Staatstheater am Gärtnerplatz v Mnichově uvede 14. února premiéru opery Kníže Igor Alexandra Borodina. Nová inscenace monumentálního díla ruského repertoáru, které pojednává o válce, moci a morálních dilematech, vzniká s mezinárodním tvůrčím týmem a zahrnuje také českou pěveckou účast. Tou bude altistka Monika Jägerová, která debutuje roli Končakovny.

Mnichovské Staatstheater am Gärtnerplatz zařazuje do repertoáru novou inscenaci opery Kníže Igor ruského skladatele Alexandra Borodina. Premiéra je plánována na 14. února, následovat bude osm repríz v průběhu února a března. Hudební nastudování připravil dirigent Rubén Dubrovsky, režii Roland Schwab, který v minulé sezóně v pražském Národním divadle připravil Cherubiniho Médeu. V titulní roli vystoupí chorvatský barytonista Matija Meić, Jaroslavnu ztvární ruská sopranistka Oksana Sekerina. V obsazení se objevuje také česká altistka Monika Jägerová, která debutově nastudovala roli Končakovny, která patří k dramaticky i pěvecky výrazným rolím opery. Končakovna představuje kontrast k válečnému konfliktu, její vztah s Igorovým synem Vladimirem symbolizuje možnost smíření mezi znepřátelenými světy.

Aktuální sezóna Jägerové, která je klíčovou osobností spolku Lieder Society, zahrnuje mimo jiné uvedení Scarlattiho Griseldy na festivalu All’Improviso v polských Gliwicích či debut v úloze Zefky v Poznani v Janáčkově Zápisníku zmizelého. Vrátila se také do Národního divadla Brno, kde ztvárnila Bradamante v Händelově Alcině a 3. žínku ve Dvořákově Rusalce, nově tam připravuje roli Narcisse v Händelově Agrippině. Jägerová se dlouhodobě profiluje zejména v barokním a klasicistním repertoáru, vystoupila například jako Cornelia (Giulio Cesare in Egitto) v Ostravě, Znojmě i v záskoku v Kolíně nad Rýnem, Teodata (Flavio) na festivalu Bayreuth Baroque či Ascalaxe (Telemann: Orfeus) ve Vadsteně. Za roli Timanta (Hasse: Demofoonte) byla v širší nominaci na Cenu Thálie. Spolupracuje s ansámbly zaměřenými na starou hudbu, koncertně vystupuje i v romantickém repertoáru a vedle interpretační činnosti se věnuje také muzikologickému výzkumu – doktorandsky působí na Lipské univerzitě v projektu zaměřeném na dějiny opery a politické reprezentace v habsburské monarchii devatenáctého století.

Opera Kníže Igor patří k základním dílům ruského romantického repertoáru, zároveň jde o dílo s komplikovanou genezí. Borodin na opeře pracoval přibližně osmnáct let, vedle své profesní kariéry chemika. Po jeho smrti v roce 1887 zůstala partitura nedokončená. Do dnešní podoby ji upravili skladatelé Alexandr Glazunov a Nikolaj Rimskij-Korsakov, kteří operu dovedli k premiéře v roce 1890. Libreto vychází ze středověkého eposu známého jako Píseň o Igorovi a sleduje neúspěšné vojenské tažení knížete Igora proti Polovcům. Příběh pracuje s tématy moci, osobní odpovědnosti a důsledků válečných konfliktů. Nová mnichovská inscenace podle dostupných informací zdůrazňuje aktuálnost těchto motivů i ve vztahu k současnému světu. Hudebně opera kombinuje velké sborové scény, lyrické sólové pasáže i výrazné taneční sekvence. Nejznámější částí zůstávají takzvané Polovecké tance, které se běžně uvádějí i koncertně mimo operní celek.

Inscenace je v Mnichově uváděna v ruském originále, vedle sólistů se na produkci podílí orchestr, sbor, balet a dětská statisterie divadla. Její tvůrci zdůrazňují nadčasovost tématu – zejména otázku zbytečných válek rozpoutaných mocenskými ambicemi jednotlivců. Tvůrci tak reagují i na současnou geopolitickou situaci a snaží se příběh interpretovat jako varování před destruktivní silou konfliktů.

foto: Staatstheater am Gärtnerplatz / Markus Tordik

Facebook X E-mail WhatsApp