PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Klavírista Jan Dušek zahájil Janáčkovu skladbu V mlhách energicky, s měkkým úhozem a interpretační jistotou.“

„Písňový cyklus Zápisník zmizelého zpíval Jaroslav Březina s působivým výrazem mladíka zasaženého nenadálou a neodbytnou láskou, proti níž se snaží marně bojovat.“

„Cyklus dostal krásné podání ve stylově přesném tenoru Jaroslava Březiny, naléhavém altu Jany Hrochové a precizním doprovodu Jana Duška.“

Český spolek pro komorní hudbu nabídl ve své jubilejní 130. sezóně podvečerní setkání s jedním z nejvýznamnějších skladatelů, k nimž se váže Rok české hudby – s Leošem Janáčkem. V Sukově síni Rudolfina 26. listopadu zazněly dvě z jeho nejvýraznějších komorních skladeb, nejprve klavírní cyklus V mlhách, jehož se chopil Jan Dušek, a poté Zápisník zmizelého s pěvci Janou Hrochovou a Jaroslavem Březinou.

„Hledat v Pucciniho hudbě cokoliv, co jsme dosud neslyšeli, je poměrně obtížné, ne však nemožné.“

„Vnucuje se otázka, do jaké míry je Kaufmannova nahrávka skutečnou poctou skladateli, pro kterého byly ‚Love Affairs‘ reálně i na jevišti jedním ze smyslů života.“

„Z historického i muzikologického hlediska mají nahrávky pucciniovských rarit jistě své opodstatnění a žádná z nich nepostrádá své světlé stránky.“

Bohéma, Tosca, Madama Butterfly, Turandot… Ať si o jevištních dílech letošního jubilanta Giacoma Pucciniho (22. 12. 1858 – 29. 11. 1924) myslíme cokoliv, o auru jednoho z nejúspěšnějších operních skladatelů všech dob už Maestra ze severoitalské Luccy nikdo a nic nepřipraví. Sté výročí úmrtí je samozřejmě o poznání méně veselou příležitostí než jakékoliv oslavy narozenin či památných premiér, ale i tak představuje dobrý důvod věnovat dotyčné celebritě více pozornosti, než je obvyklé…

„Večer přinesl skladby velmi náročné, mezi kterými nechyběla jedna brněnská a jedna světová premiéra.“

„Skladbě Dopis svatého Mořice dominovaly vznešené a velebné části, které patřily varhanním sólům.“

„Pro sólový lesní roh zde autor napsal krkolomné běhy se složitými rytmy ve vysokých polohách. Interpret publikum uváděl v úžas.“

Moravia Brass Band vznikl v roce 2017 s cílem popularizovat hru na žesťové nástroje. Zcela vyprodaný Besední dům v Brně, kde se konal koncert 25. listopadu, popíral, že by nějakou popularizaci tyto nástroje potřebovaly. Naopak vřelé ovace, kterých se dostalo orchestru i dirigentu Radku Baborákovi od vyprodaného sálu, zejména po poslechu světové premiéry Koncertu Es dur pro lesní roh a Brass Band Ondřeje Moťky, svědčily o oblibě těchto nástrojů.

„Malý Jiřík zahrál prý prezidentovi jeho nejmilejší národní píseň Teče voda, teče.“

„Mezi žáky Jiřího Nováka patřili primáriové hned tří znamenitých českých kvartet Jiří Panocha, Leoš Čepický, Radek Křižanovský a dále Hana Kotková, Jan Kvapil, sekundista původního Talichova kvarteta a další.“

„Během přestávky se návštěvníci koncertu mohli v Bělohlávkově salónku podívat na výstavu dokumentující osobní život Jiřího Nováka.“

Slavnostní koncert ke stému výročí narození primária legendárního Smetanova kvarteta Jiřího Nováka uspořádal Český spolek pro komorní hudbu v sobotu 23. listopadu ve Dvořákově síni Rudolfina. K poctě svého profesora houslí vystoupili Hana Kotková, Wihanovo kvarteto a další žáci sdruženi do Komorního orchestru žáků a přátel Jiřího Nováka. Večerem, který jako více než rodinný vzešel z podnětu Novákovy dcery Dagmar Virtové, provázela Jitka Novotná. Setkání přineslo širší pohled na osobnost profesora Jiřího Nováka. 

„Poslední část pak ve své husté a hekticky proměnlivé sazbě hráči umožňovala nejvíce ukázat technickou zdatnost.“

„Výborně nesená melodická linka klarinetu byla pak ještě umocňována bravurním přednesením dynamických rozdílů.“

„V první větě vynikala zejména viola ve svých občasných, avšak důvtipných sólových výstupech.“

Dne 24. listopadu se, příhodně v Sále Martinů na HAMU v Praze, konal koncert nejlepších laureátů letošního a loňského ročníku soutěže. Letos jimi byli cembalista Jakub Krutta a klarinetistka Jana Krejčí, loňskou soutěž ovládli klavírista Pavol Praženica a soubor Siebeneichener Quartett.

„Cellistka Julia Hagen spolu s dirigentem, empatickým a neustále stoprocentně přítomným, publikum zejména v pomalých tempech naprosto oblažovala.“

„Oproti vášnivě rozevláté Jacqueline du Pré hraje Elgara niterněji, kultivovaněji, pokorněji a zamyšleněji, ale výrazově neméně intenzivně.“

„Axel Kober rozhlasové symfoniky podnítil ve virtuozitě a energii i v položení se do lyrických míst k vrcholnému výkonu.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu v dalším koncertě cyklu umístěného do pražského Obecního domu opravdu nadchnul. Především dvěma ikonickými kompozicemi Edwarda Elgara. Zásluhu na tom měli nejen hráči sami, ale také hostující německý dirigent Axel Kober a mladá rakouská violoncellistka Julia Hagen.

„Sciarrinova hudba mala v DOXe svoju chvejivú poetiku a ten správny ‚latentný‘ náboj.“

„Katzameier ku každej fráze pristupoval s maximálnou starostlivosťou, ktorá ale nepôsobila ani trochu zväzujúco.“

„Súbor je v tomto diele nesmierne prepojenou jednotkou, niekedy azda až zovretou.“

Ostravské centrum nové hudby si spravidla nekladie nízke ciele a svojim každoročných pražských projektov vtislo ambíciu už len tým, že im tradične dáva prívlastok „zásadné“. Vždy som si vravela, že prenikavosť tohoto názvu je dvojsečná. Odkazuje síce predovšetkým na to, že sa budú hrať dôležité diela daného autora, zároveň ale u publika nutne provokuje vyššie očakávania. Program Zásadný Sciarrino vo štvrtok 21. novembra tiaž očakávaní ustál s prehľadom a stal sa zásadným nielen ako zážitok, ale aj ako príspevok do celej sezóny.

„Variace Enigma jsou Elgarovou první zralou skladbou, dílem, které na něho definitivně upozornilo jako na autora hodnotné nové národní hudby.“

„Podobně jako o rok dříve ve Worcesteru, ani tentokrát se Elgar, opět sedící v orchestru, neodvážil Dvořáka oslovit…“

„Neopakovatelného novátorství Gustava Mahlera a Leoše Janáčka však nedosáhl.“

Symfonické variace Enigma Edwarda Elgara mají 125 let. Poprvé zazněly v St. James’s Hall v Londýně 19. června 1899 pod vedením Hanse Richtera, jednoho z těch v cizině narozených hudebníků, kteří Elgara podporovali a podněcovali. Skladba nebyla nikým objednána, neměla textovou oporu a trochu dráždila svou mystifikační záhadností. Přesto u veřejnosti zvítězila. Autor konečně získal dostatečné tvůrčí sebevědomí. Však už mu také bylo dvaačtyřicet.

„Vděční diváci naslouchali i z ochozu v prvním patře.“

„Kinosál nekinosál, virtuozitě Iva Kahánka a celkovému dojmu z Dvořákova Koncertu g moll neubral ani drobeček.“

„Byla to procítěná exploze odstínů, barev, poetiky i naléhavosti.“

Tři filmové hity v koncertním sále Císařských lázní, čtyři koncerty v lehce předělaném kinosále hotelu Thermal, u Vřídla mezi prameny a v někdejší Spořitelně, která je jednou z nových adres pro kulturu města na seznamu UNESCO. Skvělí interpreti, exkluzivní program, pohodová atmosféra a mnoho inspirativních setkání. Letošní Karlovarské Variace trvaly opět jen necelé dva dny, o to intenzivnější zážitek nabídly a posunuly vlastní laťku o další zářez výš.

„K myšlence propojit tyto dva příběhy a zasadit inscenaci do prostředí dětského domova, kde si ho dokonce děti a zaměstnanci ústavu i sami zahrají a zazpívají, už byl jen krůček.“

„Scéna se stává surrealistickou, do popředí vystupují části artefaktů, které působí dobře výtvarně, i když s příběhem souvisejí jen okrajově.“

„Představení vévodili manželé Plachetkovi.“

Devátý ročník festivalu pod erbem Leoše Janáčka v Brně skončil, v neděli 24. listopadu ho ukončila inscenace Janáčkovy opery. Do šest let staré inscenace Příhody lišky Bystroušky byli přizváni vzácní hosté, Kateřina Kněžíková do role Bystroušky, Adam Plachetka do role Revírníka a malou Bystroušku ztvárnila Adélka Plachetková. Inscenace ve znamení rodiny Plachetkovy tak dostala novou podobu, kterou si málokterý milovník opery chtěl nechat ujít. A skutečně, pod taktovkou Marko Ivanoviće a v režii Jiřího Heřmana se inscenace odvíjela s novým nábojem.

„Ke kompozici čtvrté symfonie inspiroval Jiřího Bezděka Nezvalův Edison oslavující počiny velkého vynálezce i sílu nikdy nekončícího tvůrčího procesu.“

„Skladatel Nezvalův text ústrojně začlenil do standardní formy symfonie.“

„Chuhei Iwasaki měl v Čajkovského Páté dobře promyšlený tempový půdorys, dynamiku a agogické změny, výtečně pracoval s orchestrálními pauzami, vytvářejícími potřebné napětí.“

Západočeská města Klatovy a Kdyně patří k pravidelným štacím Plzeňské filharmonie. V budově klatovské Stálé divadelní scény jí v rámci koncertního abonmá řady „K“ patří tři symfonické večery, šestici abonentních koncertů pak doplňují večery, v nichž se tamějším posluchačům představují další pozvaní umělci, tentokrát z oblasti komorní hudby. Páteční koncert filharmoniků byl vlastně reprízou programu, který den předtím odezněl v plzeňské Měšťanské besedě. Programovou skladbu představoval Dvořákův Karneval, Čajkovského Pátá a Symfonie č. 4 Jiřího Bezděka „Edison“ předešlého dne premiérovaná.