvěřitelně zajímavou a dlouhou cestu. Oba konce této cesty se od sebe liší stejně, jako se třeba liší fotografie kteréhokoli světového města z roku 1953 od fotografií z roku 2023. Barokní hudba se hrávala dost podobně jako romantická, hrávala se jen na moderní nástroje a určitě i vznešeněji, odtažitěji, masivněji a vesměs pomaleji než dnes…

„Klavírista Trifonov je pohroužen do svého světa, směrem k publiku působí spíše plaše. Z takového světa byl i ztišený bachovský přídavek.“

„Pod vedením Jakuba Hrůši hráli filharmonici pozorně, s plným pochopením toho, co se výsledně má dostat k posluchači.“

„Skladba vyzněla velkoryse, ale přesto nesmírně lidsky. Bez drásavého vyhrocení bolesti. Spíše jako symfonie života než smrti. S vědoucím vyústěním do smírných durových vod.“

Jakub Hrůša u České filharmonie dosáhl opět na vrchol. Jeho středeční abonentní koncert v pražském Rudolfinu přinesl dvě díla z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Alexandr Skrjabin, jakkoli bývá vnímán jako excentrik a novátor, vyšel nakonec se svým Klavírním koncertem ze srovnání se Sukovou závažnou expresivní symfonií Asrael jako pouhý romantik. Hodinové dílo Dvořákova žáka a zetě Suka totiž právem stále zřetelněji směřuje do sousedství toho největšího světového repertoáru.

„A také bylo velmi důležité, že jsme jako studenti mohli být u toho, když Václav Talich natáčel Dvořákovo Stabat Mater.“

„V témže roce se také konala celostátní soutěž umělecké rozhlasové tvorby u příležitosti 50. výročí vzniku Československa, kam jsem tuto operu přihlásil, načež jsme získali hlavní cenu.“

„V prvé řadě musím zmínit Rafaela Kubelíka, Charlese Muncha, Wolfganga Sawalische, Václava Talicha, Karla Ančerla, Václava Neumanna a Jiřího Bělohlávka, ale také nemohu opomenout své pedagogy Roberta Brocka, Aloise Klímu a Václava Smetáčka. Všichni jmenovaní uměli výtečným způsobem nasát obsah hudební partitury a pak jej pomocí rukou, gest a mimiky přenést na daný ansámbl.“

Hudební skladatel Jiří Smutný se ke kompozici dostal prostřednictvím dirigování. První polovinu své profesní dráhy působil jako korepetitor v Národním divadle, druhou pak zasvětil pedagogickému poslání. V šedesátých letech se velmi úspěšně etabloval jako autor oper, z nichž mnohé získaly uznání doma i v zahraničí. I když byl ze zdravotních důvodů přinucen svoji aktivní skladatelskou činnost ukončit, stále se zajímá o aktuální hudební dění, především v rámci koncertů Umělecké besedy a Atelieru 90. Na apríla loňského roku oslavil devadesáté narozeniny.

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„Asi nejrozsáhlejší síť edukačních programů pro děti a mládež má Česká filharmonie, která se hudebnímu vzdělávání dětských posluchačů věnuje už po neuvěřitelné jedno celé století.“

„Obdivuhodně dlouhou tradici výchovných koncertů drží také Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Ten začal s edukačními koncerty přibližně kolem roku 1947.“

„Nejmladším z těchto tří orchestrů je PKF – Prague Philharmonia. Ani ta nezapomíná na své dětské posluchače a cykly koncertů pro rodiče s dětmi vytváří souvisle už od roku 1999.“

Tradice vzdělávacích koncertů, vedených významnými orchestry, je v naší zemi velice silná a její kořeny sahají až do časů první republiky. Přední české orchestry tuto tradici zachovávají dodnes a patří jim za to veliký dík. Hudba je jedním z nejstarších kulturních dědictví lidstva a přivádět děti k lásce k hudbě je jedním z nejdůležitějších uměleckých poslání. Výchova nové generace posluchačů vážné hudby začíná už od útlého dětství a je prakticky nezbytnou součástí zachování klasické hudby jako „živého umění“. Trojice nejvýznamnějších orchestrů se sídlem v Praze – Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK nebo PKF – Prague Philharmonia mají proto kromě klasických koncertních řad také speciální cykly věnované právě dětem. V rubrice MladíPlus se těmto pražským vzdělávacím koncertním řadám budeme pravidelně blíže věnovat. Můžete se těšit na recenze vybraných koncertů nebo například na rozhovory s tvůrci edukačních programů.

„Pokud bychom označili červenec 1934 za zrození a křest Orchestru F. O. K., mohli bychom 12. květen 1942 považovat za jeho biřmování.“

„Z Václava Smetáčka doslova tryskal talent na všechny strany. Už každý z jeho jednotlivých počinů by méně energickému hudebníkovi vystačil na celoživotní kariéru.“

„Jak už bylo naznačeno, mnoho nechybělo a Václav Smetáček se ujal vedení jiného, v té době konkurenčního, tělesa s názvem Pražský symfonický orchestr.“

Dvanáctý květen je v dějinách české hudby významným dnem. Především jde o datum úmrtí Bedřicha Smetany (12. května 1884), které se posléze stalo i tradičním dnem zahájení festivalu Pražské jaro (poprvé dvanáctý ročník v roce 1957). Toto datum má však svůj velký význam i pro Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK…