„Až do koncertu jsem neklidný, jestli jsem účinek díla odhadnul dobře.“

„Umění vynáší na povrch podvědomá, skrytá témata společnosti jako ponorná řeka.“

„Kolegové v orchestru dostanou na pult nezřídka nejtěžší party své profesní kariéry a sólisté a dirigenti na tom nejsou o nic lépe.“

Hudební fórum Hradec Králové završí dnes večer čtvrtý koncert. Zazní na něm, podobně jako už na festivalu Smetanova Litomyšl, Rekviem pro mého přítele od Zbigniewa Preisnera. Od 3. listopadu se v krajském městě na této platformě už osmnáctým rokem rozeznívá současná zahraniční orchestrální a symfonická hudba. Letos z pera devíti autorů. Dramaturg festivalu i pořádající Filharmonie Hradec Králové Marek Hrubecký v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak díla vybírá, jak vnímá tvorbu žijících skladatelů, i to, jaké je ekonomické zázemí přehlídky, jejíž koncertní programy od počátku vznikají a zaznívají v úzké spolupráci s Českým rozhlasem Vltava.

Jak byste charakterizoval Hudební fórum Hradec Králové, třeba i v kontextu přehlídek typu Ostravské dny nové hudby nebo Offspring Pražského jara?

V baroku ožil na čas nedaleký Kuks díky impresáriovi Denziovi světovou operní produkcí. O tři sta let později ožila Filharmonie Hradec Králové za ředitele Václava Dernera dvěma sty symfonických novinek, které se aktuálně hrají v hudebních centrech od Berlína po Los Angeles. Uvádíme zkrátka některé zahraniční tituly dříve než jiní tuzemští pořadatelé a spolu s Českým rozhlasem přitom podporujeme české interprety. Pro konkurenceschopnost našich skladatelů se dělá ledacos zase jinde. Hudební fórum nemá zázemí skladatelského institutu, ani speciální publikum. Pořadatelem festivalu je krajská filharmonie a návštěvníky předplatitelé klasických abonentních řad.

Čeká vás poslední koncert festivalu. Nevybočuje Rekviem pro mého přítele stylově trochu z obvyklého okruhu či typu děl, která se na festivalu většinou hrají?

Prostor dramaturga Hudebního fóra Hradec Králové je vymezen tím, co je únosné jednak pro laika, jednak pro odborníka. I muzikolog se ale někdy musí stát laikem, například vůči romantické hudbě, nemá-li se minout s její podstatou. Goetheho myšlenka, že jen nadšenec je schopen popsat, jak taková hudba působí, podle mě platí i pro neoromantickou hudbu Zbigniewa Preisnera. Režisér Kieślowski s její pomocí vyslovoval nevyslovitelné a já se necítím být chytřejší než Kieślowski, ani se nechci odříkat této schopnosti hudby. Zařazení titulu mělo ale i prozaický důvod. Koprodukcí se Smetanovou Litomyšlí jsme se pokusili vystoupit z ekonomického stínu, rozřešit pozitivně otázku, zda si můžeme finančně a organizačně dovolit čtvrtý festivalový koncert.

Kdy Vám vyšla najevo témata letošního ročníku? Jako záměr, pro který jste hledal, nebo jako výsledek nalezených děl?

Jako výsledek nalezených děl. Umění vynáší na povrch podvědomá, skrytá témata společnosti jako ponorná řeka. Slovně uchopitelné téma je dobré pro PR, dnešní zrychlenou komunikaci, ale dramaturgickou práci vidím v něčem jiném. Herec tvoří výraz tím, že mluví rychle nebo pomalu, nahlas nebo potichu, dramaturg se pohybuje na ose staré-nové, domácí-cizí – což v případě Hudebního fóra Hradec Králové odpadá –, takže zbývají volby mezi hudbou instrumentální a vokální, se sólistou-bez sólisty, evropskou-americkou, absolutní-programní, duchovní-světskou, vážnou-zábavnou… a tak dále. To všechno vyvažujete. Někdy hrajete na efekt, někdy na to, že ne všechno se v životě vyvíjí dobře a že o vážných věcech je také třeba mluvit. Depresi ale zmnožovat nechci.

Jak skladby – obecně – vybíráte? Třeba i na doporučení?

Pečlivě studuji, co hrají přední světové orchestry. Snažím se opisovat jen od těch opravdu významných. Mimochodem to je také potvrzení kvalitativního skoku Filharmonie Hradec Králové, když v běžném zkouškovém režimu zvládá nastudovat pětasedmdesát minut hudby komponované pro přední orchestry současnosti. Tři řádky do programové brožury se napíšou lehce. Kolegové v orchestru pak ale dostanou na pult nezřídka nejtěžší party své profesní kariéry a sólisté a dirigenti na tom nejsou o nic lépe. Dostat se do vybrané společnosti není zadarmo. Spoléhám se na vzájemnou důvěru, že nejde o stoupání vzhůru po cizích zádech, ale o společný růst.

Jsou za vybranými skladbami také vaše cesty?

Virtuálně stihnu procestovat víc. Způsob práce našich předchůdců si už ani neumím představit. Informace z cédéčka nebo internetu jsou ale samozřejmě něco jiného než živé provedení se všemi akustickými a energetickými detaily. Až do koncertu jsem proto neklidný, jestli jsem účinek díla odhadnul dobře, jestli posluchač kvůli mně neztratí dvě hodiny života.

Je pro pořadatele, zejména kvůli právům, nadstandardně finančně náročné uvádění takto soudobé, skutečně současné hudby?

Prestiž národní nebo evropské premiéry má své náklady. Nejzajímavější tituly, o kterých jednáme, obecně daleko překračují naše finanční možnosti. I tak se za regionální peníze snažíme udělat hodně zahraniční muziky, dokonce v rozhlasové kvalitě. Takový koncept by vlastně neměl fungovat, ale zázraky se dějí. Naštěstí jsou umělci, kteří dávají přednost tomu, s kým spolupracují, než kde se tak děje. Pro ně jsme přitažliví. Nejen v tomto směru jsme pyšní například na našeho šéfdirigenta Kaspara Zehndera.

Míváte nějaké reakce od hraných autorů? Někteří i přijeli, že?

Ano, letos Samy Moussa. Vysvětlí Vám třeba, že ve své první symfonii neměl na mysli dosažení Prosperity skrze svornost, ale Spásy skrze harmonii mezi lidmi. Nebo že podstatnější než multimediální projekce při premiéře v Montrealu je pro něj forma passacaglie, kterou uplatnil v každé větě. Tři detaily, o které poprosil na generálce, mu orchestr při provedení snadno splnil, takže vzájemné uznání a lidské souznění po koncertě bylo právě takové, o jakém mluvil svojí hudbou.

Vzniká dostatek děl, která jsou pro vás jako dramaturga inspirativní?

Nikolaus Harnoncourt říkával, že racionální myšlení je v podstatě primitivní, vystupňovává pomůcky, které využívá opice, když uchopí kámen k rozlousknutí ořechu. Je to vývoj k totálnímu civilizačnímu komfortu, od facky k vysoce technologické válce. Druhý způsob myšlení je iracionální, poslouchá pokyny srdce a jeho hlavními zdroji jsou fantazie a láska. Pán Bůh nechává pršet na ty, kteří boří, i na ty, kteří tvoří. Bez prvních bychom si neuvědomovali cenu těch druhých, kterých bude také vždycky dost.

Foto: Český rozhlas Hradec Králové / Patrick Marek a Milan Baják, Fb filharmonie