“Večer byl pompézním přátelským setkáním s komorní rodinnou atmosférou.”

“Pokud někdo ten večer zažíval posluchačskou premiéru Epoků, zakusil hned při entrée jejich pověstné ´chytíme Tě a nepustíme´.”

“Kvarteto opět podtrhlo intenzitu svého srdcařství, úžasné hudebnosti a čiré radosti ze hry, kterou nabili a inspirovali všechny přítomné v sále.”

Dvacet let působení na scéně oslavilo jedno z našich předních komorních těles. Multižánrové smyčcové kvarteto Epoque Quartet ve složení David Pokorný, Vladimír Klánský, Vladimír Kroupa a Vít Petrášek si připravilo průřez tvorbou ve velkém stylu – pražská Lucerna ožila tóny povedených aranží i kousky, psanými „Epokům“ přímo na tělo. To vše za přítomnosti čestných hostů hereckých a hudebních, kteří se v průběhu let zapsali do jejich života. Celý koncert byl navíc zanesen prachem, pravým kalafunovým… Aneb – kdo nebyl, prohloupil!

Plakát k výročnímu koncertu Epoque Quartet lákal hvězdnými jmény spoluúčinkujících, kteří chlapcům přišli poblahopřát a oslavit s nimi druhé kulatiny. Večer byl pompézním přátelským setkáním s rodinnou atmosférou. Přes všechny kamery, projekce, špičkovou zvukovou techniku, skvělou dramaturgii a samotný legendární prostor Lucerny budil dojem, který provází každý koncert „Epoků“. Dojem, že sedíte a vychutnáváte si selekci těch nejlepších lahůdek, vyváženou symfonii chutí, ozvláštněnou kořením z různých koutů muzikantského světa. Tělo a řemeslo klasické hudby, k němu tu jazz, tu trocha rocku, popu, funky, příchuť cikánské živelnosti…a na závěr přidáme špetku irské hudby… To vše je nabídnuto na podnose, utkaného z emocí a pravé srdcařiny, kterou je kvarteto pověstné a kterou si nikdy, díky Bohu, neodpustí.

Pokud někdo ten večer zažíval posluchačskou premiéru „Epoků“, zakusil při entrée a skladbě Manhattan Island jejich pověstné “chytíme Tě a nepustíme”. Pocit jistě zesílil u Zrození Jana Kučery, dirigenta, přítele a – lze-li to tak říct –  dvorního skladatele kvarteta, který usedl za klavír. Se svěží kompozicí minimalistického kučerovského ducha se otevírá myšlenka na život jako potřebu každé bytosti jít vpřed a nenucenou naléhavostí vede program k dalšímu číslu téhož autora. Jan Kučera zůstává za křídlem a pod křídla si s kluky od smyčců přibírá Radka Baboráka, který jako vždy pohladí svým tónem naše vnitřní touhy, bolístky, výtrysky emocí, které se už už chtějí dostat na světlo… To byla překrásná a mistrně vystavěná Ballad Eq 15.

Pokračujeme neméně váženým hostem z Kanady, jazzovým pianistou a skladatelem Davidem Braidem. Jeho Spirit Dance, inspirovaný hudbou z různých koutů světa, zaperlil nádechy orientální hudby Dálného i Blízkého východu. Famózního houslového intermezza se dopustil David Pokorný a jako by tím předznamenal další číslo – kvarteto vypálilo vášnivou cikánskou lidovou píseň “Mamo”.

Violoncellista Vít Petrášek, moderátor provázející celý večer slovem, náležitě ocenil nadšení neskrývající publikum a vyzval s humorem přítomné, aby chodili častěji. Pánové si přizvali k produkci dvě Dáši. Ta první, Dasha, vytvořila se smyčci a Stingovou písní Fields of Gold ovzduší něhy. V kontrastu zazněla velmi zajímavá aranže It’s too darn hot Elly Fitzgerald, do které se talentovaná zpěvačka a ensemble pustili s velkou energií, Dasha navíc s překvapující hlasovou flexibilitou a emoční intenzitou. Strun není nikdy dost. Smyčcové kvarteto a virtuosní kytarové duo dohromady? Proč ne. Duo siempre nuevo ve složení Matěj Freml a Patrik Vacík odlehčili a nadhodili další jazyk, jakým Epoque mluví. Kolik jich ještě bude?

Hravá Rossiniho předehra Italka v Alžíru mohla v úpravě zaznít spolu s dalším vynikajícím mladým tělesem. Belfiato Quintet bylo skvělou volbou a asi tím nejklasičtějším z klasické hudby, co zaznělo. Rázem jsme v Lucerně měli symfonický orchestr za podpory aranžéra Jana Kučery za klaviaturou.

Druhou Dagmar večera se stala Dagmar Pecková se svým pojetím silného chansonu Je ne t’aime pas Kurta Weilla. Ten strhl svou dokonalou stavbou a velikými výrazovými odstíny. Dramatickou vložku se jal odlehčit Marek Eben a Dagmar Pecková se vrátila osladit podium se svým vinšem v podobě vlastnoručně upečeného Schwarzwaldského dortu. Následoval očekávaný křest výročního CD, mapujícího ty nejlepší momenty existence a produkce Epoque Quartetu. Neočekávaně, zato však efektně, byl pokřtěn prachem z kalafuny. Kmotra alba Pecková si zakalafunovala a kmotr Eben si vzápětí také zazpíval jednu ze svých písní, kterou s Epoky zaranžoval Ondřej Brousek.

Jízda pokračovala intermezzem Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka, kteří své hlasivky rozezněli každý po svém, Lábus rozkošnou budovatelskou písní, Čtvrtníček s banjem za krkem a jednou cikánskou “O táto táto” s humorem sobě vlastním v kontrastu k cikánské o mámě, která zazněla již na začátku koncertu. Oba pány Epoci samozřejmě s elegancí doprovodili. Ústřední melodie z francouzského filmu Velký blondýn s černou botou anticipovala s lehkostí a ležérností další číslo. Dan Bárta, písně Geist Arbeitet a především nadpozemský Živý v nádherné úpravě pro smyčcové kvarteto, ke kterým se opět přidal jazzman a kontrabasový kouzelník Robert Balzar. Práce s motivem druhé zmíněné skladby v partech smyčců, samozřejmá sehranost ensemblu, korunovaná obrovskou muzikalitou, byla jednou z opravdových perliček večera. Vzápětí se vrátila Dasha, žena všech možných hudebních tváří a stylů a naservírovala slavnou New York z pera Alicii Keys. Následovala další výrazná píseň v podání další výrazné ženy, Báry Polákové. Legendární ale nově smyčcově Nafrněná rozpohybovala energie v Lucerně víc, než kdejaký ples.

Matěj Ruppert a Tereza Černochová si v závěru večera střihli pěkně našlápnutou a rytmicky výraznou skladbu Cpt. Pheromone And Sgt. Nicotine z nejnovější tvorby kapely Monkey Business. Matěji Ruppertovi to nedalo a vyvedl ještě s chlapci pěknou kulišárnu. Nessun dorma na “jeho vlastní italský text” předčilo všechna očekávání a “vincero” sklidilo nadšené reakce.

Po bouřlivém potlesku a ovacích vestoje Epoque Quartet přidal dvě irské lidovky, kterými se jakoby vrátil ke své prapůvodní komorní energii a podtrhl intenzitu svého srdcařství, úžasné hudebnosti a čiré radosti ze hry, kterou nabili a inspirovali všechny přítomné v sále na jistě několik dalších dnů. Přejme to stejné a ještě mnohem více do dalších let velkým umělcům z Epoque Quartet!

Foto: Hana Brožková, archiv Ságl Production.