„Milan Kuna je autor širokého spektra publikací o české hudbě.“

„S jistou kreativní koncepcí procházela pak Paulová několika kontrastně vystavěnými úseky, které byly členěny čistě orchestrální hrou.“

„Další hudba večera patřila Wolfgangu Amadeu Mozartovi a Pražský komorní orchestr potěšil publikum čtyřvětou Symfonií č. 21 A dur.“

Trojí slavnostní akt připravil výkonný team spolku Talichovo Berounsko z. ú. pro závěrečný koncert 42. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun. Vše se odehrálo 5. listopadu 2024 v Kulturním domě Plzeňka v Berouně. Muzikolog Milan Kuna pokřtil druhý díl z pozůstalosti korespondence Václava Talicha, tedy dopisy, které mu psali jeho přátelé a hudebníci. Poté hrál Pražský komorní orchestr s koncertní mistryní Ludmilou Pavlovou a sólistkou Annou Paulovou hudbu Ondřeje Kukala a Wolfganga Amadea Mozarta. A závěrem zaznělo poděkování dlouholetému předsedovi správní rady Talichova Berounska, panu Ivanu Kůsovi.

Slavnostní závěrečný koncert o hodinu předcházela slavnost křtu knihy z korespondence Václava Talicha, kterou zpracoval renomovaný muzikolog Milan Kuna. Událost uvedla ředitelka festivalu Karolina Froňková, autora samotného představil jeho blízký spolupracovník Petr Kadlec, vedoucí edukačního oddělení České filharmonie. Milan Kuna je autor širokého spektra publikací o české hudbě. Zabýval se hudební teorií, hudebním životem v době nacistické okupace, korespondencí Antonína Dvořáka, tvorbou Karla Boleslava Jiráka či Karla Reinera. Vedle rozsáhlé monografie Václav Talich zpracoval korespondenci z pozůstalosti skladatele. V roce 2022 vyšel péčí Muzea Českého krasu Beroun první díl s titulem Václav Talich: dopisy. Druhý díl, který se nyní dočkal prezentace, má titul Přátelé a hudebníci Václavu Talichovi. Kniha vyšla nákladem vlastním s podporou Petra Kadlece a La Martre. Autor Milan Kuna uvedl svou publikaci vzpomínkami osobního zaměření počínaje válečnými léty, kdy poprvé viděl a poznal Václava Talicha. Úctyhodný rozsah jeho vyprávění a následující autogramiáda doložily setrvalou vitalitu pisatele, který se v březnu tohoto roku dožil dvaadevadesáti let. Publikace o 368 stranách je výběrem z dvou a půl tisíce dochovaných dopisů v Talichově pozůstalosti byla k dispozici za vlídnou cenu. Mimochodem, Milan Kuna i Petr Kadlec patřili také mezi ty osobnosti, které vedli hudební festival Talichův Beroun.

Otevření závěrečného koncertu festivalu se zhostila ředitelka festivalu Karolina Froňková, která přivítala celou plejádu hostů počínaje velvyslancem Slovinské republiky, Jeho excelencí panem Alešem Balutem, poté zástupce vedení partnerského města Goslaru z Dolního Saska, pány Burkharda Seiberta a Axela Siebe a ředitele festivalu Internationales Musikfest Goslar-Harz, jehož dramaturgem je Johannes Krebs, pana Hartmuta Prüssnera s doprovody. Dalšími vzácnými hosty byli potomci dirigenta Václava Talicha ve vnukovské generaci Michal Dejmal, Monika Nathová a paní Marie Talichová, manželka Jana Talicha, synovce Václava Talicha, matka jeho prasynovce, dirigenta Jana Talicha. A přivítání samozřejmě patřilo starostce Berouna paní Soně Chalupové i předsedovi dozorčí rady festivalu Dušanu Tomčovi. Karolina Froňková pak poděkovala sponzorům festivalu a pozvala na podium Petra Kadlece, který přitažlivou moderací přiblížil okolnosti vzniku obou knih Milana Kuny a konečně citoval z dopisu, který Talichovi napsal Jaroslav Seifert: „Milý a drahý pane profesore, je-li vůbec blahopřání zapotřebí, tedy ti blahopřeji. A ty víš, že upřímně a ze srdce, protože Tě mám ze srdce rád.“

Pražský komorní orchestr s Ludmilou Pavlovou u prvních houslí zahájil svůj program skladbou Ondřeje Kukala s titulem Clarinettino, concertino pro klarinet a smyčce, op. 11. Necelou čtvrthodinu trvající proud hudby poskytl sólovému nástroji prezentaci technických i tónových dovedností a kvalit a Paulová se blýskla hned v úvodní sólové introdukci. S jistou kreativní koncepcí procházela pak Paulová několika kontrastně vystavěnými úseky, které byly členěny čistě orchestrální hrou. Po kvapném pohybu úvodu zůstával orchestr v poklidném toku, který se poznenáhlu rozhýbával až do spěšného konání. Paulová se ústrojně připojila nejprve déle drženými rovnými tóny, které postupně rozčeřila melodickými motivky. Podobný strukturální model posunul hudbu do quasi další části se skvělou sólistickou tónovou paletou rušného tempa. Tempový průběh se přechýlil do náznaku synkopického rytmu s pěkně cítěným frázováním. Skvostným závěrem vtipného spádu uzavřela Paulová skladbu v rytmické shodě s orchestrem. Skladba nezapřela autorovo školení u Jindřicha Felda. Upoutala prezentací dobré znalosti sólových možností nástroje, což je u skladatele-dirigenta žádoucí, a také rytmem a tempovým průběhem. To vše dobře zvládnuté a potvrzené opakovanými provedeními. Vedle sólových kreaci, i s působivým kvílením ve vysoké poloze, patřilo k pěkně zvládnutým okamžikům dueto klarinetu s houslemi, kadence violoncella, dravé vedení orchestrálního běhu i jeho cudně zklidněné andante.

Další hudba večera patřila Wolfgangu Amadeu Mozartovi a Pražský komorní orchestr potěšil publikum čtyřvětou Symfonií č. 21 A dur, K 134. Stylově samozřejmé provedení, příjemné a dobrosrdečné jako by ohlašovalo probouzející se biedermeier. Symfonie se líbila vybraně voleným kontrastem jednotlivých vět.

Do slavnostního koncertu vstoupilo po přestávce rozloučení s dlouholetým předsedou správní rady Talichova Berounska z. ú., panem Ivanem Kůsem, který z vlastního rozhodnutí svou činnost uzavřel. Pro onemocnění se koncertu nezúčastnil, zastoupila ho jeho dcera. Po poctě Kůsovi, kterou tlumočil místopředseda správní rady Jiří Paul, přidala své vzpomínky a poděkování starostka města Beroun paní Soňa Chalupová. Dcera pana Kůse Anna Novotná řekla o otci mimo jiné, že měl „jas v očích“ když mluvil o Talichově Berounu a ve spojení s jeho, všemi potvrzovanou „buldočí povahou“ střídaly se v jeho jednání o festivalu „jas a blesky“. Poté převzala plastiku Jiřího Vydry Radost z olovnatého křišťálu, Uznávací čestný list od města Beroun, Zlaté abonmá od festivalu a broušené sklo s českými granáty.

Program večera pak uzavřel Koncert pro klarinet a orchestr A dur, K 622 Wolfganga Amadea Mozarta. Známý parádní koncert božského Amadea získal mimořádně originální zvuk díky basetovému klarinetu, neboť takto zněla originální verze. Podmanivý basetový rejstřík nástroje zasáhl auditorium ve vzrušujících momentech a vedle atraktivních skoků mezi polohami obdařila Paulová koncert jasně vedenou melodií, půvabně dynamicky a výrazově odstíněnou. V úvodním allegru vytvořil Pražský komorní orchestr pěknou vstupní náladu očekávání se zřetelným podílem dvojic lesních rohů a fléten a s fagotem. Sólový klarinet se uvedl smělými škálami a už v první větě podivuhodnou znělostí spodních tónů. V pomalé větě se zvuk klarinetu blaženě rozprostíral po sále za tichého souhlasu smyčců a doznění věty mělo mimořádný účinek. Finální rondo bylo vedeno v náležitě čtveračivém tempu a výrazu.

Anna Paulová přidala brilantní kus pro sólový klarinet s názvem Klarinetová studie č. 1, kterou v roce 1821 zkomponoval Gaetano Donizetti pro svého přítele klarinetistu Francesca Benigniho. Velký sál Kulturního domu Plzeňka zažil potlesk ve stoje.

Foto: Talichův Beroun / Tereza Dudíková