12. únor
Svátek má Slavěna.
2026 – zemřel Helmuth Rilling, německý dirigent, sbormistr a pedagog (narodil se 29. května 1933), jedna z nejvýznamnějších světových autorit v interpretaci hudby J. S. Bacha. Zásadně ovlivnil podobu interpretace duchovní tvorby 18. století a dlouhodobě formoval mezinárodní interpretační tradici a vzdělávání mladých hudebníků z celého světa. Jako první dirigent v historii natočil všechny Bachovy duchovní kantáty a pak pořídil i kompletní nahrávku jeho díla. Jeho umělecký přístup byl charakteristický důrazem na čistotu stylu, srozumitelnost hudební struktury a hluboký duchovní rozměr interpretace. Vedle koncertní činnosti se výrazně prosadil také jako pedagog a organizátor hudebního života. Zásadní význam mělo jeho působení ve Stuttgartu. Ve čtyřiadvaceti letech tam nastoupil do luterského kostela Gedächtniskirche, působil tam jako regenschori. V roce 1969 byl jmenován profesorem sborového dirigování na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem. Během své kariéry založil řadu institucí a souborů, které výrazně ovlivnily mezinárodní hudební prostředí. Patří mezi ně orchestr Bach-Collegium Stuttgart a sbor Gächinger Kantorei, ale také Oregon Bach Festival nebo Internationale Bachakademie Stuttgart. Prostřednictvím své celosvětové sítě Bachových akademií realizoval workshopy, cestoval do USA, po Evropě i do Asie. Vedle barokního repertoáru se věnoval také romantické sborové hudbě a aktivně podporoval soudobé skladatele. V září 1988 uvedl ve Stuttgartu opožděnou premiéru Mše pro Rossiniho, díla třinácti italských skladatelů z 19. století, jejíž vznik inicioval Verdi; měla zaznít při prvním výročí úmrtí skladatele, partitura však nakonec zůstala neprovedena. Objevil ji až v roce 1986 americký muzikolog David Rosen. U příležitosti 50. výročí konce druhé světové války inicioval vznik Requiem smíření. Každou ze čtrnácti částí skladby napsal jiný skladatel z jiné země, mimo jiné Luciano Berio, Judith Weir, Krzysztof Penderecki, Wolfgang Rihm, Alfred Schnittke nebo György Kurtág. Na kompozici se podílel i Marek Kopelent. Premiéra se uskutečnila 16. srpna 1995 pod Rillingovou taktovkou ve Stuttgartu. Byl přesvědčen, že hudba má být silným sdělením, které posluchače vede k hlubšímu zamyšlení.
2022 – zemřel William Kraft, americký perkusionista, dirigent a skladatel (narodil se 6. září 1923). Hrál na bicí nástroje v Metropolitní opeře, v Dallas Symphony Orchestra a v Los Angeles Philharmonic. V roce 1958 založil soubor Los Angeles Percussion Ensemble, se kterým se hodně věnoval současné hudbě, včetně světových nebo amerických premiér. Na bicí nástroje je výrazně soustředěn i jeho kompoziční odkaz.
2013 – zemřel Richard Orton, britský skladatel, performer a pedagog (narodil se 1. ledna 1940). V letech 1967 až 1996 pracoval na Hudební katedře Univerzity v Yorku, kde inicioval vznik Univerzitního studia elektronické hudby. V roce 1968 spolu s Hughem Daviesem založil soubor elektronické hudby Gentle Fire. Stál také za koncertní sérií Mediamix, která kombinovala provedení elektroakustických skladeb s filmem, tancem a dalšími performativními médii. Byl spoluzakladatelem Composers Desktop Project, díky kterému se ke skladatelům dostaly cenově dostupné zvukové technologie, vyvinul software pro hudební kompozice a stál v roce 1986 u vzniku prvního postgraduálního kurzu hudební technologie na světě.
2013 – zemřel Jaroslav Deršák, operní pěvec a fotbalista (narodil se 25. července 1920). Vystudoval zpěv na pražské konzervatoři, v roce 1944 se stal stipendistou Národního divadla, angažmá měl v liberecké operetě a v plzeňské opeře a v letech 1949 až 1957 působil v operním souboru Státního divadla v Ostravě. Hostoval také v Hudebním divadle v Karlíně. Později pracoval jako inspicient. V československé fotbalové lize hrál jako útočník za bratislavský Slovan a pak za pražskou Slavii.
1995 – zemřel Terence Beckles, anglický klavírista a pedagog (narodil se 1. prosince 1912). Studoval na Královské hudební akademii u Harolda Craxtona a později u Friedricha Whrera v Německu. Hrál standardní repertoár, ale také novou hudbu – Coplanda, Tippetta, Dallapiccolu a Messiaena. V roce 1975 jeho veřejná kariéra nabrala nový impuls, když ho jeho přítelkyně Phyllis Sellick pozvala, aby s ní založil klavírní duo. Jako učitel působil v Londýně na Guildhall School of Music a na Dulwich College.
1986 – zemřel Guy Warrack, skotský skladatel, hudební pedagog a dirigent (narodil se 8. února 1900). Vyučoval na Royal College of Music, v letech 1936 až 1945 byl šéfdirigentem Skotského symfonického orchestru BBC a poté hudebním ředitelem baletu Sadler’s Wells Theatre Ballet. Komponoval koncertní hudbu, ale složil rovněž hudbu k mnoha dokumentárním filmům. Jeho učiteli byli v Londýně skladatelé Gustav Holst a Ralph Vaughan Williams a dirigent Adrian Boult. V roce 1947 vydal knihu Sherlock Holmes a hudba.
1982 – zemřel Emil Hába, varhaník, sbormistr, hudební skladatel a pedagog (narodil se 21. května 1900), bratranec Aloise Háby a Karla Háby. Komponoval varhanní skladby, písně a sbory i úpravy slováckých lidových písní a koled. Vystudoval Varhanickou školu v Brně, jejímž ředitelem byl tehdy Leoš Janáček, a stal se klavíristou a regenschorim u hraběte Dubského v Lysicích u Boskovic, pak byl varhaníkem a ředitelem kůru v Uherském Brodě a vedle toho učil přes třicet let hudbu na místním reálném gymnáziu. Roku 1926 se stal zakládajícím členem uherskobrodského hudebního spolku Dvořák a vybudoval při něm symfonický orchestr, se kterým uváděl na jihu Moravy díla významných světových i domácích skladatelů. Navíc pracoval 45 let pro největší českou varhanářskou firmu Rieger–Krnov jako kolaudátor.
1973 – zemřel Benjamin Frankel, britský skladatel (narodil se 31. ledna 1906). Je autorem pěti smyčcových kvartetů, osmi symfonií, Koncertu pro housle „Na památku šesti milionů“ a Koncertu pro violu a k tomu stovky filmových soundtracků. Ve 30. letech pracoval jako aranžér big bandů.
1970 – zemřel André Souris, belgický skladatel, dirigent, muzikolog a spisovatel spojený se surrealistickým hnutím (narodil se 10. července 1899). Nejprve komponoval pod silným vlivem Clauda Debussyho, ale později jako vzory přijal Erika Satieho a Igora Stravinského a psal záměrně banální hudbu. Jeho opusem 1 se tak stal Chorál, pochod a cval pro čtyři žesťové nástroje z roku 1925. V letech 1937 až 1946 byl dirigentem Belgického rozhlasu.
1959 – zemřel George Antheil, americký klavírista, avantgardní skladatel, publicista a vynálezce (narodil se 8. července 1900). Zkoumal hudební, industriální a mechanické zvuky, skládal však i hudbu k filmům a pro televizi. V roce 1941 se podílel na vyvinutí rádiového naváděcího systému pro spojenecká torpéda.
1958 – zemřel Josef Kohout, český skladatel a pedagog (narodil se 29. října 1895). Stal se hornistou Národního divadla v Brně a současně studoval na brněnské konzervatoři skladbu u Jana Kunce a dirigování u Františka Neumanna. Byl sbormistrem brněnského Hlaholu, působil na brněnské konzervatoři jako profesor lesního rohu a učil i intonaci a dirigování. Po 2. světové válce byl jmenován profesorem na JAM, kde vyučoval lesní roh a komorní hru. Byl také jednatelem Klubu moravských skladatelů a v této funkci se zasloužil o výměnné koncerty mezi Brnem a Vídní. Napsal řadu orchestrálních, komorních a klavírních skladeb, písní a také publikoval pedagogickou literaturu.
1956 – narodil se Stanislav Moša, režisér, textař, libretista, od roku 1992 ředitel Městského divadla Brno. Jako muzikálový režisér je podepsán pod mnoha tituly, jako spoluautor – se Zdenkem Mertou nebo Petrem Ulrychem – pod mnoha dalšími. Společně s Mertou připravil megaprojekt Bernsteinovy Mše (1997 a 2001) na Pražském hradě a v brněnské hale Rondo. Státní opera Praha uvedla v březnu 2005 v Mošově režii operu Zdenka Merty La Roulette, pro kterou napsal libreto. Pro Moravský podzim zinscenoval v roce 2010 Honeggerovo oratorium Johanka z Arku na hranici.
1942 – narodil se Martin Graham (zemřel 21. dubna 2025), se svou ženou Lizzie zakladatel operního festivalu Longborough Festival Opera, pořádaného v Gloucestershire ve Velké Británi, jižně od Birminghamu, v bývalé stodole s 500 místy v hledišti. Povoláním byl stavitel bez formálního hudebního vzdělání, ale s láskou k hudbě a vášní pro opery Richarda Wagnera. Festivalu založenému roku 1991 a financovanému ze soukromých zdrojů se přezdívá Anglický Bayreuth. Od roku 2018 ho vede dcera zakladatelů, operní režisérka Polly Graham.
1936 – narodil se skladatel Arnošt Parsch (zemřel 19. září 2013). Zabýval se moderními skladebnými technikami: dodekafonií, seriální a témbrovou hudbou a aleatorikou, formuloval osobitou metodu transpozice konkrétních zvukových dějů. Realizoval rovněž elektroakustické skladby. V kompozici byl žákem Miloslava Ištvana. V roce 1976 se stal tajemníkem Mezinárodního hudebního festivalu v Brně a v roce 1990 prezidentem jeho direktoria. Na JAMU působil nejprve jako odborný asistent, poté jako externí pedagog a v roce 1996 byl jmenován profesorem. Od roku 1980 byl členem uměleckého sdružení Camerata Brno.
1934 – narodil se Antonín Švorc, operní pěvec, basbarytonista (zemřel 22. února 2011), od roku 1956 po celé půlstoletí člen operního souboru Národního divadla v Praze. Od roku 1962 byl současně stálým hostem Státní opery ve východoněmeckém Berlíně, kde byl v roce 1974 poctěn titulem Komorní pěvec. Jeho hlasový fond ho předurčoval pro závažné postavy. Proslavily ho dramatické a hrdinské role především ve Wagnerových a Verdiho operách. Byl Hansem Sachsem v Mistrech pěvcích norimberských i Jagem v Otellovi, Chrudošem ve Smetanově Libuši, Scarpiou v Tosce, byl Wotanem, Borisem Godunovem… Za celoživotní mistrovství obdržel roku 2003 prestižní cenu Thálie.
1933 – zemřel Henri Duparc, francouzský skladatel, představitel romantismu (narodil se 21. ledna 1848). Při studiích se poznal se svým vzorem a spolužákem Césarem Franckem. Popularitu získal spolu s Gabrielem Faurém hlavně jako spolutvůrce francouzské umělecké písně. Jeho dílo ale čítá jen asi šestnáct písní a jedno nebo dvě instrumentální díla. Špatně se prosazoval i kvůli své uzavřenosti. Jeho uměleckou kariéru ukončila v roce 1885 srdeční mrtvice., na počátku 20. století oslepl. Jako věřící navštívil několikrát Lurdy a doufal v zázrak. Ke konci života však ochrnul. Je pohřben v Paříži na hřbitově Père-Lachaise.
1924 – premiéru měla Rhapsody in Blue (Rapsodie v modrém) George Gershwina, a to s autorem u klavíru na koncertu Experiment v moderní hudbě uspořádaném v Aeolian Hall v New Yorku. Vznikla pro orchestr dirigenta Paula Whitemana, který si všiml Gershwinova svérázného talentu. Kapelník zatoužil uvést něco, co přesáhne běžný repertoár, něco nového, co pozvedne v očích veřejnosti v té době ještě mnohými opovrhovaný jazz. Se skladbou, na níž se podílel aranžér Ferde Grofé, prorazili naplno do koncertního dění a brzy stala jednou z nejznámějších kompozic americké hudby.
1923 – narodil se Franco Zeffirelli (rodným jménem Gianfranco Corsi), italský režisér (zemřel 15. června 2019). Uznání získal velkolepými inscenacemi klasických divadelních her a oper a jejich filmovými a televizními adaptacemi. Uměleckou dráhu začal jako herec, než si ho vybral za asistenta režisér Luchino Visconti. Divadelní režii se sám začal věnovat od roku 1950, a to jak v činohře tak i v operním repertoáru. K filmové tvorbě se naplno obrátil až v polovině 60. let. Jako operní režisér začínal Rossiniho operami buffo. S Marií Callas v roce 1958 společně pracovali na Verdiho Traviatě v Dallasu, v roce 1964 na londýnské Tosce a ve stejném roce v Paříži na její poslední Normě. Ve Vídeňské státní opeře inscenoval opery Don Giovanni, Bohéma a Carmen. Vytvořil několik inscenací pro Metropolitní operu v New Yorku, včetně Bohémy (kterou divadlo drží na repertoáru desítky let), Tosky, Turandot a Dona Giovanniho. Při otevření nové budovy Met v Lincolnově Centru režíroval tamní první inscenaci, operu Antonius a Kleopatra od Samuela Barbera s Leontyne Price v hlavní roli… Sám se definoval jako ´sultán harému se třemi ženami: operou, divadlem a kinem´.
1923 – narodil se Mel Powell, americký skladatel (zemřel 24. dubna 1998), zakládající děkan hudebního oddělení na Kalifornském institutu umění (CalArts) a nositel Pulitzerovy ceny v roce 1990 za Duplikáty – Koncert pro dva klavíry a orchestr.
1920 – zemřel Émile Sauret, francouzský houslista a skladatel (narodil se 22. května 1852).
1916 – narodil se Karl Hubert Rudolf Schiske, rakouský skladatel (zemřel 16. června 1969).
1915 – zemřel Émile Waldteufel (Charles Émile Lévy), francouzský skladatel a klavírista (narodil se 9. prosince 1837).
1909 – premiéru měla Symfonie b moll „Polonia“, kterou pro Boston Symphony Orchestra napsal polský skladatel Ignacy Jan Paderewski, mezinárodně proslulý pianista, v roce 1919 přechodně premiér a ministr zahraničních věcí Polska a od roku 1939 předseda Polské národní rady v Londýně. Krátce před první světovou válkou koupil velký statek v Kalifornii, kde založil jednu z nejznámějších amerických vinic.
1903 – narodil se Fernand Oubradous, francouzský fagotista, skladatel a pedagog (zemřel 6. ledna 1986).
1898 – narodil se Roy Harris, americký skladatel (zemřel 1. října 1979). Psal hudbu na americká témata a je nejvíce známý svou Symfonií č. 3. Založil Mezinárodní smyčcový kongres, aby čelil nedostatku hráčů na smyčcové nástroje, spoluzaložil Americkou alianci skladatelů. Byl neúnavným organizátorem konferencí a festivalů současné hudby a častým rozhlasovým moderátorem. Jeho poslední symfonie, zakázka k americkému dvoustému výročí v roce 1976, přinesla témata otroctví a občanské války, kontrastující s oficiální oslavnou náladou v zemi. V jeho výzkumu a ve využití lidové hudby se odráží americký patriotismus 30. a 40. let, ale Harris měl současně v oblibě velké evropské předklasické formy, jako jsou fuga (ve Třetí symfonii) a passacaglia (v Sedmé symfonii). Jeho obvyklý způsob hudebního výrazu je založen i na obdivu k renesanční polyfonii.
1897 – narodil se Břetislav Bakala, dirigent a skladatel (zemřel 1. dubna 1958). Byl žákem Leoše Janáčka na Varhanické škole a na Mistrovské škole. Řadu let působil v Národním divadle Brno, nejprve jako korepetitor a poté jako dirigent. Roku 1926 byl jmenován dirigentem Orchestru Československého rozhlasu a dvanáct let poté se stal zakladatelem Symfonického orchestru v Brně, pozdější Státní filharmonie Brno. Velkou část Janáčkových děl natočil na gramofonové desky. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
1896 – zemřel Ambroise Thomas, francouzský operní skladatel období romantismu (narodil se 5. srpna 1811). Nejvíce ho proslavily opery Mignon (1866) a Hamlet (1868). Okolnosti, ale i kvalita a charakter jeho děl daly však vyniknout spíše jeho současníku Charlesi Gounodovi.
1894 – zemřel Hans von Bülow, německý dirigent, skladatel a pianista období romantismu (narodil se 8. ledna 1830). Vynikal schopností řídit i rozsáhlá a složitá díla zpaměti. V letech 1850–1860 působil jako dirigent, klavírista a jako spisovatel a recenzent a stal se známým a vyhledávaným od Německa až po Rusko. Jako jeden z prvních evropských hudebníků uspořádal koncertní turné po Spojených státech amerických. Své první dirigentské místo v Curychu získal v roce 1850 na přímluvu Richarda Wagnera. Sám pak naopak mnohem později svým vlivem dopomohl k prvnímu dirigentskému místu Richardu Straussovi… V roce 1857 se oženil s dcerou Franze Liszta Cosimou. Narodily se jí postupně čtyři dcery. Cosima však od roku 1863 udržovala důvěrný vztah s Richardem Wagnerem, takže v případě Isoldy a Evy je Bülowo otcovství málo pravděpodobné. Wagner však za své dítě s Cosimou, posléze svou druhou manželkou, oficiálně uznal pouze syna Siegfrieda. Bülow řídil úspěšné premiéry Wagnerových oper Tristan a Isolda (1865) a Mistři pěvci norimberští (1868). V roce 1867 se stal ředitelem nově otevřené Královské konzervatoře v Mnichově. Sám na ní vyučoval zejména hru na klavír, v níž byl jeho vzorem Franz Liszt. Byl ovšem rovněž příznivcem Brahmse, Čajkovského a Chopina, takže účinkoval jako sólista při světové premiéře Čajkovského Klavírního koncertu b moll v Bostonu v roce 1875. Byl prvním klavíristou, který provedl koncertně a zpaměti všechny Beethovenovy klavírní sonáty a také editoval jejich odborné souborné vydání. Od roku 1887 byl šéfdirigentem Berlínských filharmoniků.
1889 – premiéra opery Jakobín od Antonína Dvořáka v pražském Národním divadle. Jde o jednu z nejidyličtějších a také nejoblíbenějších oper českého repertoáru. Libreto napsala Marie Červinková-Riegrová, se kterou již skladatel dříve spolupracoval na opeře Dimitrij. Premiéra první verze dosáhla 34 repríz. Autor se rozhodl ji přepracovat, premiéra druhé verze se konala 19. června 1898. V mezidobí mezi vznikem obou verzí opery Dvořák absolvoval dvouapůlletý pobyt ve Spojených státech, což opeře prospělo.
1881 – narodila se Anna Pavlova, ruská primabalerína a choreografka (zemřela 23. ledna 1931), sólistka souborů Sergeje Ďagileva.
1861 – zemřel Hippolyte Chelard, francouzský operní skladatel (narodil se 1. února 1789). Studoval v Itálii. Po roce 1829 se z kariérních důvodů přestěhoval do Německa. Byl přítelem Hectora Berlioze.
1820 – zemřel Guillaume Albert Teniers, vlámský skladatel (narodil se 20. dubna 1748).
1799 – zemřel František Xaver Dušek, skladatel, harfista a virtuos na cembalo i kladívkový klavír (narodil se 8. prosince 1731), který spolu se svou manželkou, zpěvačkou Josefínou Duškovou, hostil W. A. Mozarta při jeho pobytech v Praze. Studia dovršil Dušek ve Vídni u dvorního skladatele Georga Christopha Wagenseila. Kolem roku 1770 se vrátil do Prahy, kde se stal vyhledávaným pedagogem. Mezi jeho žáky patřili šlechtici, ale také nadaní studenti prostého původu a pozdější vynikající profesionální hudebníci, například Leopold Koželuh, Vincenc Mašek nebo Jan Nepomuk Augustin Vitásek. Kompoziční činnost zaměřil na klavírní dílo sloužící pedagogickým účelům, ale napsal také desítky symfonií, serenád, dechových sextetů, smyčcových kvartetů a smyčcových i klavírních trií.
1797 – na 29. narozeniny císaře Františka I. zazněla ve Vídni poprvé píseň Gott erhalte Franz den Kaiser od Josepha Haydna, objednaná císařským dvorem během obléhání Vídně napoleonskými vojsky. Panovník ji začal okamžitě používat, v letech 1826 až 1918 byla pak oficiální hymnou Rakouského císařství. Melodie má původ v Haydnově Smyčcovém kvartetu C dur „Císařském“, op. 76, č. 3., inspirací mu byla také anglická hymna God Save the King, kterou poznal při cestách do Londýna. Text je dílem básníka Lorenze Leopolda Haschka.
1784 – Spojením čtyř samostatných královských měst (Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Hradčany) vzniklo Královské hlavní město Praha.
1778 – narodil se Franz Joseph Volkert, rakouský skladatel, dirigent a varhaník (zemřel 22. března 1845).
1762 – zemřel Laurent Belissen, francouzský skladatel (narodil se 8. srpna 1693).
1760 – narodil se Jan Ladislav Dusík (Dussek), hudební skladatel a klavírista (zemřel 20. března 1812). Jeho otec Jan Dusík byl učitelem a varhaníkem v Čáslavi a komponoval. Matka Veronika byla výborná harfistka. Po studiích v Jihlavě a Kutné Hoře vstoupil do služeb hraběte Männera a odcestoval s ním roku 1779 do Belgie, kde se stal v Mechelenu varhaníkem. Později byl varhaníkem a učitelem hudby v Holandsku. Od roku 1783 se datuje jeho hvězdná kariéra jako klavírního virtuosa, který procestoval takřka celou Evropu. Deset let strávil v Londýně, kde se svým tchánem Domenicem Corrim založil hudební vydavatelství; po jeho zkrachování rodina uprchla před věřiteli do Hamburku. Poté vstoupil do služeb pruského prince Ludvíka Ferdinanda v Magdeburku a po jeho smrti se uchýlil do Paříže na dvůr francouzského ministra zahraničí knížete Talleyranda. Dusík je autorem sólových klavírních skladeb, klavírních koncertů a komorních děl s klavírem. Ostatním žánrům se věnoval sporadicky, zkomponoval například operu Uvězněná na Špilberku. Jako skladatel byl důležitým předchůdcem hudebního romantismu a jako interpret jednou z klíčových osobností vývoje moderní klavírní hry… V Paříži se seznámil s českým harfistou Janem Křtitelem Krumpholtzem a s jeho manželkou Annou-Marií. Ta v době dramatických událostí francouzské revoluce společně s Dusíkem uprchla do Londýna a Krumpholtz 19. února 1790 ukončil svůj život skokem do Seiny.
1758 – narodil se Christian Ignatius Latrobe, anglický skladatel, duchovní církve Moravských bratří (zemřel 6. května 1836).
1752 – narodil se Josef Rejcha, český violoncellista a skladatel (zemřel 5. března 1795), ve své době známá a uznávaná osobnost. Jako chlapec zpíval v křižovnickém klášteře a kostele u Karlova mostu v Praze. Pak získal angažmá jako první violoncellista knížecí kapely Öttingen-Wallersteinů ve Švábsku, ve které hrála řada dalších českých hudebníků. Působil v ní 11 let a přivedl tam svého synovce, později mnohem slavnějšího skladatele Antonína Rejchu. V roce 1785 se stal koncertním mistrem kurfiřtské kapely v Bonnu a od roku 1789 řídil i orchestr bonnské dvorní Opery. V té době v obou orchestrech působil jako violista mladý Ludwig van Beethoven. V roce 1794 se Rejcha stal kapelníkem arcibiskupského orchestru v Kolíně nad Rýnem. Kompozičně patřil k představitelům mannheimské školy.
1751 – narodil se Joseph Waast Aubert Nonot, francouzský varhaník a skladatel (zemřel v roce 1840).
1740 – narodil se Matěj Sojka, varhaník a skladatel (zemřel 13. března 1817). Byl hudebníkem ve službách hraběte Caretto-Milesima na zámku v rodné obci Vilémov. Přes četné nabídky zůstal v jeho službách až do smrti. Zkomponoval na 300 skladeb v oblasti nejen chrámové, ale i komorní a symfonické hudby. Styl jeho hudby je blízký Josephu Haydnovi. Sojkovy chrámové skladby byly rozšířeny na českých a moravských kůrech.
1738 – zemřel James Sherard, anglický botanik a amatérský skladatel (narodil se 1. listopadu 1666).
1728 – zemřel Agostino Steffani, italský klerik, skladatel, diplomat a pravděpodobně i špion (narodil se 25. července 1654). Hudbu studoval v Benátkách, Římě a Mnichově, kde pak v letech 1667 až 1688 sloužil bavorskému kurfiřtovi, od roku 1681 jako ředitel komorní hudby. Skládal tam opery a balety i hudbu pro karnevaly a turnaje a pořádal představení italských oper. Poté vstoupil do služeb vévody z Brunšviku, pozdějšího hannoverského kurfiřta Ernsta Augusta. Po několika letech se však vedle hudebních aktivit stal důležitým diplomatem se sídlem v Düsseldorfu. Při svých misích po Evropě sloužil šlechtickým zájmům i papežově politice. Zanechal po sobě dvě desítky oper, které spojují italské, německé a francouzské stylové prvky. Většinu z nich složil před rokem 1700. Evropskou reputaci mu však zajistily především četné komorní duety v kantátové formě. Je jich známo více než sto. Jeho hudba barvitě doplňuje představy o období mezi raným a vrcholným barokem.
1684 – zemřel Pietro Andrea Ziani, italský varhaník a hudební skladatel (narodil se 21. prosince 1616), autor tří desítek oper. Působil jako varhaník v Trevisu, Candii, Brescii a v Benátkách, byl kapelníkem v bazilice Santa Maria Maggiore v Bergamu, působil v Innsbrucku na dvoře arcivévody Ferdinanda Karla Tyrolského a po jeho smrti byl v letech 1663 až 1667 dirigentem dvorního orchestru císařovny vdovy Eleonory Magdaleny Gonzagové ve Vídni. Na sklonku života byl varhaníkem a pedagogem v Neapoli.
1572 – narodil se Hans Christoph Heyden (Haiden), německý skladatel, varhaník a básník (zemřel 8. února 1617). Publikacemi Gantz neue lustige Täntz und Liedlein a Postiglion der Lieb kultivoval vokální a vokálně-instrumentální společenské umění své doby, zejména typ německé polyfonní písně v její italské podobě, a to na vrcholné úrovni předních skladatelů tohoto žánru v německy mluvícím prostoru. V roce 1591 se stal nástupcem varhaníka Isaaka Haßlera v norimberském špitálním kostele. V únoru 1596 byl jmenován varhaníkem v kostele sv. Sebalda, hlavním kostele Norimberku.
1755 – zemřel Pietro Trinchera, italský dramatik a operní libretista (narodil se 11. června1707). Napsal řadu komedií s kritickým a politickým podtextem. Za kritiku duchovenstva si odseděl půl roku ve vězení. Daleko víc se však proslavil jako autor libret k operám předních italských skladatelů té doby. V roce 1747 se stal ředitelem divadla Teatro dei Fiorentini. V roce 1755 ale divadlo zkrachovalo a Trinchera byl pro dluhy uvězněn v Ponte di Tappia. Ve vězení spáchal sebevraždu.
1567 – narodil se Thomas Campion, anglický skladatel, básník a lékař (zemřel 1. března 1620). Napsal přes sto písní s doprovodem loutny, taneční hudbu k „masques“ (k „maskám“ – dvorské zábavě, komplexním alegorickým představením s kulisami, kostýmy, tancem a recitací) a navíc i autoritativní technické pojednání o hudbě s názvem Nový způsob výroby čtyř partů v kontrapunktu pomocí nejznámějšího a neomylného pravidla.