PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„I já jsem kdysi žila v pohlcení perfekcionismem. Jednu dobu pro mě hraní bylo otázkou života a smrti; když to přeženu, měla jsem představu, že pokud zahraju jednu notu falešně, umřu.“

„Bach, Beethoven nebo Mozart jsou téměř naši prarodiče. Jsou to naše základní životní hodnoty; pravda, ke které se vždy můžeme vrátit.“

„Když orchestr zahraje úvodní tutti, připadáte si jako na vrcholku stromu ve svém malém hnízdě a říkáte si, že už brzo budete muset skočit a letět.“

„K Čechám cítím silnou vazbu. Když jsem byla malá, rodiče mě dvakrát vzali na vánoční prázdniny do Prahy – její atmosféra mi tehdy učarovala,“ popisuje svůj vztah k České republice norská houslistka Vilde Frang, která si vybudovala významné postavení na mezinárodní scéně nejen pro neobyčejnou technickou vybavenost, ale především pro hloubku a autenticitu interpretace. Ještě než se na podzim do Prahy vrátí hrát na Dvořákově Praze, zahájí 14. června Smetanovu Litomyšl…

„Poslední Lehárovo dílo premiérované v roce 1934 výrazně směřuje k opeře.“

„Soňa Godarská vybavila pěvecký part protagonistky neomylnou intonační jistotou, mnoha dynamickými odstíny a pravou lehárovskou lehkostí.“

„Není to poprvé, kdy byl do role operetního milovníka obsazen úspěšný interpret muzikálů Michal Bragagnolo.“

V sobotu 7. června se na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla uskutečnila premiéra Lehárovy poslední operety Giuditta. Po Nedbalově Polské krvi, Kálmánově Čardášové princezně, Offenbachově Pařížském životě, Lehárově Veselé vdově a Straussově Netopýru je to další titul klasické operety, kdy se jejího nastudování ujímá operní soubor vedený dirigentem Jiřím Petrdlíkem. Režie Martin Otava.

„Hráči si v diele rozumeli, každý ale zostával aj trochu individualitou.“

„Interpreti akoby prišli so ‚Pstruhom‘ publikum trochu utešiť.“

„Vlastne tak ide nielen o kontrastnú hudbu, ale tak trochu aj prístup k nej.“

Medzinárodný hudobný festival Kutná Hora si za ťažisko dramaturgie svojho 18. ročníku vybral hudbu Dmitrija Šostakoviča. V rámci vyše týždňovej série koncertov s mimoriadnym geniom loci tak zaznejú rôzne komorné kusy tohoto autora, od ktorého smrti tento rok plynie päťdesiat rokov. S jeho skladbami sú pritom kombinované žánrovo príbuzné skladby iných skladateľov. To, ako to môže fungovať, naznačil hneď zahajovací koncert 8. júna, na ktorom sa kontrastom k Šostakovičovej tvorbe stala tvorba Franza Schuberta.

„První půlhodinu je divák doslova drcen brutálním zvukem, zejména exponovanými žesťovými nástroji.“

„Představitelé hlavních rolí jsou devízou inscenace.“

„Režijní pojetí Barbory Horákové Holy kladlo v souladu s hudebním jazykem skladatele důraz na vyhroceně expresivní jednání postav.“

Oficiální materiál k inscenaci opery Ariberta Riemanna Lear, uvedené 7. června na scéně Státní opery, charakterizuje tuto operu jako neoexpresionistickou. Expresivity bylo v premiérový večer opravdu mnoho jak v orchestřišti, tak na scéně. Otázkou je, kolik bylo skutečně nového. Režie se ujala Barbora Horáková Joly, hudebního nastudování Hermann Bäumer.

„Akordeon s klarinetem jsou dva hlasy hovořící o tomtéž, každý jen maličko jiným způsobem. V barvě zvuku jde o sourozence.“

„Interpreti k natáčení přistoupili po několika letech koncertní spolupráce.“

„Lukešovy Bagately zasahují odvážně nejdál. Právě ony definitivně posunují nahrávku z populárního titulu k projektu, sympaticky ukotvenému v soudobé hudbě.“

Klarinetistka Anna Paulová si připomíná deset let od vítězství v soutěži Pražského jara. Zraje, skvěle hraje a přichází s čím dál osobitějšími projekty. Pro CD Musica Danzante se spojila s akordeonistou Jiřím Lukešem. Nahrávka však zdaleka není jen sestavou líbivých aranžmá tanečních skladbiček. Když spolu ti dva tančí, snadno se pro potřebný kontrast dostanou i do docela soudobého zvuku a dokonce do zádumčivějších poloh.

„Krásnět už může nadále jen festival a nejlépe pod vedením někoho mladšího, energičtějšího a odvážnějšího než jsem já.“

„Samozřejmě tu práci člověk nedělá sám, musí mít dobře nastavený a sehraný tým.“

„V Ostravě vystoupilo za dobu, kdy festival vedu, spoustu výborných interpretů, na které rád vzpomínám i z lidského hlediska.“

Novým ředitelem organizace Janáčkův máj, která je hlavním pořadatelem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, se stane Jan Žemla, stávající ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava. Ve funkci nahradí Jaromíra Javůrka, který o festival, aktuálně slavící pětasedmdesátiny, pečoval více než čtyřicet let. Výrazná osobnost ostravské kultury v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz především bilancuje.

„Zecchiniho interpretace Satieho ‚Je te veux‘ byla oslavou francouzského valčíku se všemi jeho specifiky.“

„Poulencovým Improvizacím klavírista neupřel vtip, nadhled a eleganci.“

„V Debussyho hudbě se francouzský host představil jako mistr barevné zvukovosti.“

Závěrem 31. ročníku plzeňského festivalu Bonjour pořádaného plzeňskou pobočkou Alliance Française vystoupil francouzský klavírista Maxime Zecchini. 6. června připomněl sté výročí úmrtí Erika Satieho a plzeňským posluchačům nabídl program sestavený výlučně ze skladeb francouzských skladatelů, jejichž tvorba výrazně zasáhla do vývoje světové hudby.

„Honeggerův Král David, jeho klíčové dílo, je strhujícím hudebním dramatem o moci, vášni, vině a smíření.“

„Monumentální sborové scény se střídají s lyrickými pasážemi a s hluboce spirituálními žalmy.“

„V historii Pražského filharmonického sboru patří k těm kompozicím, v nichž se umění tělesa zaskvělo na výjimečných koncertech a na stejně ojedinělých nahrávkách.“

Vznešené a sváteční, strohé, přesto plné emocí a hudebních krás a posluchačsky mimořádně sdělné – takové je oratorium Král David švýcarsko-francouzského skladatele Arthura Honeggera, od jehož úmrtí letos uplyne sedmdesát let. Dílo, zkomponované před stoletím, existuje ve dvou verzích – ve starší, komornější a úspornější, a v novější symfonické. A právě ta zazní v neděli 15. června za řízení Lukáše Vasilka na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Večer ve středu dojde na nabídku z Evropské vysílací unie, koncerty Orchestru italského Švýcarska…“

„V pátek 13. června budete mít štěstí na díla české hudby.“

„Nahrávka Třetí Mahlerovy symfonie s českým dirigentem Tomášem Netopilem a Essenskou filharmonií začíná v sobotu ve 22:19.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 9. do 15. června?

„V případě SmetaNOVÉHO sálu jde o skutečný Gesamtkunstwerk. Podílí se na něm mnoho lidí a mnoho firem.“

„Výhledově přijdou i zcela vlastní scénické produkce.“

„Podílím se na projektu, jaký zažijete jednou za život.“

Na nádvoří zámku vyrostl v rekordním čase moderní divadelní a koncertní prostor, díky němuž vstupuje festival Smetanova Litomyšl do nové éry. Návrh je dílem architekta Josefa Pleskota a scénografa Davida Baziky, technického ředitele festivalu, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává nahlédnout do lepších technických možností a toho, co přinesou. Jak říká, konstrukce zastřešení je unikátní. A platí to i o jevišti, pódiu se zapuštěným orchestřištěm a moderní jevištní technikou. Takové asi opravdu nikde jinde není.

„Hudební aperitiv ve formě Hudby pro symfonický orchestr od Yasushiho Akutagawy rozproudil publikum před pomyslným vrcholem večera.“

„Publikum hlasitostí a délkou potlesku nešetřilo, a tak se po třetím klanění Jan Mráček znovu chopil houslí a poctil publikum přídavkem.“

„Během přestávky bylo možné zahlédnout i japonského velvyslance Kansukeho Nagaoku.“

Závěrečný koncert abonentní řady „Diamant“ Plzeňské filharmonie se uskutečnil dne 5. června v Měšťanské besedě, hostujícím sólistou byl koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček. Posluchačům byl předestřen svěží, neoposlouchaný program sestávající ze třech skladeb tří různých autorů. Jejich skladby sice vznikly takřka ve stejnou dobu – v rozmezí pěti let od konce druhé světové války –, každá ale úplně v jiných souvislostech.

„To je asi úděl muzikanta. Většina z nás je ‚rozlítaná‘ a hraje, kde se dá.“

„Standardní součástí marimbového repertoáru jsou skladby J. S. Bacha, hrála jsem i Bartóka a Janáčka, ale všechno jsou to aranžmá nebo transkripce.“

„Lidé někdy bývají překvapení tím, že na bicí hraje žena. Ano, historicky byla mužů převaha, ale v dnešní době už to moc neplatí.“

Sice je ještě studentkou, ale už se o ní ví. Anežka Nováková je hráčkou na bicí nástroje, kterou 10. června čeká vystoupení v rámci festivalu Concentus Moraviae – společně s vlámskou perkusionistkou Geertje Karpez se představí na zámku v Moravském Krumlově. Nejen o tomto open air koncertu česká umělkyně mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Nebyl to žádný feministický výklad. Šlo o příběhy žen z různých konců světa, převážně toho ‚třetího‘, a příběhy se odvíjely od narození dítěte až po smrt člověka.“

„Slovo, hudba a obraz se propojily v sugestivní vjem, který nastoloval otázky a současně i evokoval odpovědi.“

„Gregoriánský chorál sem překvapivě zapadal.“

Koncert, který se konal v kostele sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí v pátek 6. června byl zcela jiný, než je obvyklé. Soubor Tiburtina Ensemble, který zpíval středověký repertoár, doplnila belgická fotografka Lieve Blancquaert příběhy a dokumentárními fotografiemi na téma Ecce femina (Příběh ženy). Ten se odvíjel od narození až po smrt, podbarvený vokálními středověkými skladbami, které zněly z kůru.

„Delogu řekl, že jako nepřítel rutiny bude i tak známé dílo dirigovat, jako by to bylo poprvé.“

„Sólo v kantátě Carmina Burana se stalo erbovním číslem Ivana Kusnjera, absolvoval s ním stovky koncertů po celé Evropě i v Americe.“

„Elementární melodie a rytmy, žesťová a tympánová extempore, úderná sborová unisona i emotivní lyrické plochy svádějí posluchače zapojit se osobně, fyzicky.“

Nahrávek kantáty Carmina Burana Carla Orffa je nespočet. Výjimečná česká vznikla před třiceti lety, v roce 1995, jako snímek z koncertu Kühnova smíšeného sboru, dětského sboru Bambini di Praga a Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK s jeho tehdejším italským šéfdirigentem Gaetanem Delogu. Připomenout ji lze dnes jako cenný historický dokument nejen pro umělecký náboj živého záznamu nebo pro nepřekonatelnou kvalitu sólového výkonu barytonisty Ivana Kusnjera, ale také proto, že dílo mělo premiéru přesně před 88 lety, 8. června 1937.

„Nádherný večer naplněný brilantními výkony byl uspořádán díky dlouhodobé vstřícné spolupráci Kanonie premonstrátů, Novoříšského kulturního spolku a jihlavské Hudby tisíců.“

„Pro klavíristku Johannu Hanikovou bylo nastudování Koželuhova koncertu velkou výzvou. Podařilo se jí prezentovat na nejvyšší možné interpretační úrovni.“

„Ztišené Adagio, o němž se traduje, že si jej Joseph Haydn přál zahrát na vlastním pohřbu, se v podání ansámblu Wranitzky Kapelle proměnilo v niternou modlitbu.“

Premonstrátský klášter v Nové Říši hostil ve středu 4. června další program jarní řady festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců. Na koncertu titulovaném Hudba šlechtických salonů a klášterů – hudební bratři a bratranci se představil rezidenční festivalový orchestr Wranitzky Kapelle s dirigentem Markem Štilcem, specializující se na hudbu 18. a 19. století, a přední česká klavíristka Johanna Haniková. Jak avizoval podtitul koncertu, na programu byla hudební díla bratří Michaela a Josepha Haydnů a bratranců Jana Antonína Koželuha a Leopolda Koželuha, jehož Klavírní koncert Es dur zazněl v obnovené světové premiéře, a to na repliku dobového forte piana.