Newyorský rodák a světově etablovaný pianista Joel Fan vystoupí se zlínskými filharmoniky. Na programu abonentního večera bude kromě třetího klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova také pátá symfonie loni i letos jubilujícího Dmitrije Šostakoviče a úvod obstarají Lašské obrázky současného klarinetisty a skladatele Aleše Pavlorka. Akce se koná 12. února v Kongresovém centru Zlín.

Protagonistou večera s Filharmonií Bohuslava Martinů bude americký pianista Joel Fan. Rodák z New Yorku vystupoval s orchestry po celém světě od New York Philharmonic přes London Sinfonietta až po Singapore Symphony a společně s orchestrem zlínských filharmoniků se tentokrát představí v provedení třetího klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova. Ten je z hlediska techniky hry považován za jeden z vůbec nejnáročnějších opusů, které kdy byly pro klavír zkomponovány. Skladba totiž po interpretovi vyžaduje mimo jiné neobyčejný fyzický fond a ohromnou výdrž. Paradoxně ani pianista Josef Hofmann, jemuž Rachmaninov svůj koncert věnoval, skladbu nikdy neprovedl, protože měl jednoduše příliš malé ruce… Joel Fan dílo v sólovém partu představí 12. února ve zlínském Kongresovém centru pod taktovkou šéfdirigenta Filharmonie Bohuslava Martinů, též šéfdirigenta brněnské Janáčkovy opery Roberta Kružíka.

Rachmaninovovu klavírnímu koncertu bude předcházet orchestrální suita Lašské obrázky, dílo skladatele a někdejšího kolegy zlínských filharmoniků, klarinetisty Aleše Pavlorka. V této čtyřvěté kompozici se autor nechal inspirovat lašským prostředím, folklórem i krajinou. Skladba je zároveň poctou Leoši Janáčkovi a jeho jedinečnému hudebnímu jazyku. Pohrává si s typickými lašskými motivy, vykresluje proměny přírody v okolí Hukvald a nechává zaznít i temperamentní lašský tanec – Ondrášův skok.

Závěr koncertu bude patřit páté symfonii Dmitrije Šostakoviče, která po své premiéře v roce 1937 vzbudila v tehdejším sovětském hudebním světě obrovský ohlas. Skladatel tehdy neprocházel jednoduchým obdobím – jeho tvorba čelila ostré kritice a jeho postavení bylo otřeseno. Právě v této tíživé atmosféře vznikla symfonie, která čerpá z klasických i ruských hudebních tradic, a přesto zůstává hluboce osobní zpovědí. Šostakovič, svíraný tlakem režimu, neslevil ze svých ideálů – zvolil srozumitelnější hudební jazyk, ale jeho sdělení zůstalo silné. Sám skladatel označil pátou symfonii za svůj „lyrický deník“ a napsal o ní: „V centru svého díla jsem viděl člověka se všemi jeho prožitky.“

Foto: joelfanmusic.com, archiv KlasikyPlus

Facebook X E-mail WhatsApp