Ve věku sedmasedmdesáti let se uzavřel život baletního mistra a herce Vlastimila Harapese. Laureát Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet, nositel mnoha ocenění, emeritní sólista a šéf Baletu Národního divadla se dokázal prosadit i v jiných uměleckých oborech včetně herectví a zpěvu. V první řadě však byl bytostně spjat s Baletem Národního divadla v Praze.

Vlastimil Harapes působil jako herec, tanečník, režisér, choreograf, taneční pedagog, dlouholetý člen a sólista Baletu Národního divadla v Praze a umělecký ředitel Mezinárodní konzervatoře Praha. Narodil se v Chomutově, jeho rodiče však pocházeli z Prahy a do Droužkovic u Chomutova byli vysídleni po válce. Otec vedl ochotnický divadelní spolek, kde Vlastimil Harapes od dětství rovněž vystupoval. V roce 1965 absolvoval Taneční konzervatoř v Praze a o rok později získal angažmá v pražském Národním divadle, kde se v roce 1971 stal sólistou. Tanec také studoval v ruském Petrohradě v Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové. Tančil rovněž na celé řadě světových baletních scén, od roku 1977 do roku 1983 byl stálým hostem v Porýnské opeře v Duisburgu a Düsseldorfu. V letech 1987 až 1989 byl sólistou a šéfem baletu Laterny magiky. Od roku 1990 do roku 2002 působil ve funkci uměleckého šéfa Baletu Národního divadla.

Během své více než dvacetileté aktivní činnosti tančil stěžejní mužské role prakticky ve všech titulech repertoáru Národního divadla. K jeho stěžejním rolím patřil Princ v Labutím jezeře, Spící krasavici, Louskáčkovi a Popelce, Merkucio a Romeo v baletu Romeo a Julie, ale i titulní role v Macbethovi, Faustovi, Faunově odpoledni, Spartakovi, Hoffmannových povídkách a Odysseovi, Orion v Sylvii, Albert v Giselle, Colin v Marné opatrnosti, Basil v Donu Quijotovi, Ivan Carevič v Ptáku Ohnivákovi, Adam ve Stvoření světa nebo Escamillo i Don José ve Vášni. Za svůj výkon v baletu Romeo a Julie získal prestižní cenu Prix d’Italia 1972, což mu otevřelo cestu k hostování na mnoha baletních scénách světa. Kromě výše zmíněné spolupráce s operou v Düsseldorfu a Duisburgu hostoval na dalších scénách v Německu, ve Skotském královském baletu, v Itálii, Francii, Belgii, Holandsku, Rakousku, Finsku, Španělsku, Švýcarsku, Řecku, na Kubě, v Austrálii, Japonsku a v dalších zemích.

Jako choreograf se v pražském Národním divadle podílel v devadesátých letech na choreografii a režii baletu Popelka, Labutí jezero, Někdo to rád… nebo Mauglí a byl spoluautorem libreta dětského baletu Broučci. Působil jako baletní mistr Baletu Národního divadla, Státního divadla v Košicích a jako hostující pedagog na Akademii tance v Římě.

Vedle baletního umění se uplatňoval také jako filmový a divadelní herec, ztvárnil hlavní role ve filmech Starci na chmelu, Markéta Lazarová, Den pro mou lásku, Panna a netvor, Operace mé dcery, Wolfgang A. Mozart nebo Bolero. Vystupoval v divadelních hrách Bouře a Maškaráda a objevil se i v televizních filmech a inscenacích, např. Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Dary hadího krále, Anynka a Čert a v řadě dalších pořadů.

Na svém kontě měl řadu ocenění, opakovaně uspěl v televizních diváckých soutěžích, ale získal i Evropskou cenu G. Mahlera za baletní výkony, v roce 2012 Harapesovi byla udělena Cena Thálie za celoživotní taneční mistrovství a v roce 2016 byl uveden do Síně slávy Národního divadla.

Vlastimil Harapes se narodil 24. července 1946 v Chomutově a zemřel 15. května 2024 v Praze.

foto: Jaromír Svoboda, Miroslav Pospíšil, Oldřich Pernica, archiv Národního divadla

Facebook X E-mail WhatsApp