Lska-ke-tem-pomeranm

„Opera nezastírá, že ví o tradicích commedia dell'arte, ale je si v jedinečné kombinaci vědoma i dobového surrealismu.“

„Partituru naplnil lehce brutální, neoklasickou, futuristickou a dadaistickou hudební směsí, veselou, groteskní a parodickou, ztřeštěnou, legrační, zábavnou i hrůzostrašnou.“

„Stačí si vzpomenout na rozverný pochod s chytlavou melodií v tečkovaném rytmu, který žije zcela samostatně, jako populární symfonické hudební číslo.“

Od prvních až do posledních not rychlá a zábavná hudba, radikálně rozverné libreto, bizarně absurdní příběh. To jsou základní atributy operní taškařice Láska ke třem pomerančům, kterou komponoval Sergej Prokofjev ve Spojených státech, po opuštění bolševického Ruska a úspěšném turné po amerických městech. Měla premiéru v Chicagu přesně před sto lety, předposlední den roku 1921. Kvality díla, kterému se v tuzemsku v divadelní hantýrce neřekne jinak než „Pomeranče“, mohou nejlépe dokumentovat nahrávky dvou dirigentů. Audio Valerije Gergieva a video Bernarda Haitinka.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
2001

„Jak se dodnes traduje, byli to členové Pražské komorní filharmonie, kteří zpěvačku uprosili, aby Dvořákovu píseň nazpívala pro album v češtině.“

„Její nejoblíbenější rolí na Salcburském festivalu kupodivu nebyla její ikonická Violetta z roku 2005, ale Zuzanka z Figarovy svatby.“

„Zároveň konstatovala, že role ´těchhle dívek – víte jakých´, a rozverně se zavlnila a vyšpulila rty, ´už nejsou nic pro mě´.

KlasikaPlus.cz má dobrý zvyk oslavovat narozeniny slavných hudebních jubilantů články, přibližujícími jejich nahrávky, považované za referenční. Když ovšem slaví kulatiny (a to ne ledajaké!) umělkyně kalibru sopranistky Anny Netrebko, říká si to o text alespoň trochu výjimečný. No ovšem: jestli jsem zrovna já ten pravý autor, který je s to něco takového opravdu vymyslet, nechám samozřejmě na vás, čtenářích. Pokud však dovolíte, nesoustředím se zde jen na jedno konkrétní Annino CD, ale pokusím se podělit se s vámi o několik vzpomínek, které mají se jménem Netrebko a s nahrávkami nějakou spojitost.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
103

Můj hudební domov, to je podtitul čtyřdílného turné, na které do vlasti přijela v Dánsku žijící česká violoncellistka Michaela Fukačová. Na všech koncertech ji doprovodí klavírista a současně ředitel České filharmonie David Mareček. První večer je už zítra, v úterý 14. září; stane se současně zahajovacím koncertem nové sezony Spolku přátel hudby, který funguje u Filharmonie Brno. Ve středu program zazní v královéhradecké Petrof Gallery. Ve čtvrtek se přesune do Sukovy síně pražského Rudolfina a zahájí cyklus Klasika o čtvrté, který pořádá klavírista Ivo Kahánek. A v pátek 17. září turné uzavře koncert v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
106

„Zkuste se zeptat orchestrálního hráče, jaké má zkušenosti s frakem, a dočkáte se řady komických historek.“

„Pracovní oděv by měl být především pohodlný, což frak určitě nesplňuje.“

„Nošení fraku v provozovací praxi vážné hudby se dnes stalo pouhou společenskou konvencí.“

Předpokládám, že jste už slyšeli onu anekdotickou příhodu, kdy rodič vezme své malé dítě poprvé na symfonický koncert a setká se s udiveným dotazem, proč jsou všichni páni v orchestru oblečeni „jako Spejbl“, případně v kostýmu „černých brouků s krovkami“. Následuje pochopitelně vysvětlení, že se jedná o takzvaný frak, tedy slavnostní večerní pánské oblečení, určené pouze pro nejvýznamnější společenské události, jako je například udělování Nobelovy ceny, oficiální státní návštěvy, nejvýznamnější plesy, nebo právě tento večerní koncert…. Není to však úplně pravda.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
000

„Milan Al-Ashhab získal titul laureáta a 6. místo v houslové soutěži.“

„Fagotistka Michaela Špačková skončila mezi 16 nejlepšími ze 48 účastníků.“

„Celkovým vítězem a laureátem Grand Prix je ruský klavírista Alexandr Kantorow.“

Slavnostním galakoncertem v sobotu 29. června v petrohradském novém Mariinském divadle II skončila jedna z nejvýznamnějších světových hudebních soutěží – XVI. Čajkovského mezinárodní konkurs. Jeho první ročník zorganizoval v roce 1958 Dmitrij Šostakovič a měl pouze dvě sekce – klavír a housle. Porota byla jen jedna a čítala deset porotců, mezi nimi taková jména jako Emil Gilels, Svjatoslav Richter, Heinrich Neuhaus, George Georgescu nebo Carlo Zecchi. Vítězem se stal pianista Van Cliburn a vítězství odstartovalo jeho světovou proslulost. Od té doby se soutěž koná každé 4 roky v druhé půlce června v Moskvě a od roku 2011 také v Petrohradu.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
42686561101567162851785358925566434843557888n

„Od samého začiatku bolo fascinujúce sledovať najrôznejšie nuansy hry Viedenských filharmonikov.“

„Pri prechodoch do mäkkého piana som sa vždy až prekvapila, aké plné a sýte vlastne boli miesta vo vyššej dynamike.“

„Dirigent symfóniu neprezentoval ako patetický, expresívne tragický kus. Oveľa viac bola v jeho podaní zamyslením.“

Druhý abonentný koncert Viedenskej filharmónie by celkom právom mohol niesť podtitul „ruský“. Okrem autora všetkých čísel programu Sergeja Prokofjeva totiž z tejto krajiny pochádzali aj obaja hlavní protagonisti. Pred filharmonikov sa postavil legendárny Valerij Gergiev, sólového partu v klavírnom koncerte sa ujal Denis Macujev. Pochopiteľne som teda očakávala veľmi kvalitný a autentický zážitok. 

 
Zveřejněno v ReflexePlus