„Vyjde-li ‚s kůží na trh‘ syn Renáty Spisarové a Petra Kotíka, očekávání je veliké.“

„Akordeonista a skladatel Viktor Stocker je novou zajímavou skladatelskou tváří v Ostravě a velmi oceňuji, že festival dává příležitost i takovýmto mladým začínajícím autorům.“

„Ostravská Hudební současnost ukázala, že má stále co nabídnout.“

Ve čtvrtek 24. října se v knihovně v Mariánských Horách konal další z řady koncertů ostravského festivalu Hudební současnost nazvaný prostě Večer ostravských skladatelů. Na koncertě v příjemném prostoru zaplněném do posledního místa se tentokrát představilo sice jen pět autorů, ale jejich výběr se ukázal jako velmi šťastný. Také délka koncertu bez přestávky byla optimální a pořadí skladeb pečlivě dramaturgicky zvolené.

Velkou předností festivalu Hudební současnost je cílená podpora mladých autorů, a to jak skladatelů, tak i interpretů. Na koncertě se tak představily dvě nové umělecké osobnosti, pro které byla účast na festivalu premiérou – skladatel Benjamin A. Kotík a akordeonista a skladatel Viktor Stocker. Skladatelská premiéra to byla i pro Iva Moryse, kterého jsme doposud měli možnost sledovat „pouze“ jako vynikajícího klavíristu a improvizátora. Tyto tři prozatím neokoukané autory doplnil Jan Grossmann, ostravský skladatelský matador, který po léta své zkušenosti předával i v pedagogické oblasti, a skladatelka Blanka Hosová, jež s festivalem v poslední době velmi aktivně spolupracuje.

Vyjde-li „s kůží na trh“ syn Renáty Spisarové a Petra Kotíka – osobností, které pro soudobou hudbu v Ostravě udělali a stále dělají maximum (jen namátkou jmenujme Ostravské centrum nové hudby, skladatelský institut a festival Ostravské dny, operní festival NODO) – očekávání je veliké. A Benjamin A. Kotík je nezklamal. Skladba Outdoors in Park Slope z roku 2023 pro flétnu, klarinet, housle, violoncello a klavír využívá všech tzv. rozšířených technik hraní na hudební nástroje, ale využívá je vždy s jasným záměrem jako evokování určitých běžných životních situací (hra ve strunách klavíru jako střepy skla, foukání do klarinetu jako průvan). Skladba byla mistrně provedena. Výborná byla houslistka Ellen Klodová i violoncellistka Markéta Brixi, jistotu skýtala Magdaléna Těšíková Hrudová na klavír, a také „dechová sekce“ byla výborně osazena Annou Hrudovou na flétnu a Kateřinou Koskovou na klarinet. Její výkon hodnotím nejvýše, neboť vedle své bezchybné hry zastala svým tělem a nástrojem i funkci dirigenta.

Vždy, když slyším hudbu Blanky Hosové, mimoděk mi vytane na mysli Anton Webern. O něm se říká, že byl mistrem zkratky. Ovšem zatímco skladby Weberna trvají okolo jedné minuty, občas o něco více, skladby Blanky Hosové jsou přece jen výrazně delší. Jelikož festival Hudební současnost preferuje na koncertech co největší skladatelskou pestrost, vícedílný cyklus Monology pro klarinet a klavír byl uveden nadvakrát – část skladby jsme slyšeli loni a druhou část letos. Tentokrát v interpretaci vynikajícího Karla Dohnala a neméně fantastické Elišky Novotné. Ti všem zkratkovitým frázím hudebního stylu Blanky Hosové vdechli život a šťavnatou náplň a jejich provedení už tak velmi zajímavou skladbu povýšilo na mimořádný zážitek.

Akordeonista a skladatel Viktor Stocker je novou zajímavou skladatelskou tváří v Ostravě a velmi oceňuji, že festival dává příležitost i takovýmto mladým začínajícím autorům. Viktor skutečně začíná – právě nastoupil do prvního ročníku Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, kde studuje akordeon a skladbu. Je velmi aktivní na poli nejrůznějších soutěží a je v nich velmi úspěšný. Skladba pro sólový akordeon Fantasie triste, kterou sám autor působivě přednesl, byla ukázkou nejen virtuozity, ale i bohatství barev, jež tento mezi soudobými skladateli stále oblíbenější nástroj nabízí. Není pochyb o tom, že se s tvorbou i interpretací tohoto mladého umělce budeme setkávat i v budoucnosti.

Ostravského skladatele Jana Grossmanna není třeba v souvislosti s festivalem Hudební současnost více představovat. Patří mezi skladatelské pilíře, jejichž novinky bývají do dramaturgie festivalu pravidelně zařazovány. Tentokrát jsme měli možnost vyslechnout příběh o setkání Máří Magdalény s Ježíšem ve skladbě Miriam z Migdalu. Jednalo se o monodrama o čtyřech obrazech a Grossmann zvolil pro zhudebnění textu Chalíla Džibrána velmi úspornou variantu. Vynikající sopranistka Grażyna Wilk-Biernot se sama doprovázela na kalimbu. Kromě zpěvu po ní byla požadována i recitace, se kterou se také vypořádala s nadhledem. Výkon zpěvačky byl po všech stránkách úchvatný a strhující, hudba velmi příjemná, doprovázející příběh. Diskutabilní byla délka skladby (okolo dvaceti minut). Dovedu si představit, že stejně kouzelně by nás zmíněná skladba mohla přenést do jiného snového světa plného příběhů i na kratší časové ploše. Zvláště časté opakování by se jistě dalo zredukovat, aniž by utrpěla celková výstavba skladby.

Největším překvapením koncertu byla ovšem závěrečná skladba Iva Moryse, kterého měli posluchači doposud možnost sledovat jako vynikajícího klavíristu a improvizátora. Nyní se poprvé představil jako skladatel své první skladby s názvem MraKomor pro lesní roh (Jan Garláthy), violoncello (Jan Zlámal) a klavír (Ivo Morys), v níž zúročil všechny nabyté vědomosti a zkušenosti z častého praktického setkávání se soudobou jak zapsanou, tak i improvizovanou hudbou. Jeho partitura obsahovala v notách zapsané jen určité části, zbytek tvořil příběh Mrakomora, rozdělený do několika částí, a slovní popis způsobu ztvárnění těchto částí. Dramaturgická linie příběhu tedy byla tímto jasně stanovena a podrobný hudební obsah už byl na improvizačních schopnostech všech tří hráčů, kterým evidentně způsob této práce činil potěšení. Byla to šťastná volba a skladba sklidila zasloužený bouřlivý ohlas publika a byla skutečně vrcholem celého příjemného a velmi pestrého večera.

Ostravská Hudební současnost ukázala, že je opravdu současná a že jak po stránce skladatelské, tak i interpretační neustále objevuje a podporuje a má stále co nabídnout. 

Markéta Dvořáková

hudební skladatelka a pedagožka

Foto: Jan Niederle