PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Faustovo prokletí je podobně jako Fantastická symfonie trestí hudebního romantismu, extravagantním výsledkem tvůrčí výjimečnosti Hectora Berlioze. Rozsáhlé dílo žánrově označil jako dramatickou legendu, ale klidně by se dalo hovořit o koncertní opeře. Na festivalu Pražské jaro zazněla exaltovaná skladba o Faustovi, Mefistovi a Markétce v pondělí právě takto – lyricky i hrůzostrašně, rouhačsky, epicky, barvitě. Dirigent Tomáš Netopil do ní s velkým aparátem účinkujících dal vše, co lze.

Zlatá Praha. Tento nevelký, ale jedinečný festival pořadů o hudbě na obrazovce mi nabídl setkání s velikány oboru. Stefan Felstenthal šéfoval kulturní redakci ZDF, ač pocházel z Amsterodamu, Říman Andrea Andermann produkoval a režíroval přenosy oper z prostředí a v časech, které jim přiřkli skladatelé s libretisty, Mnichovan Rainer Moritz privátně vytvořil a veřejnoprávním televizím poskytl dokumenty o Šostakovičovi či mistrech moderního tance a baletu, Toronťan Larry Weinstein vymyslel a natočil originální portréty Beethovena či Ravela. Ale nejúžasnější ze všech byl Brian Large. Nejen že přenosů či záznamů režíroval přes tisíc, hlavně tím, jak k nim přistupoval profesně i lidsky.

Když v srpnu loňského roku vydal Supraphon Janu Schulmeisterovi profilové album s klavírními skladbami M. P. Musorgského, A. Skrjabina a S. Rachmaninova, nemohl nikdo tušit, jaký rozruch v pianistických kruzích tato nahrávka v krátké době způsobí. Ve středu 22. dubna 2026 za ni totiž mladý umělec převzal ve 21. ročníku BBC Music Magazine Awards prestižní ocenění Newcomer of the Year (Objev roku), které mu otevírá dveře do nejvybranější klavíristické společnosti. Schulmeisterův debutový recitál, který nabídlo svému publiku Pražské jaro v Anežském klášteře o měsíc později, 23. května, byl pochopitelně zcela vyprodaný. Za zmínku pak určitě stojí skutečnost, že 22. června, měsíc po svém festivalovém recitálu, oslaví Jan Schulmeister své dvacáté narozeniny.

Zostra začne na prahu června 76. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, nově pořádaný Janáčkovou filharmonií Ostrava. Hned po zahajovacím koncertu se 3. června publiku představí hvězdný Jerusalem Quartet. Přijíždí s repertoárem od Haydna po Ravela, mezi něž se ústrojně vměstná rodák z Hukvald. Nejen o tomto večeru, který po právu vzbuzuje velká očekávání, vzniklo interview se spoluzakladatelem souboru a uznávaným violoncellistou, jakým je rodák z Minsku, žijící nyní v Lisabonu, osmačtyřicetiletým Kyrilem Zlotnikovem.

Druhý koncert z písní Jan Václava Huga Voříška v rámci jejich kompletního provedení se konal 21. května v Divadle Kolowrat na Ovocném trhu na Starém Městě pražském. Účinkovali pianistka Alena Hönigová, tanečník a choreograf Vladimír Gončarov a sopranistka Anna Hlavenková. Na programu byly také skladby pro klavír od Voříška, Tomáška a Schuberta, a dvě písně od Johanna Josepha Röslera.

Druhým koncertem pokračovala v neděli v Rudolfinu letošní pražskojarní rezidence Barbary Hannigan. Tentokrát kanadská zpěvačka vystoupila se souborem Belcea Quartet, respektive se k němu připojila ve druhé polovině koncertu.

Legendární italský maestro Riccardo Muti se v květnu vrátil do rakouské metropole, kde s Vídeňskými filharmoniky nastudoval tři klasicistní symfonie Franze Josepha Haydna. Sérii pěti koncertů v sídle orchestru završil uvedením stejného programu v Grazu. Dramaturgie byla úzce provázána s připomínkou 217. výročí úmrtí slavného skladatele, které připadá na 31. května.

V pátek 22. května se v Markraběcím divadle v Bayreuthu uskutečnilo pod taktovkou Michaela Hofstettera a v režii Annegret Ritzel provedení první Gluckovy „reformované“ opery Orpheus und Eurydike. Představení tak tematicky navázalo na koncertní provedení skladatelovy Ifigenie v Aulidě (8. 5.) a Paride ed Elena (9. 5.). Jako jediná z trojice Gluckových oper uvedených v rámci Gluckových slavností v Norimberku (17. 5.) a Bayreuthu byla provedena scénicky. Orfea ztvárnil Valer Sabadus, Eurydiku Julia Kirchner.

V sobotu 23. května Smetanovu síň pražského Obecního domu rozezněli v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro umělci ze Skandinávie. Norský orchestr Oslo Philharmonic řídil jeho mladý finský šéfdirigent Klaus Mäkelä a sólistou večera byl norský violoncellista Truls Mørk, který v první půli večera provedl známý Koncert h moll pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka. V půli druhé si pražskojarní publikum mohlo vychutnat příběh mýtického hrdiny Lemminkäinena, jenž hudebně ztvárnil ve stejnojmenném cyklu čtyř symfonických básní finský skladatel Jean Sibelius.

Festival Talentinum v Kongresovém sále ve Zlíně vyvrcholil koncertem, který byl současně i závěrem sezóny tam sídlícího orchestru. Spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů se představili tři mladí sólisté, kteří shodně překvapili svojí vyzrálostí. Pod taktovkou Davida Švece se představila nejprve violoncellistka Karolína Žáková, poté hornistka Marie Horáková a na závěr svůj um osvědčil houslista Jan Novák.

Dvořákovu síň Rudolfina naplnila ve čtvrtek 21. května hudba počátku 19. století z českých archivů ve vynikajícím provedení Helsinki Baroque Orchestra pod vedením Aapo Häkkinena, a byla to hudba pečlivě vybraná. S renomovaným finským orchestrem provedl jeho dirigent novodobou premiéru oratoria Antonia Casimira Cartellieriho La purificazione di Maria Vergine (Očištění Panny Marie), která zazněla v roce 1807 v pražském Stavovském divadle. Nádhernou Stabat Mater Jakuba Jana Ryby, psanou pro plzeňský chrám sv. Bartoloměje a poprvé uvedenou v roce 1805, vybral Häkkinen pro druhou část večera.

Festival Dvořákova Olomouc vyvrcholil v pátek 22. května v sále Reduty, když zde vystoupili hosté z partnerského polského města Opole. Opolská filharmonie se představila se svým šéfdirigentem Jakubem Chrenowiczem, spoluúčinkoval Sbor Moravského divadla Olomouc připravený sbormistrem Michaelem Dvořákem a zpívala také čtveřice domácích sólistů. Byl to monumentální večer, na kterém se potkaly dvě sousední, spřátelené kultury i politické špičky obou regionů.

Mladý český barytonista Pavel-Josef Kšica původně studoval hru na klavír, později však jeho cesta vedla ke zpěvu. Po studiích na Pražské konzervatoři a HAMU se rozhodl zasvětit svou uměleckou dráhu písňové interpretaci – disciplíně, která v českém prostředí stále stojí spíše na okraji zájmu. V současnosti Kšica pokračuje v magisterském studiu na Musik und Kunst Privatuniversität ve Vídni, kde se zaměřuje na interpretaci písně a oratoria. Českému publiku však zůstává stále nablízku: na festivalu Mahler Jihlava jej 1. června čeká hlavní role ve světové premiéře oratoria Sylvie Bodorové Paulus Speratus. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz je nejen o tomto díle, ale také o vídeňské tradici písně, hledání vlastního hlasu či rozdílech mezi studiem v Praze a ve Vídni.