Lednový koncert rozhlasových symfoniků v Obecním domě nabídne velkolepou Mahlerovu Druhou symfonii s podtitulem „Vzkříšení“, ve které se vypráví příběh o lidském utrpení, hledání smyslu života i naději na věčný život. Jako sólistky se představí Kateřina Kněžíková (soprán) a Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), zazpívá také Český filharmonický sbor Brno. Diriguje Tomáš Hanus, přímý přenos koncertu lze 12. ledna naladit na rozhlasové stanici Vltava.

Druhá z devíti dokončených Mahlerových symfonií je mimořádně rozměrnou vokálně-instrumentální skladbou. V závěru zhudebňuje ódu Friedricha Gottlieba Klopctocka Vstát z mrtvých, ano vstát z mrtvých, která inspirovala neoficiální, ale běžně užívaný podtitul „Vzkříšení“. Dílo vznikalo několik let, od února 1888 do prosince 1894. Premiéru mělo o rok později za autorova řízení a roku 1909 ještě Mahler učinil v partituře některé korekce.

Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, který letos oslaví sté narozeniny, se znovu představí sopranistka Kateřina Kněžíková, pro kterou se jedná o druhou spolupráci s rozhlasovými symfoniky v této sezoně: „Mahlerova Druhá symfonie je výjimečná svou naléhavostí a křehkostí. Pro sólistku je to hluboký ponor do emocí a zároveň silný zážitek sdílený s velkým orchestrem, sborem i diváky. Těším se na opětovnou spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a také na setkání se skvělým dirigentem Tomášem Hanusem“. Rozsáhlejší sólistickou úlohu má v symfonii mezzosoprán, který zazpívá členka brněnské Janáčkovy opery Václava Krejčí Housková, se kterou KlasikaPlus.cz u této příležitosti přinese ještě v tomto týdnu rozhovor. Důležitou sborovou úlohu v závěru kompozice ztvární Český filharmonický sbor Brno.

Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ sice není programní skladbou v pravém slova smyslu, přesto sleduje jasnou filozofickou a metafyzickou linii. Gustav Mahler zde překračuje možnosti čistě hudebního vyjádření i tradičních formálních postupů. První věta volně navazuje na jeho První symfonii: hrdina je zde doprovázen na poslední cestě v podobě smutečního pochodu monumentálního, brucknerovsky mohutného charakteru. Druhá, lehká věta v rytmu ländleru působí jako něžná a šťastná vzpomínka. Třetí část, založená na písni Antonín Paduánský káže rybám ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, vyjadřuje chaos, skepsi a existenciální zoufalství. Následující věta Prasvětlo, rovněž inspirovaná stejným písňovým cyklem, přináší altové sólo s prostým, ale hlubokým poselstvím touhy po návratu člověka k Bohu. Závěrečné finále má ohromující sílu: zaznívá představa posledního soudu, otevírají se hroby, mrtví kráčejí nekonečným průvodem a žesťové fanfáry ohlašují apokalypsu. Nakonec se však hudba utiší a vstoupí sbor s poselstvím naděje: „Vzkříšen bude, vzkříšen zas tvůj prach…“ Symfonie končí očistně – v extázi i spočinutí zároveň; člověk umírá, aby mohl žít…

Foto: archiv KlasikaPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp