PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vnímat druhou symfonickou báseň Mé vlasti jen jako popis toku řeky Vltavy by bylo hodně zjednodušující.“

„Má vlast dovršuje skladatelův dlouhý vývoj, ve kterém bylo konstantou něco víc, něco vznešenějšího, než jen programní hudba. Totiž víra v perspektivy jeho národa.“

„Důležité je, aby Má vlast v interpretaci symbolizovala naší identitu tak, jak byla zamýšlena a koncipována: bez velkého patosu a nacionalismu.“

Vltava je druhá ze symfonických básní tvořících cyklus Má vlast. Premiéru měla 4. dubna 1875. Na 8. prosince však připadá výročí jejího dopsání, v Roce české hudby 2024 stopadesáté. Bedřich Smetana byl v té době, na sklonku roku 1874, už druhý měsíc hluchý.

„V pondělí je připraveno exkluzivní provedení Beethovenova Trojkoncertu, hraje Yo-Yo Ma, Anne Sophie Mutter a klavírista Mark Zeltser, Berlínské filharmoniky řídí Herbert von Karajan.“

„Ve středu poslouchejte záznam pondělního přímého přenosu koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým vystupuje fenomenální francouzský houslista Renaud Capuçon.“

„Víkendová dopoledne patří návštěvě u Jany Brožkové, vynikající hobojistky, členky České filharmonie i souboru Afflatus Quintet.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 9. do 16. prosince?

„Od Leonarda Bernsteina jsem se učil způsobu, jak komunikoval nejen s orchestrem, ale i se svými posluchači.“ 

„Je skvělé, že Český národní symfonický orchestr je schopen díla více žánrů interpretovat stylově.“

„Aranžuju velice rád.“

Světově uznávaný dirigent, skladatel, aranžér i producent Steven Mercurio, bývalý dlouholetý asistent Leonarda Bernsteina, je od roku 2019 šéfdirigentem Českého národního symfonického orchestru a v letošním roce provází i slavného italského tenoristu Andrea Bocelliho na jeho výročním turné. V době adventní si dirigent rád mimo jiné vzpomene, jak nahrával historicky poslední společné album Plácida Dominga, Josého Carrerase a Luciana Pavarottiho…

„Coca-cola? McDonald’s? A co třeba rodina, přátelé, děti, láska? Co je víc než být doma a být tam rád?“

„Akustika Sternova Auditoria je pověstná, nepopsatelně prapodivně divukrásná.“

„Janáčkovo dílo je bez jakéhokoli sporu dílem génia.“

Po dvaceti hodinách cesty a zdolání několika tisíc kilometrů včetně oceánu mi při pohledu na připravené hotelové lůžko málem vhrkly slzy do očí. It’s over. Jsi v cíli. Ve městě, které nikdy nespí, se můžeš uložit ke spánku. Co že je účelem celého snažení? Přece koncert v Carnegie Hall, sborový part v Janáčkově staroslověnské mši Glagolské! Bude to stát za to? Může to vůbec stát za to?

„Dialog koncertního mistra violoncell a flétnistky naplnil při interpretaci Fibicha síň takovou dávkou vřelosti, že by bylo vhodné do něčeho ji posbírat, uschovat a užít si ji ve chvílích, kdy člověku není nejlépe.“

„Prolínání jednotlivých Dvořákových motivů si Petr Altrichter opět vrchovatě užil – a s ním i všichni ostatní.“

„Hradečtí filharmonici se do Čtvrté symfonie Bohuslava Martinů opřeli s náležitou vervou a vtělili jí barevný mnohovrstevnatý zvuk.“

Filharmonie Hradec Králové zakončila ve čtvrtek 5. prosince cyklus koncertů věnovaných Roku české hudby večerem nazvaným Symfonie radosti. Šlo o výstižné pojmenování – nejen z důvodu zařazení Čtvrté symfonie Bohuslava Martinů, ale rovněž pro angažmá Petra Altrichtera. Jen málokterý český dirigent totiž dokáže vyjadřovat a předávat ze svého stupínku radost tak spontánně, bezelstně a upřímně.

„Sbor fungoval jako prodloužená ruka dirigujícího perfekcionisty Lukáše Vasilka.“

„Snad každý ze zpěváků PFS by mohl být sólistou.“

„Pokud bych přece jen chtěla najít na celém jinak báječném večeru pomyslný chlup, zastavila bych se u volby programu.“

Začít si něco se sbory v městě, jako je New York, je choulostivá věc. Tradice sborového zpívání je zde obrovská, už kvůli bohoslužbám a mším, které se ve stovkách protestanských, ale i katolických kostelů několikrát týdně bez sborů prostě neobejdou; a že v nich převažují často afroameričtí zpěváci s neodolatelnými hlasy, je v tomto městě nasnadě…

„Neměl jsem moc rád divadlo, měl jsem ale rád herce.“

„Zdeněk Liška je stále nedoceněný.“

„Umělecká všestrannost je v Ypsilonce hodně důležitá, ale primární je přece jenom herectví.“

Profesor Jan Schmid byl prototypem renesančního člověka. Původní profesí výtvarník začal záhy pronikat k divadlu jako herec, dramatik a režisér. V roce 1964 založil dnes již legendární Studio Ypsilon, v jehož čele stál až do konce svého života. Kromě toho se věnoval kulturní publicistice, spisovatelské činnosti a moderování televizní literární revue Třistatřicetři, k tomu více než čtvrtstoletí vyučoval na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla. Setkali jsme se letos v dubnu v jeho divadelní kanceláři, abychom se poohlédli po jeho životních milnících a u příležitosti Roku české hudby popovídali i o vztahu k české opeře a jejím autorům. Jan Schmid měl tehdy ještě mnoho plánů, které už bohužel nestihl dokončit. Zemřel uprostřed rozdělané práce 3. června 2024 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. 

„Ghisi uvádza, že ansámbel sólistov je akousi „rezonančnou skrinkou“ pre postoje sólistov. Túto hierarchiu si BERG pod vedením Petra Vrábla podľa mňa zachoval, sóla aj orchester boli v zhode.“

„Ako Nejtek uvádza, nechcel texty len zhudobniť, ale použiť ich, a myslím, že je to jedna z najtrefnejších definícii tejto skladby.“

„Anabelle Plum vie byť surová, cynická, nonšalantná, ale rovnako dobre aj odzbrojujúco bezradná.“

Ľudskému hlasu, a to v pomerne pestrých podobách, bol venovaný posledný koncert roku Orchestru BERG s názvom Hlas-sytě. Možnosti a limity hlasiviek hneď dvoch sólistiek skúmala rozmanitá dramaturgia zložená z diel Johna Cagea, Daniele Ghisiho a Michala Nejtka. Všetky diela zneli v Česku premiérovo, pričom Nejtkova kompozícia bola písaná priamo pre tento večer. Nemá pritom cenu hneď na úvod textu nepriznať, že práve jeho skladba bola nesporným vrcholom večera a dôvodom, prečo si tento koncert celkom určite stojí za to zapamätať.

„Petr Wajsar svěřil začátek své kompozice pozounistovi Štěpánu Janouškovi, který jistým tónem narýsoval intervalově rozpínavé, i když relativně krátké melodické téma.“

„Čtyřiadvacetiletý Hyuk Lee, který navzdory svému nízkému věku má za sebou již velké množství úspěšných turné, se do Mendelssohnovy skladby položil neobvykle jemným a měkkým způsobem.“

„Těleso se v celé skladbě pod Villaumovým vedením uchýlilo k téměř akademickému opracovávání formálních perliček Dvořákova hudebního umění.“

Propojení světové premiéry českého skladatele Petra Wajsara s klasickými čísly z dílny Antonína Dvořáka a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho sneslo své plody během čtvrtečního koncertu v pražském Rudolfinu. Precizní výkon Prague Philharmonia, dosahující místy až akademických rozměrů, vyšroubovala do úctyhodné úrovně rozmáchlá gestika francouzského dirigenta Emmanuela Villauma. O zvukově kyprý, avšak umírněně střídmý klavírní přednes se postaral jihokorejský virtuóz Hyuk Lee, jenž opepřil celý koncert věrnou interpretací mendelssohnovského umění.

„Bárta hrál Sonátu v ověřeném nastudování a výrazově přesvědčivě.“

„Úvodní větu třídílné sonáty Martinů hrálo duo Bárta–Fialová v příznačně rytmickém a tempovém ruchu navozujícím neklid, který zdůrazňovaly izolované akordy v klavírním partu“

„Variace využil Bárta k nejen k demonstraci svého mistrovského vedení smyčce a perfektní levé ruky, ale také k mírnému projevu histriónství.“

V pořadí pátý koncert festivalu Dny Bohuslava Martinů se konal v Sál Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v úterý 3. prosince. Na podiu vystoupili violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová se skladbami Janáčka, Beethovena, Martinů a Paganiniho. Očekávání excelentního hudebního provedení došlo naplnění, leč cosi bylo ve hvězdách, jak pronesl Jiří Bárta. Cosi, o čem se osobně psát zdráhám.

„Konkurence orchestrů v Carnegie Hall je neúprosná, ale Mahlerovou Pátou symfonií se 4. prosince Česká filharmonie zapsala do aktuální top desítky světových orchestrů.“

„Carnegie Hall se proměnila ve festivalové místo, stovky Newyorčanů si koupily lístky na všechny koncerty České filharmonie.“

„V závěrečné Intrádě rozpoutal Byčkov s orchestrem fascinující hudební orgie.“

A opět bylo vyprodáno. I středeční program České filharmonie po dohodě s vedením Carnegie Hall vsadil na americkou hvězdu. Ale pokud si do ní promítnete nedostupnou, téměř nadpozemskou bytost, ke které vás ochranka nepustí ani na metr, v případě houslisty Gila Shahama jste naprosto vedle. A pak ten čtvrteční program, s klavíristou Daniilem Trifonovem a posléze s Janáčkem a Pražským filharmonickým sborem… Davy skandujících návštěvníků.