„Bohoslužba vysílaná z prázdného kostela je podkladem pro vznik virtuálního společenství lidí.“

„Snad tam doma alespoň někteří vzali do ruky zpěvník a nesměle se přidali.“

„Až výjimečná doba skončí, nesmíme z pohodlnosti zůstat u náhradních řešení.“

Bez koncertů. Bez divadla. Bez hospody. Jsme bez mnoha obvyklých podnětů a rozptýlení, bez běžných způsobů být spolu. Kdo je zvyklý chodit v neděli do kostela, zůstal bez společenství, v němž se mysli, hrdla a srdce obracejí stejným směrem. Mimořádná doba, ve které citelně začíná chybět každodenní rozvrh a řád. Pro mnohé pracovní, pro mnohé i ten nedělní. Hledáme náhradní programy, náhradní řešení. Rozšířil se proto dneškem výrazně počet bohoslužeb vysílaných online na internetu.

Byla to zvláštní neděle. Nejen zavřené restaurace, ale i prázdné kostely. Některá zařízení řeší pokyny vlády v nouzovém stavu kvůli pandemii tak, že prodávají pivo, svařené víno, utopence a párky v rohlíku z okénka, jiná jsou zcela zavřená. U chrámů náhradní režim neexistuje. A tak z těch kostelů, které nebyly v čase bohoslužeb zavřené, skupinky obětavců online vysílaly obřady, liturgii, modlitby a kázání, alespoň pro ty, kdo mají přístup k internetu. V modlitebnách a kostelech se sešli duchovní, jáhnové, presbyteři, varhaníci, kostelníci… a kameramani nebo webmasteři. Maximálně třicet lidí, většinou však jen jako prstů na jedné ruce. Nedělní dopoledne mohl ten, kdo mohl a chtěl, strávit u počítače. Na YouTube nebo na stránkách farností běžely přímé přenosy nejrůznější technické kvality. Většinou je k dispozici jedna stacionární kamera, v jejímž záběru je duchovní.

Nejde o úplně novou věc, některé farnosti už takto slouží lidem, kteří nemohou přijít, po několik let. Preventivní opatření mající čelit šíření koronaviru aktivizovaly teď ale další a další. A byl tu jeden podstatný rozdíl. Bohoslužba z prázdného kostela vypadá a hlavně zní jinak. Jde totiž o nový žánr. Nikoli zprostředkování momentálně živě a autenticky realizovaného společenství zvukem a obrazem lidem vně, ale inscenování a vytváření podkladu pro vznik virtuálního společenství lidí, kteří jsou všichni vně.

Důležitou součástí bohoslužeb je společné hlasité vyznávání, v reformačních církvích ještě víc společný zpěv. Když je kostel prázdný a znějí v něm samotné varhany, nějaké malé elektrické, nebo i větší, společenství zpívajících je vždy jen hypotetické. Snad tam doma alespoň někteří vzali do ruky zpěvník a nesměle se přidali…

Je to řešení náhradní, podobně jako pití piva venku, vestoje vedle otevřeného prodejního okénka, nenahradí posezení u stolu s kamarády. Je to řešení náhradní, stejně jako když lidé sedí doma u počítačů a sledují online přenos nebo záznam nějakého koncertu, tím spíše, pokud se koná bez publika před kamerami v uzavřeném sále nebo u někoho doma.

Zřejmě nás tohle vše čeká ještě po několik týdnů. Budeme zřejmě muset hledat alternativní způsoby i pro Velikonoční neděli.

Pokud se ambice těch, kdo zprostředkovávají nejrůznější přenosy, promítnou během té doby třeba do bohatšího obrazového zachycení, pokud stacionárních kamer bude na jednom místě v kostele víc a pro domácí sledování tedy odhalí třeba i podobu a hru varhaníka, bude to zajímavější. Ale pořád to bude jen náhradní řešení.

Prožíváme těžký čas. Zákeřná nemoc změnila během několika dnů způsob života celé planety. Jsme bez mnoha obvyklých podnětů a rozptýlení, jsme teď bez řady dosud běžných způsobů být pohromadě s dalšími. Až výjimečná doba skončí, nesmíme pak z pohodlnosti zůstat u těch náhradních řešení, u virtuálních společenství. Být spolu v neděli v kostele a společně zpívat, stejně jako být spolu v koncertním sále a společně prožívat emoce vyvolávané tóny a uměním interpretů… to je pravá podstata hudby.

Foto: Archiv KlasikaPlus, e-cirkev