Americká hvězda operního nebe navštěvuje na svých turné po evropských operních domech také Prahu. Nadine Sierra přijela v roce 2018 a 2023 a opět neoslyšela pozvání agentury Nachtigall Artists a vystoupila na valentýnském galakoncertu v Obecním domě v Praze. V sobotu 14. února zpívala za doprovodu Prague Philharmonia pod vedením Rastistava Štúra světové operní a muzikálové hity.

Vystoupení Nadine Sierry předcházel o pár dní rozhovor v tomto médiu, víme tedy také něco z jejího osobního života. Minulých devět let se utvářela její cesta na vrcholná jeviště světových operních domů. Po debutu v newyorské Metropolitní opeře slavila úspěchy na prestižních jevištích Evropy, kromě jiných ji přitáhla Vídeňská státní opera. V loňské sezóně tam debutovala v titulní roli Gounodovy opery Romeo a Julie, v únoru 2025 zpívala na slavném plese ve vídeňské opeře Straussovy Hlasy jara a hned v březnu se tam vrátila v titulní roli Adiny v Nápoji lásky po boku Xabiera Anduagy v roli Nemorina. A hned po pražském galakoncertu začalo už 16. února její letošní angažmá ve Vídeňské státní opeře, kde zpívá titulní roli Luisy Miller v nové inscenaci této Verdiho opery.

Její úvodním zpěvem v programu pražského galakoncertu byla árie Violetty È strano! … Sempre libera z opery La traviata od Giuseppa Verdiho. Nadine Sierra si zvolila na úvod výrazově i hlasově náročnou záležitost a uchvátila. Její provedení dvou citově odlišných poloh bylo výstižné, hlasová brilance okouzlující. Navzdory přerušení potleskem vyzpívala Sierra text o svobodě s neutuchající energií až bujarého optimismu. Náladově odlišná následující árie Magdy Chi il bel sogno di Doretta z první jednání opery Vlaštovka od Giacoma Pucciniho měla kouzlo lyrického vyprávění a přívětivosti. Vždyť také sličně zjevený text „Kdo je Dorettin krásný sen?“ k půvabnému zpěvu přímo vybízí. Následovaly dvě ukázky z operní tvorby Giuseppa Verdiho. Po předehře k opeře Un giorno di regno, ossia Il finto Stanislao (Král na jeden den), opět od Giuseppa Verdiho, zpívala Nadine Sierra árii Luisy Lo vidi e’l primo palpito z prvního dějství opery Luisa Miller. Její ztvárnění rozechvění a náhlého náporu lásky v árii bylo plné emocí, hlasové čistoty a technické bravury. Vitální projev Nadine v kvapícím tempu sálal chvějivou svůdností. První, operní část galakoncertu uzavřela Sierra dramatickou árií Julie Dieu! Quel frisson cour dans mes veines … Amour, ranime mon courage ze čtvrtého dějství opery Romeo a Julie od Charlese Gounoda. Orchestr s náležitě charakteristickou hudbou ke scéně v hrobce, kdy Julie se chystá vypít lektvar k navození dojmu zdánlivé smrti, i dále dokresluje zpěv. „Bože! Jaké vzrušení mi koluje v žilách … Lásko, vdechni mi odvahu“ zpívá Julie a Nadine nás uvádí do velmi výstižně zjevených pocitů obav, až hrůzy z nejistoty, a ve finále odhodlání.

První zpěv po přestávce koncertu přišel po předehře k muzikálu West side story od Leonarda Bernsteina. Nadine Sierrase chopila árie Tonyho Maria z této hudby s báječně samozřejmou stylovou proměnou. Hluboce milostná píseň, až nyvě naléhavá, by se mohla v proměně tenoru do sopránu jevit genderově lichá, ale Sierra byla opět přesvědčivá. Vzhledem k tomu, že ji má moc ráda, jak uvedla. A svou vizi Bernsteinovy hudby potvrdila v rozverné písni Marie I feel pretty! (Cítím se hezky!) a pokračovala melodií People will say we’re in love (Lidé řeknou, že jsme zamilovaní) z muzikálu Oklahoma autorů Richarda Rogerse a Oscara Hammersteina. Pohybem a dikcí dovedla Sierra tuto melodii do vyloženě scénické akce, tak jako se vžila do muzikálové nálady i v ostatních písních, Ostatně v průběhu večera nejen že rozprávěla z pódia s publikem, ale také ho párkrát opustila. S písní na rtech došla středovou uličkou až do poloviny sálu, v jiném okamžiku rozdávala růže do první řady publika. Po melodii z muzikálu Oklahoma hrála Prague Philharmonia instrumentální verzi písně Moon River od Henryho Manciniho.

Po následující předehře k muzikálu My fair lady od autorů Alana Jay Lernera a Fredericka Loeveho uvedla z něho sopranistka dvě písně. Nejprve si „vypůjčila“ od tenoru melodii On the street where you live (Na ulici, kde bydlíš) z prvního dějství, kterou zpívá Freddy Eynsford-Hill. Poté vyloženě a s espritem přednesla píseň Elizy Bed! Bed! I couldn’t go to bed … I could’ve danced all night, rovněž prvního dějství. Závěr oficiálního programu galakoncertu patřil dávné melodii Till there was you (Dokud jsi tu nebyl). Je to píseň z divadelní hry The Music Man, kterou napsal Meredith Willson v roce 1957, dále zpopularizované filmovou muzikálovou adaptací z roku 1962 a konečně také Beatles. Sierra opět při zpěvu hrála svou roli s přirozeně scénickým projevem a s příjemným vibratem. 

Po opakovaných ovacích publika ve stoje přidávala Nadine Sierra čtyřikrát. Píseň O sole mio od Eduarda di Capua, slavnou píseň Summertime od George Gershwina a dvě operní árie: Vissi d‘arte z Pucciniho opery Tosca a O mio babbino caro z opery Gianni Schicchi téhož autora. 

Galakoncert ve Smetanově síni Obecního domu zahájila předehra k opeře La traviata od Giuseppa Verdiho. Prague Philharmonia pod vedením Rastislava Štúra nastoupila ve vrcholné kondici a dala na srozuměnou svou vyzrálost i v žánru hudebního divadla, zejména zvukovou plností, orchestrálními barvami a strhující vitalitou. V plném orchestrálním nasazení provedla filharmonie především skvěle znějící předehry. Ta následující, která zazněla, uvádí zmíněnou operu Un giorno di regno od Giuseppa Verdiho, po přestávce se hrála předehra k muzikálu West side story od Leonarda Bernsteina a předehra k muzikálu My fair lady. 

Umění orchestru ve ztvárnění hudby, která doprovází, podporuje a velebí vokální exhibice, má to nejlepší uznání, neboť Štúr, osobnost s bohatými zkušenostmi, vedl ansámbl s krásným porozuměním jednotlivostí jak v dramatickém operním smyslu, tak v odlehčené náladově skvělé muzikálové části programu. Fascinovala mě zejména West side story s drsným rušným úvodem, s chorusy žesťů a strhující rytmikou. Melodické dění nebylo jen logicky kontrastní, ale nadané citovostí mužně nesentimentální melodie Tonyho písně. Závěrečnou dramaticky vytvořenou, bojovou scénu hrál orchestr ve výmluvném napětí.

Prague Philharmonia a Nadine Sierra – to je spojení, které pokračuje. Poprvé to bylo v Praze roku 2018, poté v roce 2023 a zatím naposledy letos. A vždy díky agentuře Nachtigall Artists.

Foto: Petr Dyrc

Facebook X E-mail WhatsApp