„Letošní absolventi si vybrali náročné a krásné téma, příběh šestnácti mladičkých karmelitánek v době francouzské revoluce. Dívky se scházely tajně k modlitbám a to způsobilo jejich popravu.“

„Nejsou tu dlouhé melodické pasáže, hudba je postavena na harmoničnosti, na intervalových skocích a na parlandu. Je to tedy pěvecky velmi obtížné a vyžaduje to velkou koncentraci při práci s hlasem.“

„Práce režie je citlivá a respektuje duchovní náboj opery. Přesto, že je děj veden v pomalém rytmu, inscenace neztrácí napětí a náboj.“

Komorní opera Hudební fakulty JAMU si jako jarní představení tohoto akademického roku zvolila Dialogy karmelitek Francise Poulenca. Inscenace v režii Kateřiny Křivánkové a v hudebním nastudování Patrika Červáka měla premiéru v sobotu 19. března. Tato reflexe se ohlíží za výkony premiéry druhé, uskutečněné o den později.

Hudební fakulta brněnské JAMU má štěstí, že je tu už mnoho let tradice studentského divadla, které umožňuje nastávajícím pěvcům a hudebníkům získávat první zkušenosti na jevišti, jak se říká „ošlapat si střevíce“. Poté, co se podařilo uprostřed města postavit úplně novou budovu s moderním divadelním zázemím, je tato možnost ještě intenzivnější. K tomu přistupuje spolupráce s Divadelní fakultou JAMU, která vychovává například budoucí scénografy, a je tu najednou komplexní studentský divadelní provoz. Samozřejmě, že to vše za vedení zkušených pedagogů, kteří jsou nápomocni radou, nicméně nápady, ty si musí studenti přinést do přípravy divadla sami. To vše se děje s cílem připravit absolventské představení posledního pěveckého ročníku.

Letošní absolventi si vybrali náročné a krásné téma, příběh šestnácti mladičkých karmelitánek v době francouzské revoluce. Je to příběh silný, už proto, že vychází z historicky pravdivých událostí. V roce 1794 bylo skutečně šestnáct řádových sester sťato gilotinou za porušování zákazu vykonávat církevní obřady. Dívky se scházely tajně k modlitbám a to způsobilo jejich popravu.

Na základě povídky Gertrudy von Le Fort napsal libreto katolický spisovatel Georges Bernanos. Jde tu o otázky lidské morálky a strachu ze smrti na pozadí náboženské víry. Autorem hudby je Francis Poulenc, francouzský skladatel první poloviny 20. století, člen Pařížské šestky. V duchu jejích postulátů zkomponoval hudbu, která sice odkazuje na neoklasicismus, nicméně se přiklání k verismu a využívá přirozenou melodičnost francouzské řeči a formu dialogu. Nejsou tu dlouhé melodické pasáže, hudba je postavena na harmoničnosti, na intervalových skocích a na parlandu. Je to tedy pěvecky velmi obtížné a vyžaduje to velkou koncentraci při práci s hlasem.

Přesto se tu objeví i melodické části, jako výraz emočního vzrušení. Nechybějí ani části, které vyjadřují hlubokou zbožnost, a skladatel přináší vroucí modlitby dívek.

Hudebního nastudování se ujal dirigent Patrik Červák (pedagog MgA. Jakub Klecker), který dostal nelehký úkol. Obsazení orchestru je pro studentské divadlo velké, téměř čtyřicet hudebníků mělo problém se směstnat do prostoru orchestřiště divadla, a ještě v tomto prostředí podávat výkony. Přesto se podařilo podat hudbu Poulenca s napětím a přesvědčivostí, jen tu a tam unikly malé intonační nepřesnosti. Hudba měla spád a orchestr nepřekrýval sólisty, z nichž jen někteří byli absolventi. Dobře vyzněly sborové části, které krom šestnácti dívek na scéně ještě posiloval sbor dívek na balkoně.

Režijního zpracování se ujala studentka operní režie Kateřina Křivánková (pedagog doc. Václav Málek). Přistoupila k tématu s pokorou a empatií s hlavní hrdinkou, mladičkou Blankou de la Force. Ta byla vychována jako šlechtična, matka zřejmě zemřela po porodu a francouzská revoluce dívku připravila o rodinné sídlo i o otce. Strach před smrtí ji přivedl do azylu kláštera karmelitek, kde nachází přítelkyně, zejména veselou a život milující Constance. Matka představená brzy umírá a přichází nová, která není schopná zvládnout krizovou situaci. Její zástupkyně, matka Marta, se sice snaží udržet duchovní sílu dívek, ale po vyhnání a popravě zpovědníka kláštera je situace neudržitelná. Bratr Blanky, rytíř de la Force, se dal k revolucionářům a snaží se Blanku zachránit, ale ta mu nevěří a uprchne do otcovského domu, který je ale prázdný, všichni jsou mrtví. Karmelitky jsou přistiženy při zakázané modlitbě a jdou na popraviště. Jako poslední se k nim přidá Blanka, teď už bez strachu se smrti.

Práce režie je citlivá a respektuje duchovní náboj opery. Přesto, že je děj veden v pomalém rytmu, inscenace neztrácí napětí a náboj, naopak ten je stále stupňován, až do poslední scény. Je to poprava dívek, které stojí po celé ploše jeviště, a jen občasné bouchnutí naznačí dutý zvuk gilotiny a jedna z dívek se sesune k zemi. Jako poslední se na scéně zjeví odhodlaná Blanka a stává se poslední obětí těchto poprav. Silné vyznění jednoduchého a citlivého řešení.

Výtvarnicí scény je Tereza Jančová, kostýmy jsou prací Julie Emy Růžičkové, studentky ateliéru scénografie DIFA. Jednoduchost scény je umocněna bílými oponami na horizontu, které se překrývají a jen jejich pohyby vnášejí do představení dynamiku. Dívky jsou v jednoduchých řeholních hábitech, po jejich odložení jen v bílých řízách. Ostatní účinkující se připodobňují dobovému oblečení, které v kontrastu s něžnou bělostí dívek působí hrubě. Ale i to je v pořádku, lůza byla hrubá.

Výkony na druhé premiéře, která se konala 20. března 2022, byly velmi kvalitní. Otcem Blanky, markýz de la Force, byl Simeon Hána j. h., který dal najevo, že se mu lépe daří v barytonových spodních polohách, jeho synem byl Michal Kuča, j. h., jehož tenor je ještě poněkud ostřejší, ale dobře se nese. Blanku de la Force zpívala Ekaterina Krovatyeva (pedagog Natalia Romanová-Achaladze), jejíž soprán dokázal být v pianech něžný a ve forte byl pevný a znělý. Lucie Vaňáčková (pedagog doc. MgA. Zdeněk Šmukař) jako nemocná převorka předvedla spolehlivý, i když poněkud nevýrazný výkon. Tereza Gazárková (pedagog doc Mgr.art. Helena Kaupová) předvedla roli sestry Constance jako absolventský výkon. Pevný soprán se znělou špičkou ještě občas zazněl ostřeji, ale zpěvačka prokázala dobré základy, na kterých může stavět úspěšnou kariéru. Matkou Martou byla Veronika Zaplatilová (pedagog doc. MgA. Zdeněk Šmukař), jejíž hlas se projevil jako pevný a plný. Absolventka Anastasiia Hart (pedagog Natalia Romanová-Achaladze) jako nová převorka Lidoine byla poněkud nevýrazná jak hlasově, tak herecky. Pavel Janečka (pedagog Tatiana Teslya) dal do role menší tenor, který zněl příjemně a dobře se nesl. Druhým komisařem byl Jan Faltýnek j. h. s poněkud řezavým hlasem.

Celkově působila inscenace velmi silně a přirozeně, výkony studentů byly vyrovnané a přesvědčivé a duchovní síla příběhu se nevytratila ani po staletí, ani ve studentském provedení. Všichni, kteří se na inscenaci podíleli, si zaslouží uznání a obdiv, neboť Poulencova hudba není jednoduchá, a přesto se podařilo z ní vytvořit silné a krásné představení.

Foto: Marek Olbrzymek