„Režisérka Veronika Kos Loulová se rozhodla svěřit se divákům olomoucké opery prostřednictvím jeviště se svými zážitky a zkušenostmi prvorodičky.“

„S Janáčkovou partiturou nakládá režisérka naprosto svévolně.“

„Je třeba otevřeně říci, že to, co se odehrávalo v pátek 15. listopadu na jevišti Moravského divadla, je ostudné.“

Moravské divadlo Olomouc připravilo novou operní inscenaci, a to poněkud nestandardního ražení. Janáčkovu operu Její pastorkyňa, tentokrát titulovanou Jenůfa, režijně ztvárnila Veronika Kos Loulová a zejména její vklad je předmětem glosy čtenáře portálu KlasikaPlus.cz

Režisérka Veronika Kos Loulová (rozhovor o inscenaci čtěte ZDE) se rozhodla svěřit se divákům olomoucké opery prostřednictvím jeviště se svými zážitky a zkušenostmi prvorodičky. Jako základ své inscenace použila Janáčkovu operu Její pastorkyňa a vytvořila jakousi scénickou férii, kdy se na jevišti odehrávají rozličné akce, místy odvozené z děje Janáčkovy opery, místy na jejím ději zcela nezávislé. S Janáčkovou partiturou nakládá režisérka naprosto svévolně, hudební tok přerušují mluvené vstupy, škrtá se, nebo se vynechávají zpěvní hlasy tam, kde se jí nehodí, kde to nezapadá do její koncepce. Nebo možná i tam, kde si s řešením neví rady, jako v případě výstupu Jenůfy a pasáčka Jana, pro vykreslení charakteru Jenůfy tak důležitého.

Nejdrastičtějšímu ataku je divák vystaven v závěru opery, kdy Kostelnička není odvedena Rychtářem k soudu, ale na jeviště přiběhne asi pětiletý chlapeček a vše tedy končí téměř idylicky. A aby devastace Janáčkovy opery byla dokonalá, nastupují po fenomenálním orchestrálním závěru opery na jeviště dvě zpěvačky kapely Viah, aby dodaly inscenaci tu správnou pointu.

Klan ambiciózních feministek zneužil Janáčkovo geniální dílo k pochybné jevištní exhibici. Je třeba otevřeně říci, že to, co se odehrávalo v pátek 15. listopadu na jevišti Moravského divadla, je ostudné a nemá s operou jako žánrem nic společného. 

Tomáš Šimerda

Foto: Moravské divadlo Olomouc