„Vystoupil mladý francouzský violoncellista Victor Julien-Laferrière. Předcházela ho pověst mistra, díky jeho vítězství soutěže Pražského jara před deseti léty.“

„Plně obsazený orchestr dal do provedení veškeré emoce, podporované prožitkem dirigenta, který motivoval orchestr přesnými i rozevlátými gesty.“

„Orchestr Moravské filharmonie se předvedl ve své nejlepší formě.“

Dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Olomouc je minulostí. Poslední, závěrečný koncert se odehrál v Redutě v sobotu 28. května. Program ohlašoval „Dvořákovy skvosty z Nového světa“ a před orchestr Moravské filharmonie se postavil dirigent s českými kořeny, Stefan Veselka. Sice se narodil v norském Stavangeru, kam se jeho rodiče uchýlili z Brna, a vystudoval v Salcburku a v Berlíně, ale na české kořeny ani jazyk nezapomněl. Zde je stále ještě živé jméno legendárního sbormistra Josefa Veselky, který řídil v Brně sbor Moravan a později Foerster. V Praze ho zase pamatují jako skvělého sbormistra Pražského filharmonického sboru. Dirigent Stefan Veselka je jeho potomkem, i když nepřímým, sbormistr byl bratrem dirigentova dědečka.

Na závěrečném koncertě se Moravská filharmonie rozloučila s festivalovým publikem díly Antonína Dvořáka, které napsal v Americe a které patří k jeho nejjímavějším. V první polovině koncertu zazněl Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104, který Dvořák napsal ještě v New Yorku, ale dokončil už doma. Je to dílo nabité emocemi a part violoncella je exponovaný i technicky. Podstatné jsou však melodické části, které vyžadují od violoncella plný tón a klenutou kantilénu. Jako sólista vystoupil mladý francouzský violoncellista Victor Julien-Laferrière. Předcházela ho pověst mistra, díky jeho vítězství soutěže Pražského jara před deseti léty. Před pěti léty zvítězil v soutěži královny Alžběty v Bruselu a v roce 2018 získal ve Francii cenu Victoire de la Musique jako „Instrumentální sólista roku“, přesto překvapil vroucí kantilénou, a především měkkým a nosným tónem svého nástroje. Hrál na violoncello z dílny italského nástrojáře Domenica Montagnany z roku 1730. Nástroj měl ve všech polohách vyrovnaný zvuk, který se přes měkký témbr dobře nesl. Část publika měla možnost se se sólistou setkat osobně a otázkám na svůj nástroj se nijak nevyhýbal. „Nástroj není můj, mám ho půjčený od majitele, kterého samozřejmě nemohu jmenovat. Ale je si vědom ceny nástroje a přeje si, aby se na nástroj hrálo, neboť to ho zhodnocuje.“ Padaly otázky i na cenu nástroje a jak s ním umělec zachází. „Mám ho stále na očích nebo zamčený. Cena? Pravděpodobně tři až čtyři miliony euro. Ale nemyslím si, že by – nedej bože – případný zloděj s ním něco pořídit. Nástroj je v podstatě neprodejný, což znalci vědí. Ukrást by ho mohl jen někdo, kdo by netušil, jakou má hodnotu,“ spekuloval umělec. A opravdu, zdálo se, že umělec a nástroj jsou jedna bytost a že nástroj ožívá pod rukama mistra, kterého poslouchá jako ušlechtilý kůň. Byl to výjimečný zážitek, korunovaný přídavkem. Suita č. 2 d moll pro sólové violoncello BWV 1008 Johanna Sebastiana Bacha. Publikum ani nedýchalo a nadšený potlesk byl umělci zaslouženou odměnou.

Po přestávce zazněla Dvořákova skladba snad nejhranější a nejslavnější. Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“. Plně obsazený orchestr dal do provedení veškeré emoce, podporované prožitkem dirigenta, který motivoval orchestr přesnými i rozevlátými gesty a vedl orchestr k měkkým rubatům, jemné agogice a k dramatickým efektům a viditelně si krásnou a optimistickou hudbu užíval, stejně jako všechny nástrojové skupiny. Krásné, pevné a intonačně přesné vstupy lesních rohů, nádherné sólo anglického rohu ve druhé větě Largo, kompaktní a svítivé housle, přesně se doplňující měkké a čisté tóny flétny, klarinetu, hoboje a fagotu a na závěr monumentální a plné trombony a tuby. Orchestr Moravské filharmonie se předvedl ve své nejlepší formě a dal do provedení Dvořákovy Novosvětské plastickou a barevnou instrumentaci, kantabilní zpěvnost a vroucnost i pevné odhodlání. Euforická nálada zůstala v posluchačích ještě dlouho po koncertě a festival byl tak zakončen povznášejícím zážitkem.

*******

Foto: Daniel Schulz