PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ty nejznámější mezinárodní soutěže si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zájemců.“

„Ale jen starší Minju Kim své dva konkurenty převyšovala tím, co dělá z interpretů velké interprety. V její hře byla jiskra, ono fluidum, které posluchače pohltí.“

„Na Lilianu Lefebvrovi bylo vidět, že se na pařížské konzervatoři od roku 1910 nic nezměnilo a bez perfektně zahraného Debussyho student do dalšího ročníku nepostoupí.“

Všechno zlé je k něčemu dobré, praví lidové přísloví. Že je pravdivé, dosvědčuje i letošní Pražské jaro. Každoročně máme možnost vyslechnout v jeho rámci mezinárodní hudební soutěž mladých talentů, vždy věnovanou dvěma hudebním nástrojům. Díky covidu jsme měli letos šanci slyšet soutěže dvě – pro fagot a pro klarinet. Soutěž pro fagot se měla konat v roce 2020, ale pro pandemickou uzávěru musela být zrušena. Její konání bylo umožněno až letos, souběžně se soutěží pro klarinet na tento rok regulérně plánovanou. Nahlédněme do finálových koncertů obou soutěží.

„Jiří se těžko vyrovnával s některými režijními pojetími oper a jejich hudební kvality se proto snažil obnažit a demonstrovat v koncertních provedeních.“

„Svou první operu, Mozartovu Così fan tutte, dirigoval v divadle Disk 25. listopadu 1970, poslední, Janáčkovu Věc Makropulos, v Londýně 19. srpna 2016.“

„Výsledných 82 produkci zahrnuje jak 7 oper, v nichž Jiří v dětství zpíval, tak dalších 75 verzí oper, které dirigoval.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává postupně nahlížet. V dnešním dílu užívá dalších statistik k ilustrování dirigentových operních aktivit, ať už v divadlech, na koncertech, nebo ve studiu.

„Umělecké školství je z hlediska rozvoje osobnosti i kultivování společnosti velice důležité – věnuje se pěstování talentů, ale vychovává i budoucí příjemce kultury.“

„Chuť, nadšení, píle i jistá dávka talentu a štěstí jsou dobrými předpoklady pro budoucí uplatnění těchto mladých hudebníků.“

Popáté zařadilo Pražské jaro do svého programu Salon ZUŠ – koncert stipendistů MenARTu, nadaných žáků základních uměleckých škol, kteří rok pracovali pod vedením mentorů sopranistky Kateřiny Kněžíkové, houslisty Jana Fišera, flétnisty Jana Ostrého a klavíristů Iva Kahánka a Karla Košárka. Koncert, z něhož čišela nejen mladistvá energie a nadšení, ale ozdobily ho i pozoruhodné výkony, proběhl v neděli 15. května v kostele svatých Šimona a Judy.

„Sopranistka Hana Blažíková doslova prozářila překrásný prostor síně v Anežském klášteře. V kontrastu se zvukem harfy zněl její hlas nebesky a naplnil sál dokonale.“

„V některých písních Nejtek ‚trhá‘ fráze a texty, v některých naopak nechává melodii i text přirozeně a logicky vázat. Je evidentní, že to byl záměr, ten jsem však nepochopil.“

Festival Pražské jaro nabídl v sobotu 14. května třídílný projekt zaměřený na historicky poučenou interpretaci staré hudby ve skladbách dávných i současných autorů. Od 19 hodin se v Anežském klášteře představil ženský soubor Tiburtina Ensemble s uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou a jejich hosty. Programu jejich vystoupení dominoval Nejtkův vokálně-instrumentální cyklus psaný na texty středověkých trubadúrek zvaných trobairitz z přelomu dvanáctého a třináctého století. Michal Nejtek skladbu napsal na objednávku Pražského jara.

„Koncert ve Wigmore Hall 1. června bude streamován, takže bude dostupný na internetu.“

„Cením si, že navzdory změnám, kterými kvarteto prošlo, jsme nikdy nepolevili v našem standardu.“

„Na začátku jsme byli možná přímočařejší, nedali jsme vydechnout ani sobě, ani posluchačům, dnes zejména díky Veroničinu smyslu pro lyričnost, zpěvnost a barevnost usilujeme o co nejkomplexnější výkon.“

Pavel Haas Quartet letos oslaví dvacet let svého trvání. Během této doby se kvarteto stalo součástí mezinárodní interpretační elity. Významný britský hudební časopis BBC Music Magazine zařadil Pavel Haas Quartet mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob, a to po bok takových jmen, jakými jsou například Alban Berg Quartet, Amadeus Quartet či Borodin Quartet…

„Skladatelé byli současníci a neměli to ve své domovině lehké. Kabeláč tvořil v obou totalitách, v nacistické a socialistické. Šostakovič zažil jak léta slávy, tak příkoří.“

„Dirigent modeloval symfonii jako postupně narůstající proud, se zvyšující se intenzitou napětí, které dovedl do euforického závěru.“

Dramaturgie brněnské filharmonie připravila pro své abonenty řady Filharmonie v divadle I pro květnový koncert zajímavou dvojici: symfonie skladatelů Miloslava Kabeláče a Dmitrije Šostakoviče. Nabídla publiku srovnání jejich pátých symfonií a svému symfonickému orchestru velmi obtížná, zato efektní a duchovně vyzrálá existenciální a monumentální díla. Recenzovaný koncert se odehrál jako druhý v řadě, v pátek 13. května v Janáčkově divadle.

„Rázem se náměstí naplnilo, nadšení, někteří zprvu trochu udivení posluchači nešetřili potleskem!“

„Hodinu před tím se uskutečnil v Besedním domě komorní koncert a i toto prostředí bylo ozvláštněné.“

„A tak se koncert k pětasedmdesátému výročí založení JAMU v Brně vydařil ke spokojenosti všech.“

Ve středu večer se Brno rozeznělo hudbou, která se linula z Komenského náměstí, kde sídlí Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Open-air orchestrální koncert k pětasedmdesátému výročí založení brněnské akademie potěšil jak posluchače, kteří za ním přišli plánovitě, tak náhodné kolemjdoucí…

„Tomáš Hanus v Janáčkově hudbě zdůraznil kontrastnost, krajnosti mezi emocemi, aniž by se nechtěně dostal k extrémním výrazovým polohám.“

„Úplný konec opery Tatjana Gürbaca ztvárnila jedinečně, příjemně mimo obvykle využitá řešení a klišé.“

Ženevské operní divadlo letos na jaře nastudovalo Janáčkovu Jenůfu. Páteční derniéra, která sérii představení uzavřela, dala zřetelně najevo, že se pro tento projekt sešel výborný tým, umělecky sebevědomý a inspirovaný. Vedli ho režisérka Tatjana Gürbaca a dirigent Tomáš Hanus. V podobné hudební i divadelní síle, jakou se v Grand Théâtre de Genève podařilo vytvořit, bývá Její pastorkyňa k vidění skutečně jen zcela vzácně, pokud vůbec.

„K dirigentskému pultu se postavil anglicko-německý dirigent David Robert Coleman, který je rovněž skladatelem a úzce spolupracoval jako asistent s Danielem Barenboimem.“

„‚Skládám i vlastní hudbu, ale propojení jazzu s klasikou je pro mne výzva, důležitá je radost z muzicírování,‘ sdělil skladatel na besedě publiku.“

Pod názvem Dvořákova Olomouc se koná tento festival krásné hudby letos už podvacáté. Zaštiťuje ho Moravská filharmonie Olomouc a budou zde představeny různé hudební žánry. Koncerty budou prezentovány na krásných místech, kterými je Olomouc vyhlášená. Celkem pět míst, kde zazní šest zajímavých koncertů, a mezi nimi nechybí sál Reduty. Zahájení festivalu se konalo ve čtvrtek 12. května, shodou okolností v den, kdy byl tradičně zahájen i festival Pražské jaro. Jen charakter koncertu byl podstatně jiný. Dramaturgie festivalu oslovila dva interprety, kteří posunují vnímání klasiky ze zcela jiného úhlu: Uriho Cainea a Davida Roberta Colemana.

„Všehovšudy by tato interpretace mohla jít bezpečně rovnou na nahrávku.“

„Haydnovský přídavek byl strhující, hraný v hraničním tempu, velmi srozumitelně a s takovou mírou risku, která dělá z dobrých živých vystoupení neopakovatelnou událost.“

Středeční večer 11. května v Sukově síni Rudolfina patřil recitálu Miroslava Sekery. Klavírista vystavěl obě půle koncertu od děl klasicistních k romantickým: v té první zazněla Haydnova sonáta následovaná třemi skladbami Fryderyka Chopina, ve druhé polovině pak díla Mozarta a Liszta. Recitál sklidil ohlas více než příznivý – publikum si vyžádalo hned tři přídavky.

„V Praze sice přímo neoslnil, ale přesto sklidil velké uznání a získal hluboký respekt.“

„Je pochopitelné, že nemohl uspokojit ty, kteří v důvěrně známé partituře potřebují slyšet jemné nuance.“

Orchestr Západovýchodní díván je na hudební mapě světa pojmem, směle přesahujícím v mezinárodním měřítku umělecké hranice směrem k politice. Letošní festival Pražské jaro otevřel nakonec sice bez svého zakladatele Daniela Barenboima, ale pod taktovkou Němce Thomase Guggeise, který ho narychlo zastoupil, neméně zajímavě. Smetanova Má vlast zazněla ve čtvrtek v Obecním domě jako dílo uchopitelné a pochopitelné v globalizovaném světě už pro kohokoli – i pro mladé hudebníky z Izraele a Palestiny.

„Na mé vlasti mě upoutalo, jak je každá z těchto symfonických básní zvláštní a osobitá. Skoro jako by to byly jiné žánry.“

„Myslím si, že hudebníci se dostali do bodu, kdy plně Mou vlast chápou a dokážou její obsah převést do vlastního hudebního jazyka.“

„Barenboimův způsob, jak ztvárnit hudbu, zvuk, je v orchestru velmi silně zakořeněn.“

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro zahájí dnes večer Smetanovou Mou vlastí West-Eastern Divan Orchestra, který bude řídit Thomas Guggeis. Osmadvacetiletý německý dirigent nahradí Daniela Barenboima, zotavujícího se po nemoci. Guggeis působí v berlínské Státní opeře, v příští sezoně se stane hudebním ředitelem Frankfurtské opery…