V neděli 1. prosince od devatenácti hodin v Kongresovém centru Zlín, tedy na první adventní neděli, bude koncert Filharmonie Bohuslava Martinů patřit hlavně dětem. Avšak nejen jim. Orchestr Filharmonie Bohuslava Martinů společně s Dětskou operou Praha a dirigentkou Annou Novotnou Peškovou uvede oblíbený příběh o Jeníčkovi a Mařence, jehož převyprávění od Boženy Němcové před několika lety inspirovalo skladatele Jana Kučeru k vytvoření přibližně hodinové jednoaktové opery pro děti. A skladba současného autora ve Zlíně zazní – dokonce ve světové premiéře – i na koncertu 5. prosince, kdy na stejném místě vedle domácího orchestru interpretuje i Pavel Bořkovec Quartet.

Pohádka o dvou malých dětech ztracených v lese existuje v mnoha nejrůznějších podobách, ale vždy sleduje příběh stěžejních postav – Jeníčka, Mařenky a samozřejmě také Ježibaby, která ve zlínské verzi obývá svoji chaloupku spolu s ospalým Ježidědkem. V závěru vyprávění pak oběma dětem pomůže k návratu domů neznámá panímáma. Její komický dialog s Ježidědkem, který Jeníčka s Mařenkou pronásleduje, nakonec přivádí celý příběh ke šťastnému rozuzlení… Perníková chaloupka Jana Kučery po hudební stránce osciluje na hranici opery a muzikálu a známý pohádkový příběh vypráví vtipnou a sdělnou formou – libreto je z pera Ladislavy Smitkové Janků. Hudebně i obsahově je proto zcela srozumitelná i pro ty nejmenší posluchače. Kromě hlavních postav hraje důležitou roli dětský sbor, který je zapojen téměř nepřetržitě, a to jak pěvecky, tak pohybově i herecky. Sólisté a sbor jsou z Dětské opery Praha, hrají zlínští filharmonikové. Diriguje Anna Novotná Pešková.

Filharmonie Bohuslava Martinů nabídne i v nové koncertní sezoně svým posluchačům premiérové uvedení kompozice z pera současného českého autora. Protentokrát dramaturgie oslovila Jana Vičara, olomouckého skladatele, muzikologa a pedagoga. Jeho symfonická skladba s názvem Morava je věnována zlínské filharmonii a zazní ve světové premiéře. Autor o svém díle prozrazuje: „Bušení do země pod Kralickým Sněžníkem způsobí, že vytryskne pramének. Zatím je to jen vysoké ‚m‘. Zrození řeky. Morava protéká malebnou krajinou, míjí starobylá města. Sílí svými přítoky, Bečvou, Dřevnicí, Dyjí. Do její paměti se vtiskují události i lidské osudy. Z ‚m‘ se stává široké a melodické ‚mo‘, rychlé ‚ra ra ra ra‘, ba dokonce zběsilé ‚vavavava‘. Pod slovenským Devínem se hymnickým ‚a‘ kvartsextakordu D dur mísí její vody s Dunajem. Byla to skutečnost, nebo jen fantazie?“ Další dílo na programu, Smyčcový kvartet s orchestrem kompozice Bohuslava Martinů zařazená v Halbreichově katalogu pod číslem 207, je zajímavým příkladem spojení komorního a orchestrálního žánru, v němž sólistické smyčcové kvarteto vystupuje proti orchestru na principu formy concerto grosso. Provedení se společně s filharmonií ujme smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce. A třetí kompozice večera patří Josefu Sukovi. Na požádání Julia Zeyera vytvořil roku 1898 Suk scénickou hudbu k dramatické pohádce o Radúzovi a Mahuleně. O dva roky později tuto hudbu přepracoval do podoby čtyřvěté, převážně lyrické orchestrální suity. Suk, který byl, jak známo, zetěm Antonína Dvořáka, pracoval na této skladbě v období, které později označil za nejkrásnější etapu svého života. Toto životní štěstí se pak zákonitě promítlo i do jeho hudby, jak ostatně sám po čase potvrdil: „Pracoval jsem na díle v lesním dvorku v místě Dvořákova letního pobytu na Vysoké. V pokojíku bylo pianino a venku v zahrádce poslouchala mne moje dívka Otilka. Jaro v duši, jaro v hudbě.“