KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Jiřího Ropka připomene letní varhanní festival i koncert Lukáše Dvořáka english

„Poctu Jiřímu Ropkovi chystá na 11. srpna Jaroslav Tůma.“

„První povolený koncert v kostele po sedmnácti letech zákazů hrál v hlavním městě v roce 1965 právě Jiří Ropek u sv. Jakuba.“

„Chrámová hudba u sv. Jakuba byla v dobách komunistické diktatury pojmem: a to díky tamnímu sboru a orchestru, které vedl a řídil Josef Hercl, a souběžně i díky Jiřímu Ropkovi.“

Mezinárodní varhanní festival v bazilice sv. Jakuba v Praze bude letos v létě uspořádán k poctě Jiřího Ropka, který právě tam působil 45 let jako varhaník. Od jeho narození uplyne 1. července rovných sto let. Jiřímu Ropkovi nyní také věnuje poslední květnový večer svůj bakalářský koncert v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze mladý varhaník Lukáš Dvořák, žák Pavla Černého na AMU.

Lukáš Dvořák bude mít 31. května u sv. Ignáce na programu skladby českých a francouzských umělců – Jiřího Ropka, Marcela Dupré, Josefa Kličky, Oliviera MessiaenaBedřicha Antonína Wiedermanna, tedy Ropkových učitelů, přátel a vzorů.

Na festivalu Audite Organum, jehož program je rozvržen na čtvrteční podvečery mezi 4. srpnem a 22. září, zazní hudba řady autorů, zejména českých a francouzských, ale také Bacha nebo Regera. Poctu Jiřímu Ropkovi chystá na 11. srpna Jaroslav Tůma. Ropkovu tvorbu připomene i Jan Kalfus, a to 15. září. Na festivalu vystoupí také Daniel Strządała, Marie Zahrádková-Esslová, Stephen Tharp, Eugenio Maria Fagiani, David Cassan a samozřejmě i Irena Chřibková, titulární varhanice baziliky a dramaturgyně a ředitelka této přehlídky.

Jiří Ropek (1922-2005) byl jedním z nejvýznamnějších českých varhaníků 20. století. Také komponoval. Chrámová hudba u sv. Jakuba v Praze na Starém Městě byla v dobách komunistické diktatury pojmem: a to díky tamnímu sboru a orchestru, které vedl a řídil Josef Hercl, a souběžně i díky Jiřímu Ropkovi. Na největší pražské varhany pořádal týden co týden “varhanní hodinky”, které se staly v dobách komunismu vůbec jedinou možností poslechu chrámové varhanní hudby v metropoli. Přinášely neopakovatelné duchovní zážitky, věděla o nich celá kulturní Praha a byly navštěvovány stovkami lidí. První povolený koncert v kostele po sedmnácti letech zákazů hrál v hlavním městě v roce 1965 právě Jiří Ropek u sv. Jakuba.

Vedle toho také koncertoval v zahraničí, zejména ve Velké Británii, kde se stal mimo jiné vůbec prvním varhaníkem vystupujícím v londýnské síni Royal Festival Hall. V roce 1968 pak Jiří Ropek zahajoval kulturní část olympiády v Mexiku.

Po dobu dvaceti let také vyučoval hru na varhany na Pražské konzervatoři. Byla to osobní iniciativa tehdejšího ředitele Václava Holzknechta, který se vahou své osobnosti zasadil, aby varhaník hrající v kostele mohl zároveň vyučovat na konzervatoři, což v tehdejší době nebylo vůbec samozřejmé. Jeho absolventi si ze školy odnášeli poznatek, že hudba není jen úzký obor: vštípil jim vědomí souvislostí s výtvarným uměním, literaturou a kulturou vůbec. Ropkovi někdejší žáci nepůsobí zdaleka jen jako varhaníci, ale je mezi nimi skladatel jazzové hudby, skladatel muzikálů, filmový scenárista, katolický kněz a dokonce i ministr.

Varhanní hru začal Jiří Ropek studovat po maturitě na gymnáziu ve válečném roce 1941. Na Pražské konzervatoři se stal žákem tehdejšího významného pedagoga Bedřicha Antonína Wiedermanna; pokračoval pak u něj na právě založené Akademii múzických umění. Zároveň studoval hudební vědu, kterou však z politických důvodů nedokončil. Brzy pak u sv. Jakuba přebral po Wiedermannovi nejen místo varhaníka, ale na čtyři další desetiletí i jeho koncerty – pravidelné nedělní varhanní hodinky, konané v rámci bohoslužeb. „Být varhaníkem – to není náhoda. To je cesta, na kterou vás osud zákonitě přivedl,“ říkával.

Od padesátých let se Ropek současně věnoval komponování. Je v tom vidět nepopiratelný vliv B. A. Wiedermanna. Kombinace varhanního virtuosa a skladatele, jak ji Wiedermann i jeho nejznámější žák praktikovali, ze současného hudebního života stále víc mizí, napsal o Ropkovi varhaník Jan Hora… Celoživotní obdiv ke gregoriánskému chorálu a latinskému jazyku dal vzniknout řadě skladeb pro varhany sólo i v kombinaci s nástroji a vokálním dílům duchovního charakteru. Patrně nejhranější Ropkovou kompozicí je varhanní skladba z roku 1956 nazvaná Variace na Victimae Paschali Laudes.

Skromný a nenápadný svou povahou, vytvořil si vlastní osobitý interpretační styl. Obdivoval francouzskou romantickou a soudobou varhanní hudbu, kterou často hrával, ale blízký mu byl i neobarokní styl Paula Hindemitha. Zároveň byl věrným interpretem skladeb svého učitele. Ve varhanním světě zanechal podle Jana Hory nesmazatelnou stopu.

Foto: ilustrační – archiv J. Ropka, FDb, Facebook, Wikipedia

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky