PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Marek Kozák působil klidným a noblesním dojmem od první chvíle, kdy vkročil na pódium.“

„Když došlo na exponovaná místa v rychlém tempu nebo se složitým vedením hlasů, kde by se posluchač u méně zkušeného klavíristy nedivil zaváhání, Marek Kozák působil naopak spíše dojmem, že se může jaksepatří rozehrát.“

„Na Smetanově Litomyšli je Bachovu dílu pravidelně věnován prostor odpovídající významu tohoto geniálního skladatele.“

Dalším z festivalových zastavení Smetanovy Litomyšle byl v pondělí 17. června koncert Johann Sebastian Bach: Dobře temperovaný klavír II. v sále Smetanova domu. Z titulu koncertu bylo zřejmé, na co se tentokrát mohou posluchači těšit. A těšit se skutečně mohli, jelikož nastudování a provedení díla se opět, stejně jako v případě prvního dílu na loňském ročníku festivalu, ujal Marek Kozák.

„Do pomyslného salónu 18. století pozvali posluchače na setkání s instrumentálními díly a komorními kantátami jedna pěvkyně a tři instrumentalisté.“

„Na programu bylo nejdůležitější téma světa. Láska.“

„Čtveřice mladých talentů, jejichž hudební kariéra se slibně rozvíjí, svými výkony bohatě naplnila motto programové řady.“

Bachovy slavnosti v Lipsku už tradičně lákají nejenom na světoznámé interprety, ansámbly a známé kompozice jak od geniálního Johanna Sebastiana Bacha, tak i jeho dobových souputníků. Oblíbenou součástí propracované dramaturgie, které nechybí ani odvaha experimentovat, je také koncertní řada „ausgezeichnet“. Prezentovat své umění v ní dostanou mladí umělci, kteří se již na začátku své dráhy mohou pochlubit nejedním významným oceněním z mezinárodních soutěží. Název řady je svým způsobem slovní hříčka. Slovo „ausgezeichnet“ totiž v němčině znamená nejenom oceněný, ale také vynikající či znamenitý.

„Posluchači byli přeneseni do bájných časů.“

„Filharmonici se bravurně proplétali plností orchestrální sazby a pod vedením zkušeného Petra Vronského prodali zvukovou pestrost díla.“

„Závěrečná invokace na vokálu ve vysokých polohách byla v podání Magdalény Hebousse odzbrojující.“

Festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců uvedl ve čtvrtek 13. června v jihlavském kostele Povýšení sv. Kříže vrchol jarní řady programu. Unikátní projekt Má vlast před mou vlastí s podtitulem Vlastenecké motivy v české hudbě 19. století přinesl v rámci Roku české hudby ojedinělý výběr děl méně známých autorů většinou předsmetanovské doby. Na koncertu se podílela Severočeská filharmonie Teplice s dirigentem Petrem Vronským, mužské hlasy Jihlavského smíšeného pěveckého sboru Melodie a dětského sboru Gaudium ZUŠ Jihlava pod vedením Pavla Saláka společně se sólistkou Národního divadla Magdalénou Hebousse.

„Hlas se mi vyvíjel déle a pořád nebylo jasné, jestli budu mezzo nebo soprán. Do toho jsem moc ráda hrála na klavír a nesmírně mě bavilo dirigování.“

„Když už vkročím na jeviště, tak nevnímám, kde stojím. Jsem plně sžitá s postavou a soustředím se na to, abych ze sebe dávala tu nejlepší.“

„Uvidíme, kam mě můj hlas povede. Upřednostňuji italský repertoár, asi bych se chtěla dál posouvat v belcantu a třeba časem přijde i nějaký raný Verdi.“

Zuzana Marková, dcera sopranistky Jiřiny Markové, donedávna vystupovala víc v zahraničí než doma. V poslední době ji nicméně lze vidět na scénách pražského Národního divadla, a to v operách La traviata a Don Giovanni. Vystoupí také na koncertě 18. června v Dvořákově síni Rudolfina, kde jejími partnery budou Mariusz Kwiecień a Arnheiður Eiríksdóttir, s nimiž se představí i několik mladých pěveckých talentů. Mladá sopranistka v rozhovoru vypráví o kariéře v zahraničí, operním životě v Itálii i o svém rodinném zázemí a dalších rolích a plánech.

„Hráči orchestru sólistovi od počátečních harmonií nastolili náležitou atmosféru.“

„Benjamin Zander je i ve svých pětaosmdesáti letech neuvěřitelně energickým a charismatickým dirigentem.“

„Nic nemohlo narušit enormní zapálení hráčů a jejich dirigenta pro celkové vyznění díla.“

Dne 17. června se v pražském Rudolfinu uskutečnil koncert Boston Philharmonic Youth Orchestra. Toto mládežnické těleso pod vedením dirigenta Benjamina Zandera nabídlo divákům Schumannův violoncellový koncert a Mahlerovu Pátou symfonii v entuziastickém podání. Sólového partu se ujal Zlatomir Fung.

„Autor libreta Jan Škrob vybral z Dopisu otci určité úseky, jež nejspíš považoval za obzvlášť výmluvné, ale také vděčné z hlediska divadelního ztvárnění.“

„Hudba Jiřího Trtíka na mne působila jako nenuceně expresivní, v zásadě ani provokativní, ani extrémně sofistikovaná, zjevně inspirovaná minimalismem.“

„V mezihře se rozpoutá běsnění, v němž lze slyšet hučení moře, vrzání dveří a jiné zvuky. Prostě jakýsi let démonů, snad průhled kamsi do Kafkovy hlavy…“

Festival Opera Nova, za nímž stojí Národní divadlo, představuje mimo jiné novinky českých autorů. Jednou z nich je i komorní opera Kafkův dopis otci od skladatele Jiřího Trtíka. Světová premiéra se uskutečnila 15. června na Nové scéně pod taktovkou letošního kurátora Opery Nova Jiřího Rožně.

„První tři skladby byly z pera Johanna Sebastiana Bacha a prověřily hráčskou schopnost přesné rytmizace i intonace.“

„Následovalo průvodní slovo, kterého se ujal překvapivě hornista Klaus Wallendorf z Berlína. Četl ho z papíru a česky.“

„Členové souboru přesvědčili o svých vynikajících uměleckých kvalitách.“

Brno Brass Fest je mladým brněnským festivalem, letošní třetí ročník se konal v termínu od 13. do 16. června a představil různorodý program. Vystoupení špičkového souboru z Německa German Brass se stalo vrcholem. Publikum na nádvoří hradu Špilberk dokázalo výkony německých interpretů ocenit a zahrnulo je nadšenými ovacemi.

„Kateřina Kněžíková jako Libuše do interpretačních tradic, tvořených vesměs majitelkami mnohem dramatičtějších hlasů, vnáší civilnost, střídmost, lyriku, láskyplnou měkkost.“

„Adam Plachetka přináší naopak do interpretační tradice tvořené měkčími a světlejšími barytony nový pohled tím, že zpívá Přemysla chlapsky, rázně a nekompromisně jako rytíře a bojovníka.“

„Jakub Hrůša zachytil Libuši pro smetanovské jubileum i pro budoucnost ve vzorové podobě.“

Po květnovém uvedení na Pražském jaru se koncertní nastudování opery Libuše dirigentem Jakubem Hrůšou jako výjimečný projekt Roku české hudby objevilo i v červnovém programu festivalu Smetanova Litomyšl. Právem. A se stejným účinkem jako předtím v metropoli. Koncert ve Festivalové hale ukázal, že tato opera absencí scénického výkladu trpí méně než by utrpěly mnohé jiné. Potvrdil také, že jde o hudbu legitimních záměrů a emocí, která nemusí být jen monumentálním pomníkem národních citů.

„Za tvorbou tohoto programu nepochybně stojí člověk, který dobře rozumí koncertní praxi.“

„Klavírista pak navzdory své drobné postavě rozezněl nástroj až riskantně mohutným tónem.“

„Druhá věta byla hrána vzdušně, svižně, se hřejivými vlnami v melodiích smyčců, žádná klempererovská rozpínavost.“

Orchestr Prague Philharmonia v sobotu 15. června uzavřel svou jubilejní 30. sezonu koncertem v pražském Rudolfinu. Poutavý program obsahoval díla Bohuslava Martinů, Franze Liszta, Vítězslavy Kaprálové a Ludwiga van Beethovena. Šéfdirigent Emmanuel Villaume a sólista George Li svou vitalitou a snahou zprostředkovali svěží umělecký zážitek.

„Norský režisér a producent Stein Roger Bull si uvědomil, že Rok české hudby je vhodnou příležitostí k televiznímu připomenutí Bedřicha Smetany a jeho hudby.“

„Narodila se koprodukce s cílem vytvořit televizní dokument, ve kterém se prolínají dvě roviny.“

„Jednou jsou podstatné části litomyšlského večera, druhou představují předtočené sekvence s komentářem.“

Škoda, že jsem si neuložil do archivu dopis, který mi kdysi napsali starší manželé z malého města. Dorazil ke mně poté, co jsem komentoval pro ČT art přímý přenos ze zahajovacího večera operní sezóny v milánské Scale. Ti dva se mi svěřili, jak si televizní zážitek vychutnali: „Včas jsme si koupili prosecco, nechali ho řádně vychladit. Než začal přenos, oblékli jsme se do večerního. Zapnuli jsme televizi, usedli na pohovku, přiťukli si. Zhasli jsme a cítili se jako v divadelní loži…“ Mezi řádky vyplynulo, že vzhledem k obsahu jejich peněženek by si návštěvu Scaly nemohli dovolit. Přenosem obrazu a zvuku jim byl prožitek umožněn. Alespoň do značné míry.

„Symfonické básně Šárka a Z českých luhů a hájů byly coby části dechovému obsazení nejlépe konvenující pravou ozdobou a vrcholem celého provedení.“

„Jak tenká může být hranice oddělující původní dílo od aranžmá jako svébytného tvůrčího počinu…“

„Hyblerova úprava sesadila Smetanu z piedestalu našeho národního skladatele a učinila ho hudebním světoobčanem v tom nejlepším slova smyslu.“

Stalo se mimořádně dobrým zvykem posledních let, že festival Smetanova Litomyšl přichází každoročně alespoň s jednou premiérou či jinak průlomovým počinem. K předloňským novým opusům A znovu láska… a Pochovávání světla nebo loňskému naprosto mimořádnému nastudování Schönbergových Písní z Gurre se – pro letošní rok příznačně – přidala Smetanova Má vlast v úpravě pro dechové okteto, třetí hornu, harfu, violoncello a kontrabas.

„Vizuál je pomerne striedmy, priznáva akýsi nevkus a pôsobí, predpokladám cielene, ako z lepšieho ochotníckeho divadla.“

„Dielo má svoj anti-pôvab.“

„K tým výrazným patrila Eir Inderhaung, s nepriestrelnými výškami a precíznym, pohyblivým prejavom.“

Pražské Národní divadlo (respektíve Státní opera) sa odvážilo vykročiť ďalej do druhej polovici 20. storočia a zaradiť medzi tohtoročné premiéry jedinú (avšak dostatočne slávnu) operu Györgya Ligetiho Le Grand Macabre. Pražská verzia a zároveň česká premiéra tejto apokalyptickej frašky v štyroch obrazoch dostala do vienka pomerne civilný vizuál a ansámbel sólistov, ktorý Ligetiho neúprosné party zvládol s gráciou – hoci to bol pre všetkých debut v roli. Premiéra sa konala 14. júna, ako súčasť festivalu súčasnej opery Opera Nova.