Jiří Kotouč ke Křiku Paříže a zpěvu Londýna

úterý, 15. září 2020 08:19 KlasikaPlus.cz

„Soubor Victoria Ensemble čítá osm vynikajících pěvců krásných barevných hlasů.“

„Vše velice osvěžujícím a velmi vkusným způsobem doprovázel Jan Šikl na nejrůznější nástroje bicí.“

„Provedení velmi komplikovaných děl Janequinových bylo bezchybné – zářivá intonace, překrásná rubata i dynamika.“

11. září zazněl v nádherném gotickém sále Novoměstské radnice v Praze vokální koncert francouzské a anglické hudby přelomu 16. a 17. století. Bylo uvedeno šest programních chansonů, jejichž tvůrce Clément Janequin psal na oblíbená témata té doby – Válka, Zpěv ptáků, Křiky Paříže, Zpěv skřivánka, Štěbetání žen a Lov. Tato díla, značně polyfonní, byla proložena pěti zpěvy Johna Dowlanda, které výborně kontrastovaly svou homofonní stavbou dílům francouzským. „Včelí madrigal“ Charlese Butlera doplnil program. Tento autor je pozoruhodný obzvláště svým spisem „The Feminine Monarchie“ – Ženská monarchie – který je první včelařskou příručkou z počátku 17. století, neboť byl vášnivým včelařem.

Soubor Victoria Ensemble, vedený svou zakladatelkou Viktorií Dugranpere, pěvkyní a sbormistryní, čítá osm vynikajících pěvců krásných barevných hlasů. Dle charakteru skladeb se tu a tam počet umělců měnil, takže i barvy zvuku byly příjemně rozličné. Vše velice osvěžujícím a velmi vkusným způsobem doprovázel Jan Šikl na nejrůznější nástroje bicí, jak můžeme vidět na spoustě starobylých obrazů i rytin s hudebníky a pěvci. Soubor uvádí již několik let především díla sice známá z hudební historie, ale málokdy v současnosti uváděná. Francouzsko-anglický program provázela živá digitální malba, promítaná na celou stěnu nad pěvci, v sále byla ztlumena světla téměř do tmy, takže velmi vtipné a virtuózní malby skotské umělkyně Frances Sander krásně ilustrovaly zpívané texty. Rytíři, koně, trhovkyně, ptáčci – velmi půvabné. Basista souboru Štěpán Pokorný přebásnil nádherně anglické verše Dowlandových písní do programové brožury. Tenorista Ondřej Holub zase se svým absolutním sluchem vždy udal tóninu, a Victoria Ensemble mohl začít. Provedení velmi komplikovaných děl Janequinových bylo bezchybné – zářivá intonace, překrásná rubata i dynamika v těchto intencích – (citát) G. Frescobaldi: „Především se nesmí tento styl podřizovat tempu. Jak víme, činí se tak v moderních madrigalech, které se přes své nesnadnosti zpívají lépe právě měněním tempa, jež se někde udává pomalu, jinde rychle, nebo se dokonce zastavuje podle výrazu hudby nebo smyslu slov.“ Byl to velmi podařený večer a vzhledem k současným okolnostem téměř vyprodaný!