„Určitě jednou nastuduju celou Rusalku.“

„Soutěž dává zkušenosti i podněty.“

„Další příchozí z Asie pronikají do evropské kultury s čím dál přirozenějšími výsledky.“

Devět dobrých finalistů v kategorii Junior a po nich jedenáct velmi dobrých, vesměs nejstarších a nejzkušenějších adeptů na ocenění v nejsledovanějším oboru nazvaném Opera. Takový byl 7. listopadu vrchol osmapadesátého ročníku karlovarské pěvecké soutěže určené v několika kategoriích pro mladé pěvce z celého světa v souhrnu od šestnácti do pětatřiceti let. Přijela jich na začátku listopadu stovka.

Vyrovnané výkony třetího kola Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka určitě nebyly pro porotu vedenou režisérem a ostravským divadelním ředitelem Jiřím Nekvasilem snadným východiskem pro rozhodování o cenách. Oproti publiku odpoledního veřejného finálového koncertu v karlovarském Městském divadle měla však porota k dispozici i poznatky z předchozích kol, což určitě pomohlo. Třetí kolo, doprovázené Karlovarským symfonickým orchestrem, přineslo dirigentu Jiřímu Štruncovi zajímavou, ale nelehkou úlohu hodnou obdivu: doprovodit všechny kandidáty stejně a každého přitom jedinečně – standardně spolehlivě, ale se dvěma desítkami nejrůznějších nuancí. Tak aby podepřel, vedl a pomohl. A přitom aby nestrhl pozornost na sebe, ale nechal sólistům jejich interpretační vůli, tedy aby sloužil.

Nepřekvapilo, že v kategorii Opera zvítězil polský barytonista Adrian Janus, absolvent Hudební akademie v Katovicích, od roku 2020 účastník programu pro mladé Akademia Operowa při varšavské Národní opeře, a jihokorejská sopranistka Hanna Park, která momentálně studuje v Drážďanech.

Když Janus za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru pěkně a stylově zpíval ve finále árii hraběte Almavivy „Hai già vinta la causa!“ z Figarovy svatby, se všemi typickými mozartovskými proměnami a akcenty, bylo zřetelné, že jde o suverénního, již zkušeného sólistu. Jeho poměrně světlý, obsažný baryton plně evokoval profesionální výraz, pěvec navíc přirozeně naznačoval hereckou akci, jako jediný z finalistů opravdu přecházel po jevišti… Hanna Park měla pro třetí kolo připravený výstup Mařenky „Och jaký žal… Ten lásky sen…“. Působila technicky a interpretačně vyzrále a vzhledem ke svému odlišnému kulturnímu zázemí vlastně skvěle, i když přece jen pronikla do partu s menší mírou jímavosti v hlase a tedy trochu jakoby nezúčastněně.

Oba vítězové v krátkých rozhovorech pro portál KlasikaPlus.cz potvrzují, že úspěch v soutěži s takovým renomé považují za vzácný a významný, dávající příležitosti i podněty pro budoucnost. „Zažila jsem moc pěkné momenty s českou hudbou, i když zpočátku pro mě byla vaše řeč dost těžká. Rozhodně se k ní budu ráda znovu vracet. Moc se mi líbí árie Rusalky a určitě jednou nastuduji celou roli,“ řekla Hanna Park, pro kterou byla karlovarská soutěž první podobnou zkušeností. Nebyla si sama sebou moc jistá, nevěděla úplně přesně, jak zpívá a jak to bude porotě a publiku znít, ale díky soutěži, na které ji zprvu zarazila týdenní délka, získala větší jistotu – a bude se proto určitě cítit lépe i na jevišti. Zkušenost z divadla jako mladá studentka ještě nemá… V Německu se zatím hodně věnuje Mozartovi, ale také třeba písním Richarda Strausse. A zpívala už i Dvořákovy Cigánské melodie. „Dvořákova hudba mi dobře sedí,“ dodala.

Adrian Janus, první cenou podle svých slov příjemně překvapen, soudí, že mu tento úspěch určitě může pomoci v budoucí kariéře. Za velký bonus považuje vedle vítězství i jednu ze speciálních cen, jejímž obsahem je možnost vystoupení ve Státní opeře v Banské Bystrici. Jevištních zkušeností má totiž zatím méně. „A poprvé jsem díky této soutěži zpíval něco v češtině – v Polsku příliš často českou hudbu na repertoáru nemáme a i já jsem se dosud věnoval především italské tvorbě. Jsem si zcela jist, že se něčemu českému v budoucnu věnuju; zjišťuju, že je česká hudba super…,“ prohlásil.

Během finálového podvečera zazněla v kategorii Opera celkem třikrát árie Rosiny „Una voce poco fa“ z Rossiniho Lazebníka sevillského. Číňanka Wei Lu, která získala v soutěži třetí cenu, ji zazpívala pěkným hlasem s výškami hloubkami, s evidentně dobrou technickou výbavou. Provedení nicméně nebylo oslnivé. Rakušanka Miriam Bitschnau, také nositelka třetí ceny, podala Rosinu kultivovaně, ale nijak průrazně. Pěkně sice na jevišti hrála, ale na tuto roli nemá dobrou techniku, koloratury více méně rozmazávala a místy je i „houkala“. Číňanka Yingsi He předvedla poměrně malý hlas, ne zcela vyhraněný do sopránové nebo mezzosopránové barvy; neprojevila žádný velký temperament, ale pěkně si ponechala síly na závěr scény.

Polka Monika Radecka, která obsadila druhé místo, byla jako Čo-Čo-San z Pucciniho Madame Butterfly dostatečně jemná i dramatická, pro roli vhodná. Dala známé árii potřebný výraz, působila docela zkušeně. Postava měla rozměr mladé ženy, kterou uvěřitelně potkala tragédie. Češka Eliška Minářová dala známému výstupu Violetty z Verdiho Traviaty jistotu; velké scéně propůjčila suverenitu, slušel jí náznak dramatismu, ale má slyšitelné, i když ne nijak rušivé tremolo.

Američan Revere Taylor, držitel třetí ceny, si vybral Píseň o večernici z Wagnerova Tannhäusera. Má temný hlas, jakoby až příliš naturální, ve vyšší poloze ne úplně pěkný. Ale z lehkého chrapotu se zdálo, že zpívá v indispozici.

Bez hlavních cen odešly ze soutěže česká sopranistka Natálie Šmausová, která v kratičké árii Lauretty z Pucciniho opery Gianni Schicchi prozradila spíše ostřejší hlas, a další Češka Veronika Kaiserová, která měla, a to vhodně, pro árii Julie z Gounodovy opery Romeo a Julie hlas prostý dramatismu. Saskia Žihalová ze Slovenska zpívala Gildu z Verdiho Rigoletta; prozradila místy poněkud horší intonaci, ale i v trochu subretním vyznění dobré výšky.

V kategorii Junior se prezentovali vesměs až překvapivě schopní, zajímaví zpěváci. Číňan Ruicheng Yin zpíval nejznámější árii Figara z Lazebníka sevillského; má výše posazený hlas, působící přece jenom trochu ploše, nejvyšší tóny zaznívaly poněkud tupé. Ani Pavel Josef Kšica nedostal v juniorské kategorii hlavní cenu, avšak ve stejné árii působil se zvládnutými výškami jistějším dojmem, přirozenější jevištní hrou, navíc také zajímavější barvou hlasu a podchycením řady odstínů textu. A opravdu pěkně vygradoval konec árie!

První skončil v kategorii Junior Bence Szabó, Maďar s velmi dobrou češtinou. Vybral si árii Purkrabího z Dvořákova Jakobína; jeho hlas je jakoby méně kultivovaný a nemůže navíc vyjádřit tolik chvástavé výsměšnosti a výhružnosti, jak to bývá přítomno v podání tuzemských buffo basů. Jeho vystoupení, určitě díky výběru českého titulu i pro srozumitelný přednes, mělo nicméně u publika velký ohlas. Korejka Yeji Nam, také nositelka juniorské první ceny, se pustila do árie Barče ze Smetanovy Hubičky: pěkný zdravý hlas s krásným rozsahem, ale čeština nebyla zdaleka dobrá…

Magdalena Rovenská, jako juniorka druhá mezi ženami, zpívala árii Musetty z Pucciniho Bohémy. Snažila se vyjádřit koketérii, ale šlo jen o náznak, mohla i víc… Vládne pěkným hlasem a její výkon byl vlastně skoro profesionální. Ukrajinka Mariia Korchak, nositelka třetí ceny, zvládla Markétku z Gounodova Fausta a výrazové proměny v jejím výstupu doslova univerzálně.

Čech Eduard Kácal, který získal druhou cenu, vlastně jediný tenorista v celém finále, působí hlasově docela usazeně a vyzrále, vlastně i příjemně. V horních polohách mu to zní lépe než v dolních… Slovák Denis Zjatik – s třetí cenou – jako Don Giovanni v „šampaňské“ árii obstál, ale na druhou stranu jeho hlas není úplně vyzrálý a ve vypjatějších okamžicích nebyl part vokálně stoprocentně zvládnutý.

Bez některého z hlavních ocenění odešla Nela Drozdová. Zpívala Massenetovu Manon, sice procítěně, ale méně osobitě a málo výrazně; má poněkud menší a užší hlas a ne vždy ideálně intonuje, ale hezky pracovala s časem a výrazem.

Finále karlovarské soutěže bylo i letos zajímavým vhledem do stavu přípravy budoucích profesionálů. Mladí zpěváci, kteří prošli sítem prvních dvou kol, vesměs nepostrádají zdravé ambice, zkušenosti i soudnost, jsou už dál za někdejšími pouhými studentskými a školními výkony a snaží se popasovat se známými operními čísly, často i téměř hity, na průsečíku obvyklých a zaužívaných interpretačních přístupů na jedné straně a drobnějších osobitostí na straně druhé. A nástup studentů z Asie, kteří před časem zaplavili Evropu? Ten se podle všeho vyvíjí: další a další příchozí pronikají do evropské hudební kultury s čím dál přirozenějšími výsledky.

…………….

Čtěte o soutěží také ZDE. Výsledky kategorie Operní naděje, vyhlášené o několik dní dříve, najdete v rubrice AktuálněPlus. O soutěži a její historii čtěte rovněž ZDE.

Foto: Petr Veber