PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V krásném prostředí zrekonstruovaného divadla byl uveden singspiel Jiřího Antonína Bendy Vesnický trh. Na objednávku festivalu ji nastudoval soubor Musica Florea.“

„Režie se ujala mladá režisérka Magdalena Švecová, kterou oslovilo téma Odvahy. V tomto případě vytvořila svět pospolité vesnice, s upřímnými lidmi, kteří se nenechali zastrašit.“

Olomoucký kraj oživují až do konce září Klášterní hudební slavnosti, které se konají už pošestnácté. Opět se uskuteční koncerty krásné hudby v místech, která mají svůj génius loci a svoji osobitou historii. Festival sám vznikl v Šumperku, ale akce budou i v Jeseníku, Šternberku, Velkých Losinách, Klášteru na Hedeči, Tančírně v Račím údolí, v Karlově Studánce, Bruntále, v Bílé Vodě, Rapotíně, Maršíkově, Bludově a v Loučné nad Desnou, tedy všude tam, kde se snoubí krásná příroda s historickou pamětí kultivovaných lidí. Slavnosti otevřela v pondělí komická opera Vesnický trh od Jiřího Antonína Bendy.

„Jde o interpreta, který hledá v hudbě emoce a příběhy, nikoli šanci ukázat svaly.“

„Podání Zlatomira Funga bylo neobyčejně pravdivé, osobní a citlivé.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka nabídl v pondělí 30. května recitál amerického violoncellisty Zlatomira Funga. Nejmladší vítěz prestižní soutěže P. I. Čajkovského je po čtyřech desetiletích prvním Američanem, který jednu z nejnáročnějších interpretačních výzev zdolal. Ve Frýdku-Místku se Fung představil po boku pianisty Richarda Fu. Večerem, na němž zazněla hudba Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Césara Francka a dalších skladatelů, provázel moderátor Jiří Vejvoda.

„Před čekající orchestr najednou energicky vběhl vysoký bělovlasý dirigent a podle charakteristických gest bylo jasno. Petr Altrichter!“

„Vilém Veverka opět prokázal, že je skvělým hráčem, který ovládá nejen svůj nástroj, ale i publikum.“

Dům kultury města Ostravy už opustila Janáčkova filharmonie, ale dočkal se ještě jednoho, úplně posledního koncertu. Zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka patřil Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, který je pro tento ročník festivalu rezidenčním tělesem. Jeho šéfdirigentem je Alexander Liebreich, německý dirigent s kořeny v českých zemích, který do Prahy přišel z rozhlasového orchestru v polských Katovicích, kde si vybudoval renomé. Už proto byl koncert provázen velkým očekáváním.

„Jiřího oddanost hudbě byla bezmezná.“ 

„Koncerty ho dokázaly neuvěřitelně nabít a po jejich konci jako by magicky omládl, nabral sil, energie – vskutku úžasná proměna.“ 

„Vše interpretoval s maximální věrností skladatelským záměrům ve snaze, aby jejich díla co nejkrásněji, co nejvěrohodněji, co nejpravdivěji zazněla.“

Dnes je smutné páté výročí úmrtí Jiřího Bělohlávka. Přesně v tento den jsme před rokem ve spolupráci s portálem KlasikaPlus.cz začali seriál o vpravdě českém dirigentovi, jehož život a působení jsem zpracoval v anglické fotoknize A LIFE IN PICTURES a zabývám se jím dodnes. Nikdo z nás neplánoval, ani netušil, že se seriál dočká padesáti tří dílů a přesáhne celý rok. Dnes se definitivně rozloučím závěrečnou vzpomínkou na vzpomínky.

„Snažili jsme se program koncipovat z děl, která jsou povzbudivá a radostná a která přinášejí, kromě poznání, také naději.“

„První část koncertu barytonisty Erwina Schrotta bude operní, pak zazní řada latinskoamerických písní a tang. Prostě galakoncert!“

„Od blokády Leningradu a premiéry Šostakovičovy Leningradské symfonie uplynulo osmdesát let a najednou – v jedenadvacátém století – je tu utrpení Mariupolu…!“

Příští týden začíná Národní festival Smetanova Litomyšl. Od 9. června do 5. července nabízí čtyři desítky hlavních hudebních pořadů a k nim dění v Klášterních zahradách, Smetanovu výtvarnou Litomyšl a další doprovodné akce. Po dvou ročnících improvizování vynuceného vládními opatřeními proti pandemii se letos pořadatelé vracejí k tradičnímu rozsahu…

„Soustředěná atmosféra skladby jakoby kombinuje obřad s poezií a dojem z liturgie ve velkém prostoru s civilním žalozpěvem.“

„Vznikla monumentální freska s katarzním vyzněním, jedno z nejlepších děl svého autora a jedno z největších děl hudby 20. století.“

„Vzhledem ke skladatelovu pacifismu není dílo jen tryznou za oběti války, ale i jasným protestem proti válčení vůbec.“

Osmdesátiminutový monument, burcující i útěšný, často překvapivě ztišený, evokující nadčasové naléhavé humanistické uvažování o válce, životu a smrti. Takové je Válečné rekviem Benjamina Brittena, které poprvé zaznělo 30. května 1962, přesně před šedesáti lety, při otevření nově dostavěné anglikánské katedrály v Coventry. Nahrávka Johna Eliota Gardinera, živě pořízená v Marienkirche v Lübecku při Šlesvicko-holštýnském festivalu v létě roku 1992, zachycuje všechno potřebné. Má atmosféru, má pečeť mistrovské dirigentské ruky.

„Pěvecky odvedl Olivieri velmi dobrý výkon, i když se držel spíše v horních hladinách dynamiky, což často vedlo k tomu, že klavír nebyl téměř slyšet.“

„Každopádně je zajímavé slyšet zahraniční pěvce a mít možnost srovnání. Jsem si jistý, že Olivieriho, coby operního barytonistu, čeká slibná budoucnost.“

Na neděli 29. května pozval Spolek přátel hudebních talentů a agentura Nachtigall Artists do Prahy italského barytonistu Mattiu Olivieriho a jeho klavírního partnera Michela DʼEliu. Večer byl nazván v rámci propagace „Operní gala“, i když svému názvu tak úplně nedostál.

„Elektrizujícím způsobem připomněl prostřednictvím zřídkakdy slýchané impresionistické hudební básně Pan kompoziční odkaz Vítězslava Nováka.“

„Petr Popelka po celý večer gesty a pohledy inspirovaně vybízel hráče orchestru k osobní angažovanosti, tvaroval hudební proud tempy a barvami a posunoval hudební děj.“

Petr Popelka bude od září šéfdirigentem rozhlasových symfoniků. Na Pražském jaru nicméně vystoupil se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, se kterým připravil velmi neoposlouchaný program z děl Rafaela Kubelíka, Ericha Wolfganga Korngolda a Vítězslava Nováka. Pracovali společně takovým způsobem, že se nedělní festivalový večer v Obecním domě stal jedním ze zřetelných, i když neokázalých vrcholů celého třítýdenního programu.

„V Prague Offspring se zejména ukázalo, jak existenciálně důležitý je pro nové umění fyzický prostor, v němž je prezentováno, a s ním související kontexty.“

„Ve svém prvním ročníku se Prague Offspring vyprofiloval jako ambiciózní tvůrčí projekt s multidisciplinárními přesahy a v příštích dvou letech je na co se těšit.“

Se začleněním soudobé hudby do programové nabídky nemá festival Pražské jaro problémy. Skladby autorů pozdního 20. století a soudobých zněly v sousedství hudby minulých epoch na mnoha koncertech. Kromě toho ale byla náplní dvou nových projektů, v nichž sehrála naprosto nezastupitelnou roli: Vize a sny a Prague Offspring.

„Vystoupil mladý francouzský violoncellista Victor Julien-Laferrière. Předcházela ho pověst mistra, díky jeho vítězství soutěže Pražského jara před deseti léty.“

„Orchestr Moravské filharmonie se předvedl ve své nejlepší formě.“

„Koncert mladých se tak konal v tomto místě s výrazným geniem loci v rámci festivalu už pátým rokem.“

„Na nevelký prostor s utlumenou akustikou, natěsno zaplněný několika málo desítkami posluchačů, všichni tři až marnotratně nešetřili zvukem.“

„Oba sólisté dali jednoznačně najevo, že ceny z Karlových Varů mají právem a že se s nimi může do budoucna velmi vážně počítat.“

Koncert laureátů na Hudebním festivalu Antonína Dvořáka Příbram dal letos prostor dvěma mladým sólistům, kteří se pěkně umístili v loňské Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Ve Vysoké u Příbrami zazpívali v sobotu sopranistka Magdaléna Heboussová a barytonista Daniel Kfelíř. Písně i árie – a velmi pěkně a slibně.

„Poctu Jiřímu Ropkovi chystá na 11. srpna Jaroslav Tůma.“

„První povolený koncert v kostele po sedmnácti letech zákazů hrál v hlavním městě v roce 1965 právě Jiří Ropek u sv. Jakuba.“

„Chrámová hudba u sv. Jakuba byla v dobách komunistické diktatury pojmem: a to díky tamnímu sboru a orchestru, které vedl a řídil Josef Hercl, a souběžně i díky Jiřímu Ropkovi.“

Mezinárodní varhanní festival v bazilice sv. Jakuba v Praze bude letos v létě uspořádán k poctě Jiřího Ropka, který právě tam působil 45 let jako varhaník. Od jeho narození uplyne 1. července rovných sto let. Jiřímu Ropkovi nyní také věnuje poslední květnový večer svůj bakalářský koncert v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze mladý varhaník Lukáš Dvořák, žák Pavla Černého na AMU.

„V době příprav nového baletního díla pro brněnské divadlo Martinů nebyl v divadelním prostředí naprostým nováčkem.“

„Byl toho názoru, že opera jako žánr nemá ve své klasické podobě budoucnost.“

„Počtem původních premiér a celkově hodnotným uměleckým nastudováním skladatelových jevištních kompozic, které si považoval i on sám, nemá brněnské divadlo v celosvětovém měřítku obdoby.“

I když Bohuslav Martinů v Brně nikdy nežil ani pracovně nepůsobil, patřilo Brno mezi místa, kde bylo skladatelovo dílo – často poprvé vůbec – pravidelně uváděno. V tomto ohledu vynikalo zejména Národní (později Zemské) divadlo v Brně, které si zakládalo na dramaturgii akcentující mimo jiné díla soudobých skladatelů. V čele zájmu byla samozřejmě především scénická tvorba Leoše Janáčka, nicméně protože vedení divadla hledalo nové zajímavé skladatelské osobnosti, dostal v roce 1925 příležitost poprvé i Bohuslav Martinů.

„Co může vzniknout, jestliže si špičkový orchestr pozve špičkový sbor? Špičková intepretace.“

„Petr Altrichter, ztišený, zklidněný, s gesty až úspornými, prožívající do hloubi duše každičký tón, vedoucí sbor i orchestr jemnými pohyby rukou k takřka nadpozemskému výkonu.“

Dramaturgie Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro nám připravila jeden z nezapomenutelných večerů. Večer, který byl věnován výhradně francouzské hudbě ovšem v provedení českých hudebníků. Totálně vyprodané Rudolfinum slyšelo jedno dílo, které se hraje zřídkavě (ví Bůh proč), a jedno dílo z nejznámějších. Obě v provedení, které sneslo ty nejvyšší nároky.

„Ptáte se, jak je možné vydržet více než pětihodinový koncert? Pokud vystupuje tolik osobností, z nichž každá přináší něco jiného a osobitého, není čas se nudit.“

„Mischa Maisky si pohrál jak s pomalejší Skorykovou skladbou, místy připomínající filmovou hudbu, tak s Fallovou ohnivostí a právem sklidil aplaus.“

Po dvou letech pandemického půstu se letos opět otevřely drážďanské hudební sály, kostely, operní dům, zámky, zahrady i moderní budovy, kde se od 11. května konají koncerty 45. ročníku Drážďanských hudebních slavností. Měsíc trvající festival zvolil pro letošek motto Kouzlo/Magie a tato atmosféra provázela i pětiapůlhodinový koncert v Paláci kultury, na němž vystoupilo osmnáct violoncellistů. A umělecký ředitel festivalu violoncellista Jan Vogler pozval do saské metropole ty z nejproslulejších a nejzajímavějších kolegů.

„Sbor Kantiléna podal neuvěřitelně ukázněný a sevřený výkon, udržel napětí v pianových částech jak intonačně, tak dynamicky a byl barevně skvěle vyvážený.“

„Autor svoje dílo tvořil pod vlivem válečných událostí ve své zemi a vycházel ze situace, kdy vojáci ničily sochy andělů tak, že jim uráželi křídla.“

Abonentní koncerty Filharmonie Brno v Besedním domě jsou poněkud komornější záležitostí, ale přesto se i v jejich rámci konají závažné koncerty. Takový byl i ten, který připomenul 104. výročí nezávislosti Gruzie. Zazněla na něm skladba Angels of Sorrow (Andělé smutku) gruzínského skladatele Giji Kančeliho, který před třemi léty zemřel. Ve foyeru byla instalována výstava o Gruzii a koncertu se zúčastnila gruzínská velvyslankyně a také manželka a syn skladatele. Koncert se v tomto slavnostním ladění uskutečnil ve čtvrtek 26. května. Řídil ho Dennis Russell Davies.