PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„A když to má být zároveň pro děti i dospělé, tak pro mě je to apel na to, aby si dospělý sáhl na své vnitřní dítě.“

„Ezopotámie je o usmiřování lidského a zvířecího světa. V prvním dějství se to nedaří, v druhém ano.“

„Opera může přinést pohled do duše tomu, kdo je otevřený.“

Lukáš Sommer je skladatel a kytarista. Jeho kompoziční historie už je bohatá a dominují jí skladby orchestrální, komorní, kytarové nebo také opery. Tu nejnovější s názvem Ezopotámie na motivy Ezopových bajek čeká premiéra 20. července na Hudebním festivalu Znojmo v provedení studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, kdy režie se ujal Jonáš Benda a dirigování Dominik Pernica. Autor se však v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dotýká i mnoha dalších záležitostí.

„Z pekla, které se toho večera rozeznělo, by Janáček měl radost. Protože v neklidu tohoto večera se znovu zrodila hudba, která mluví k dnešku. A snad i k zítřku.“

„Slezská filharmonie Katowice se předvedla ve výborné formě.“

„Koncertu byla naplněn z hlediska obsahu, hudebního výkonu i myšlenkového rámce.“

Jedno z nejpalčivějších poselství Janáčkovy tvorby spočívá v radikalitě lidské zkušenosti – v intenzitě emocí, hlasu, gesta, zápasu i vytržení. Pokud bychom se tedy ptali, zda by měl Leoš Janáček z koncertu, který se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka konal 17. června v industriálním prostoru ostravského Trojhalí, radost, odpověď by zněla: „Ano.“ Ale nebyla by to radost poklidná. Inferno, tematický podtitul večera, totiž není pouze prostorem utrpení, ale také místem kruté jasnozřivosti, kde mizí iluze a zůstává syrová pravda o člověku a světě.

„Goldbergovy variace jsou nevyčerpatelným zdrojem inspirace.“

„Chci, aby interpretace mluvila sama za sebe – natolik, že interpret ustoupí do pozadí.“

„Svoboda není ústředním pojmem mého přístupu k interpretaci, tím je vyprávění.“

Jean Rondeau, jeden z nejvýraznějších představitelů mladé generace interpretů staré hudby, přetváří zažité představy o barokní interpretaci a posouvá hranice hudební autenticity. I to je důvod, proč si jej jako letošního rezidenčního umělce vybral festival Concentus Moraviae. Rondeau na něm představí hned čtyři pojetí Bachových Goldbergových variací, a to sólově, ve spolupráci se svým souborem Nevermind a nabídne také tímto ikonickým dílem inspirovaný vlastní autorský projekt UNDR, islandsky zázrak. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Rondeau otevírá dveře do svého světa – světa, kde se technická brilance snoubí s hloubavostí a hlubokým porozuměním hudebnímu kontextu a kde cembalo či jakýkoli jiný nástroj zní s naléhavostí a poutá příběhem úspěšně oslovujícím i dnešního posluchače.

„Spíš než o příběh jde o psychologickou sondu do mysli schizofrenního muže a rozkrývání jeho motivace k činům.“

„Finnegan Downie Dear, mladý anglický dirigent, se partitury zhostil excelentně. Vedl orchestr Klangforum Wien nesmírně citlivě.“

„Režisérka Cordula Däuper rozbíjí scénu na segmenty, vypráví vždy jen část příběhu.“

K otevření zrekonstruovaných prostor v Divadle na Vídeňce objednalo vedení divadla nové operní dílo a volba padla na českého skladatele Miroslava Srnku. Vznikla opera velmi neobvyklá, a to jak tematicky, tak po stránce hudebního zpracování, kterého se ujal dirigent Finnegan Downie Dear s Klangforem Wien, režie pak je z dílny Corduly Däuper. Světová premiéra díla nazvaného Voice Killer se konala v pátek 13. června.

„Petr Popelka je nejen skvělý dirigent, ale také výborný kontrabasista. Náročný sólový part si viditelně vychutnal.“ 

„Rychlé pasáže s perfektně zřetelnými repetovanými tóny Jussenovým pod prsty přímo jiskřily a partie s jazzovou příchutí měly báječný rytmický švih.“

„Po strhující závěrečné codě posluchači bez váhání povstali ke standing ovation.“

Při posledním koncertě sezóny, v pondělí 16. června nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům v Rudolfinu mimořádně pestrý a lákavý program: světovou premiéru skladby S – C – S soudobého českého autora Jiřího Kadeřábka, Poulencův Koncert pro dva klavíry s hvězdnými bratry Jussenovými a Bartókův Koncert pro orchestr, jedno z nejslavnějších děl světové orchestrální literatury 20. století.

„Interpretace oratorií nebo koncertního repertoáru je možná tou nejčistší formou vokálního umění.“

„Mým vzorem je jednoznačně Richard Novák. V jeho hlase se odráží hluboká inteligence, vnitřní klid i duchovní rozměr osobnosti.“

„V době Jiřího Ignáce Linky vydal hrabě František Arnošt z Valdštejna dekret, který stanovil, že každý řemeslník musí mít hudební vzdělání.“

Josef Kovačič je absolventem Akademie múzických umění v Praze a Pražské konzervatoře, kde studoval pod vedením Martina Bárty a Jiřího Kubíka. Profesionálně debutoval v roce 2015 na festivalu v rakouském Bregenzu v roli Hermanna v Offenbachových Hoffmannových povídkách a od té doby pravidelně vystupuje na scénách českých operních domů, v roce 2022 účinkoval na mezinárodním festivalu v irském Wexfordu. Kromě opery se věnuje také koncertní činnosti a spolupracuje s renomovanými orchestry a soubory jako Collegium 1704 či Moravská filharmonie Olomouc. Je zakladatelem spolku Via ad Artem, který propaguje klasickou hudbu v regionech.

„Metastasio měl s rodinou Martinesových velmi dobrý vztah, záhy rozpoznal hudební nadání Marianny, vedl ji ke vzdělání a podporoval umělecky i finančně.“

„Hudba Marianny Martines nevybočuje z vysokých standardů své doby.“

„Režisérku na díle nezaujal ani tak křesťanský motiv zkoušky silné víry, jako spíš násilí na vlastním dítěti.“

Skladatelek v hudební historii není mnoho, některé jsou navíc pozapomenuté. Vídeňské Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce), jemuž rozhodně nelze upřít odvážnou dramaturgii, se rozhodlo jednu z nich představit širší veřejnosti. Uvedlo oratorium Isacco (Izák), které zkomponovala vídeňská skladatelka Marianna Martines, starší současnice W. A. Mozarta.

„Pomocí postupného zhušťování a zřeďování zvuku docílila skladba Sebestyén-Lázar velkého efektu, aniž by k tomu mladá autorka použila konvenční výrazové prostředky.“

„V kombinaci s dalšími melodickými motivy příčné flétny a klavíru vytvořil Kováts-Szöcs agilní a neklidnou esenci, která poměrně překvapivě nese v češtině název Setmění.“

„Je zřejmé, proč bývá dirigent Tomáš Stanček pravidelně zván k podobně náročným projektům…“

Skladatelská soutěž Generace představila na koncertě 16. června vítězné skladby účastníků. Mezinárodní soutěž pro všechny státy Visegrádské čtyřky je pořádána pod záštitou MHF Leoše Janáčka. Obě soutěžní kategorie letos ovládli mladí skladatelé z Maďarska. Jejich skladby a další oceněná díla zazněla na koncertě v Českém rozhlase Ostrava. Provedení se ujaly soubory Ensemble Prague Modern a Festivals Contemporary Ensemble pod taktovkou dirigenta Tomáše Stančeka.

„London Brass má pověst nejlepšího žesťového souboru. A to už nepřetržitých čtyřicet let.“

„Největší pozornost na sebe strhl tubista, nejmenší vzrůstem, ale s největším nástrojem. Stal se bez nadsázky miláčkem publika.“

„Byl to večer nabitý energií, nadšením, virtuozitou a výsostným uměním.“

Brno Brass Fest hostil v neděli 15. června soubor London Brass. Světově vyhlášení mistři žesťových nástrojů zahráli na nádvoří hradu Špilberk a zakončili tak čtvrtý ročník festivalu. Nejprve se předvedli jako mistři klasické hudby, když hráli aranže klasických skladeb a tento blok zakončili Uherskou rapsodií Ferenze Liszta. Druhá polovina patřila úpravám skladeb Beatles, Queenů a na závěr přišel i James Bond.

„Setkání s Kiyou Tabassianem a nadšení pro myšlenku Vojtěcha Semeráda umožnilo realizaci hudebního doprovodu velkolepého cestopisu Kryštofa Haranta.“

„Vojtěch Semerád s Cappellou Marianou jsou mimořádně disponovaným souborem, který má poučenou interpretaci staré hudby ‚v krvi‘.“

„Kiya Tabassian zaměřil výběr skladeb na anonymní autory 16. století, ale také na dodnes uznávané skladatele a básníky Blízkého východu.“

Pilgrimage. Hudební pouť Kryštofa Haranta do Jeruzaléma. Tak zní celý název nahrávky, kterou společně pořídili český vokální soubor Cappella Mariana a kanadský instrumentální Constantinople. Unikátní projekt iniciovaný Vojtěchem Semerádem nabízí spojení mezi světem evropským a blízkovýchodním a je nepochybně dramaturgickým skvostem. Jak už ostatně dokládají získaná ocenění a vyprodané koncertní sály.

„Bystrouška je nádherná postava, ale také velmi těžká, protože v hudbě se nic neopakuje, každý takt je jiný a klade veliké nároky na deklamaci.“

„Mám ještě tři české sny a když pozoruju, jak se můj hlas vyvíjí, jsem přesvědčena, že se mi splní: Rusalka, Jenůfa a Káťa Kabanová.“

„Každé vystoupení pojímám, jako by to byly moje narozeniny.“

Elena Tsallagova patří k nejvyhledávanějším sopranistkám na světě a těší se mezinárodnímu uznání díky své všestrannosti a přesvědčivému uměleckému projevu. Vedle svých závazků v berlínské Německé opeře patří mezi vrcholy její sezóny debut v roli Elektry v Mozartově Idomeneovi v Divadle na Vídeňce, Marta ve Weinbergově Pasažérce v Bavorské státní opeře či titulní role v Janáčkově Lišce Bystroušce v Opéra national de Paris a v Bavorské státní opeře. 26. června vystoupí na Smetanově Litomyšli v Šostakovičově Symfonii č. 14, op. 135 spolu s orchestrem Kremerata Baltica a dirigentkou Mirga Gražinytė-Tyla. V době rozhovoru končila sérii představení Bizetových Lovců perel v německém Weisbadenu, v nichž ztvárnila hlavní roli kněžky Lejly.

„Zatímco samotný Jahoda byl ve svých životních peripetiích představen formou zábavnou, lehce atakující hranici parodičnosti, jeho hudba byla přednesena s úctou a respektem.“

„Jiří Bartoloměj Sturz, ‚stvořitel‘ Ignáce Jahody Chrobolského, předkládá jeho vokální a instrumentální díla s nepřeslechnutelným respektem k barokní hudbě v její monumentální působivosti, a zároveň s vědomím, že baroko nebylo jen vážné…“

„Jahodova (Sturzova) hudba vychází z baroka, ale zcela přiznaně se od barokních postupů odváží odchýlit.“

Koncert, který jsme v pátek 13. června vyslechli v libereckém kostele Nalezení svatého Kříže a v podání souboru Fragium16, mnozí s potěšením a pobavením, lze chápat jako pokračování a rozvíjení hry s fiktivním hudebním skladatelem českého baroka a jeho tvorbou, v premiéře zde zazněla kantáta České nebe Ignáce Jahody. Ale zatímco samotný Jahoda byl ve svých životních peripetiích představen formou zábavnou, lehce atakující hranici parodičnosti, jeho hudba byla přednesena s úctou a respektem.

„Souhra všech čtyř hudebníků byla naprosto perfektní.“

„Z první věty Ravelova Smyčcového kvartetu dýchala pohoda prosluněného letního dne.“

„Pianista i kvarteto hráli doslova jako o život.“

V květnu loňského roku obohatil pražský hudební život pozoruhodný koncertní cyklus nazvaný Hudba mezi obrazy. Za realizací tohoto projektu stojí dvojice studentů HAMU – klavírista Pavol Praženica a houslistka Terézia Hledíková, kteří k pořádání koncertů, na nichž vystupují výhradně mladí umělci, využili atraktivní a širšímu publiku nepříliš známé prostory staroměstské Galerie Lapidárium. Na závěrečném koncertě tohoto cyklu v pátek 13. června vystoupilo Sukovo kvarteto, ke kterému se ve druhé polovině večera připojil právě i Pavol Praženica.

„Od chvíle, kdy se historický výzkum začal zabývat rolí skladatelek ve společnosti, začal se měnit i náš ustálený obraz minulosti.“

„Jiné možnosti ženám nabízely liberální a kulturou prostoupené Benátky či Florencie, jiné přísně protestantská města severní Evropy.“

„U všech hudebníků bylo patrné nadšení, s nímž hudbu interpretovali, a zaslouží si pochvalu ze objevnou a originální dramaturgii koncertu.“

Zřídka uváděné skladby barokních autorek převážně ze severní Itálie uvedl soubor Musica Poetica na koncertu s názvem Barokní ženy, který se uskutečnil v pondělí 16. června v Respiriu na pražské HAMU. Členové souboru hrající na kopie dobových nástrojů v obsazení cembalo, viola da gamba, barokní příčná flétna, barokní housle, zpěv a recitace připravili publiku poutavý program složený z celkem čtrnácti vokálních, instrumentálních a recitativních částí.

„Pohnán udával nástupy s jistotou a jeho gesta byla jasná a přirozená. Sbor na něj reagoval rytmickou souhrou a intonační čistotou.“

„Zvuk sboru byl zvukově vyvážený a krásně vyznělo i frázování v různých dynamikách. Celkový přístup dirigenta a sboru k duchovním skladbám byl citlivý s ohledem na zpívaný text.“

„V této verzi pod Indiho vedením vyzněly nádherně dynamicky vystavěné fráze.“

I když koncerty studentů uměleckých škol nejsou chápany jako produkce profesionálního uměleckého světa a patří spíše do kategorie tematických plánů studujících oborů, mají v sobě potenciál mladistvé energie a ta ve spojení s uměleckou kvalitou může přinášet kouzelné a nevšední zážitky. Jeden z takových koncertů s názvem Sborový koncert katedry dirigování se uskutečnil dne 16. června v Sále Martinů pražské HAMU v pořadatelství fakulty. Jejich prostřednictvím má veřejnost šanci vidět a slyšet talentované, budoucí umělce, což je i pro ně samotné skvělá příležitost prezentace a zároveň způsob, jak postupně nabírat nové zkušenosti. Zvolené skladby interpretovalo Foersterovo komorní pěvecké sdružení.