KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Česká klavírní moderna dětem dojemně i radostně. Letos i se skladatelskou soutěží english

„Česká klavírní moderna dětem je pro učitele klavíru jednou z mála příležitostí, jak se setkávat a sdílet pedagogické postřehy či úspěchy s kolegy napříč naší republikou.“

„Stále více se také objevuje autorská tvorba samotných interpretů, letos ještě podpořená skladatelskou soutěží.“

„Endorfiny se u dětí, pedagogů i rodičů vyplavují na plné obrátky. Nadchází chvíle loučení. Ale Eva Doušová stále kmitá.“

Je sobota 27. ledna devět ráno. Pro mnohé ještě doba spánkového odpočinku, u sv. Vavřince na Malé Straně to však už žije. Vždy usměvavá Eva Doušová, matka celého projektu, vítá nově příchozí. Začíná festival Česká klavírní moderna dětem, přehlídka moderní hudby v podání mladých interpretů, která se už poosmé koná (před)poslední lednový víkend, letos okořeněná vyhlášením výsledků skladatelské soutěže.

Vznik festivalu se zrodil v hlavě mé a v hlavě Hany Švajdové z Olomouce v létě roku 2016 na mikulovských klavírních kurzech. Shodly jsme se na tom, že česká hudba po roce 1945 je velmi bohatá na tvorbu pro děti a mládež, ale že zase tak často nezní,“ říká klavíristka a pedagožka Eva Doušová, která se propagaci současné hudební tvorby pro děti a mládež věnuje dlouhodobě, mj. také prostřednictvím svého vydavatelství Musica Gioia. Součástí původního záměru bylo také mladé pianisty uvítat v důstojném prostředí a zprostředkovat jim možnost si zahrát na vynikající nástroj. Právě to umožnila (stále ještě úspěšně trvající) spolupráce s Pražským jarem, resp. Jiřím Konopáskem, který tuto možnost zapůjčením prostor v bývalém kostele sv. Vavřince na Malé Straně v Praze poskytl.

Z festivalu však nemají zážitek pouze mladí interpreti – byť někteří (zvláště mimopražští) se dle slov svých pedagogů na akci těší celý rok –, ale také jejich učitelé. Vždyť mnozí z nich se už od minulého festivalu neviděli! Česká klavírní moderna dětem se tak stává nejen přehlídkou soudobé hudby, nejen setkáváním nejmladší generace, ale také jednou z mála příležitostí pro učitele klavíru, jak sdílet pedagogické postřehy či úspěchy s kolegy napříč naší republikou. V průběhu let se tak utvořilo jakési pedagogické jádro – v čele právě se zmíněnou Hanou Švajdovou z olomoucké ZUŠ Žerotín –, které nesmí chybět. Právě to dodává nově příchozím dojem přátelské, až rodinné atmosféry (jež přirozeně vyplývá z manželského snažení páru Doušových). „Účast na festivalu je pro nás vždy svátek,“ říkají pedagogové z pražské ZUŠ Učňovská.

Víkendový program je vždy velice nabitý. Hudební pásmo bývá rozděleno do třech až čtyř koncertů (podle počtu účastníků); polední čas je pak věnován hudebním seminářům různého typu. V rámci besed se zde v průběhu let objevili mj. Luboš Sluka, Milan Dvořák, Jiří Pazour nebo Lukáš Hurník, s přesahem i do jiných sfér pak Jiří Žáček nebo sportovní komentátor s velkým vztahem k hudbě Miroslav Langer. Letos bylo sobotní poledne věnováno masterclass klavíristky a pedagožky Ostravské univerzity Elišky Novotné, která navázala na velice úspěšný interpretační seminář Iva Kahánka z minulého ročníku, který byl tehdy (vzhledem k výročí) věnován Viktoru Kalabisovi. Eliška Novotná pracovala s mladými pianisty na skladbách, které právě dozněly v rámci prvního koncertu festivalu, jmenovitě s Adrianou Müllerovou (ped. Marie Skalková), Samuelem a Ester Atanasčevovými (ped. Silvie Sommrová), duem Barbora BočkováKryštof Adamec a nakonec s Eliškou Vladykovou (ped. Eva Dziadziová). Hezky se tak pokrylo celé věkové spektrum i repertoár ZUŠ, a to od PHV (přípravná hudební výchova) po čtvrtý ročník II. cyklu.

Stejným způsobem Eva Doušová koncipuje každý z koncertů přehlídky. Nejprve dostanou slovo ti nejmladší, kteří za sebou mají často teprve několik měsíců seznamování se s klavírem, popř. je doplní/doprovodí starší sourozenec, a v průběhu cca hodiny se dostaneme někdy až k velice náročným kusům určeným žákům II. cyklu. I letos se na repertoár dostala díla „skladatelských stálic“ Petra Ebena, Klementa Slavického, Milana Dvořáka, Emila Hradeckého, IljiLukáše Hurníka – pro mě bylo vzhledem k zaměření festivalu velkým překvapením též velké zastoupení děl Bohuslava Martinů –, stejně tak jako v sále přítomných klavírních pedagožek a skladatelek Hany Švajdové, Jindry Nečasové Nardelli nebo Petry Šuško. Nesměla samozřejmě chybět ani velice populární Sextová studie od Jiřího Vřešťála, přestože letos v menším zastoupení. Každoročně také festival vítá množství děl Eduarda Douši, jehož dětská tvorba se rok od roku rozrůstá a kmenoví posluchači se jistě pokaždé těší například na Hladového praptáka (ze sbírky Miniatury II.). Ani letos nebyli zklamaní.

Stále více se také objevuje autorská tvorba samotných interpretů, letos ještě podpořená skladatelskou soutěží. Vyslechli jsme skladby Tomáše Patsche, Samuela Petrova či sourozenců Svobodových. Právě FrantišekMartin Svobodovi (PHV a 2. ročník) nejenže při „čtyřručce“ Opičí swingové naschvály E. Douši bavili svou dětskou bezprostředností celý sál, ale byly také za své, na koncertě také znějící vlastní kompozice ocenění ve skladatelské soutěži.

Soutěž pro mladé skladatele je novinkou letošního festivalu, kterou připravilo duo manželů Doušových nejen pro zpestření interpretačních přehlídek, ale také pro ještě větší podnícení dětského komponování a následné nastudování skladeb dětskými interprety. Zásadou soutěže, která byla vypsána ve dvou kategoriích, do patnácti (kategorie A) a do pětadvaceti let (kategorie B), je totiž vytvoření skladby/cyklu skladeb, které mohou být využity při pedagogické praxi v ZUŠ. Zatímco „v mladší kategorii byly zadávány logicky spíše krátké skladbičky často s vtipnými či poetickými názvy, v kategorii B se objevily i rozměrné kompozice (suity, cykly) de facto profesionálního charakteru,“ konstatoval předseda poroty, skladatel, pedagog skladby na Pražské konzervatoři a hudební teorie na Filozofické fakultě UK Eduard Douša při vyhlašování výsledků v nedělní poledne. Přestože se jednalo o první ročník soutěže, Douša dále zhodnotil úroveň skladeb jako velmi vysokou a dodal také, že spolu s dalšími porotci, již zmíněnou Eliškou Novotnou a také (bohužel nepřítomným) skladatelem a pedagogem pražské HAMU Jiřím Bezděkem, docházeli k výrazné názorové shodě.

Kromě bratrů Svobodových ze třídy Hany Švajdové, kteří obsadili druhé místo (za cyklus Mini monster preludia) a čestné uznání prvního stupně (minicyklus Strašidla), byly v kategorii A oceněny také skladby Na honěnou s vločkami Dominiky Cíchové (čestné uznání) a Album dobré nálady Tatiany Frankové (třetí místo). Mladší kategorii pak ovládla Eliška Divínová, která obsadila jak třetí cenu (Valčík pro kočku a myš), tak pozici vítěznou (Kroky vedle I-III). Její pedagožka Lenka Šoborová, která učí i zmíněnou Dominiku Cíchovou, na výsledky svých žáků reagovala slovy: „Pochopitelně mám radost z ocenění v soutěži, kterého si v takové konkurenci moc vážím a je pro mě velkým povzbuzením k další práci. Výuka skladby je náročná, mimo jiné i časově, ale je krásné sledovat, jak nápady mladých hudebníků nezůstanou bez povšimnutí, a podporovat jejich kreativitu.

Tím však pro tuto klavíristku, která stojí rozkročena mezi školami ve Valašském Meziříčí a ve Vsetíně, úspěchy neskončily. Mezi studenty konzervatoří a vysokých škol se totiž ve starší kategorii prosadil i její žák František Stoklas se svou skladbou Mlýn (čestné uznání). Dále byli oceněni Enriko Shtets (Avokádo na střeše, čestné uznání), Eunika Gabriela Pechánková (Obrazové etudy, třetí místo), Jan Drábek (Klavírní skladby pro děti a mladistvé, druhé místo) a Šimon Rahman (Dětské hry, druhé místo). Vítězem se stal Jan Duda, student pražské HAMU, za cyklus kratších, metodicky zaměřených skladbiček nazvaný Dětské příběhy.

Vyhlášení výsledků, které se odehrálo v sále napěchovaném k prasknutí (dnes k uspokojení všech diváků nepomohla ani o přístavky zvýšená kapacita), mělo být posledním bodem letošního programu. Manželé Doušovi ale rádi končí hudbou, a tak se o závěrečnou tečku postaral syn Elišky Novotné Štěpán, který publikum obšťastnil brilantně interpretovanou reprízou své předchozí den provedené Bagately Eduarda Dřízgy.

Nabitý sál se postupně vyprazdňuje, endorfiny se u dětí, pedagogů i rodičů vyplavují na plné obrátky. Nadchází chvíle loučení. Ale Eva Doušová stále kmitá – nejen, že přijímá pochvalné komentáře a poděkování ze stran pedagogů, ale bere si také stranou oceněné skladatele a o čemsi s nimi zaníceně diskutuje. Ano, nebyla by to ona, kdyby hned po vyhlášení nezačala vymýšlet, jak oceněné skladby vydat. Jestli se to podaří, je zatím ve hvězdách; rýsuje se však minimálně jejich provedení na příštím ročníku festivalu. Ten nás čeká zase za rok a snad i tentokrát budeme mít možnost – jak píše pedagožka Lenka Procházková – sledovat „slzy dojetí v očích rodičů, pohupování v rytmu radostných skladeb a slova chvály a ocenění“.

Foto: ČKMD, Facebook Hany Švajdové, Facebook Marie Skalkové

Kateřina Pincová

Kateřina Pincová

Muzikoložka, publicistka, skladatelka

Po absolvování anglického gymnázia, kdy se také intenzivně věnovala hře na klavír, se vydala na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Zatímco obor anglistika-amerikanistika opustila po dokončení bakalářského stupně, hudební vědou, kde se centrem jejího zájmu stala hudba 18. století v českých zemích, proplula až k magisterskému titulu. Mezitím si svá studia ještě stihla zpestřit roční stáží na Trinity College v Dublinu. Protože ji však stále více poháněla touha proniknout hluboko do zákonitostí hudebních struktur a nové poznatky uplatnit v praxi, začala se na Pražské konzervatoři věnovat kompozici. Studium nakonec dokončila i se dvěma dětmi. Nyní se po mateřské dovolené znovu naplno vrací ke svému oboru; věnuje se psaní textů do koncertních brožur, odborné editaci, hudební publicistice a příležitostně i činnosti muzikologické (příprava not pro natáčení ČRo, odborné edice) či kompoziční. Kromě celoživotní lásky k hudbě oplývá též vášní pro lyžování a latinskoamerické tance.



Příspěvky od Kateřina Pincová



Více z této rubriky