neděle, 30 červen 2019 10:00

Emil Viklický: Použít dva recitátory mi doporučil ještě Václav Havel

Autorka:

„Šest skladatelů bylo vybráno, aby napsali pětadvaceti minutové melodramy na texty světových státníků.“

„Wynton Marsalis mě postavil na dirigentský pult. Sám si stoupl vedle mne a četl oba party recitátorů.“

„Wynton byl nesmírně laskav, že ze dvou posledních koncertů pouští Marcuse, který přiletí přímo ze Sao Paula.“

 

TAJEMSTVICLOVEKAViklick-Emil

 

Jak jde dohromady jazz, Smetanova Litomyšl a texty Václava Havla? Před patnácti lety měl v New Yorku premiéru melodram Emila Viklického pro jazzový soubor a dva recitátory na texty Václava Havla z jeho projevů a dopisů z vězení. Tehdy šlo o prestižní objednávku a velkou událost. Teď budou mít možnost tuto skladbu slyšet i diváci v Litomyšli, a to v pondělí 1. července. Hrát budou Emil Viklicky Trio ve složení Emil Viklický – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí. K nim se přidají legendární trumpetista Marcus Printup a saxofonista Štěpán Markovič. Umělecký přednes obstarají Taťjana Medvecká a Jaromír Meduna. KlasikaPlus.cz se na víc podrobností zeptala přímo autora skladby Emila Viklického.

Jak tedy jde dohromady jazz a texty Václava Havla?

Dobře. A hlavně objednávka z Lincoln Center of Jazz v New Yorku a Wynton Marsalis Concert Bigband se neodmítá. Je to velká pocta být zařazen mezi šest skladatelů na světě, kteří byli vybráni, aby napsali pětadvaceti minutové melodramy na texty světových státníků – Roosvelta, Kennedyho, Mandely, Lincolna a Havla.

 

3

 

Psala se Vám hudba dobře? Nebo to byla přeci jen větší zodpovědnost, když jste měl v rukou texty takové osobnosti, jakou byl Václav Havel?

Sešel jsem se s Václavem Havlem několikrát ještě v jeho pracovně, vše jsme prodiskutovali. Pan prezident mi doporučil použít dva recitátory – ženu, která by přednášela vážné myšlenky, a muže, kterému by zůstaly ty pokud možno nejbanálnější, třeba: „Citrony mi neposílej, jsou těžké, pošli mi raději tři sta dobrých cigaret“. Pod názvem „Citrony mi neposílej“ pak provedl můj melodram v Rotterdamu známý holandský operní režisér David Prins.

Texty jste tedy měl možnost konzultovat ještě přímo s Václavem Havlem, byla to společná práce? Jaké texty jste měli k dispozici a podle čeho jste vybírali?

Texty jsem podle pokynu Václava Havla vybral sám a on mi je pak schválil.

Tento melodram jste napsal na přelomu let 2003 a 2004, jak už jsme říkali, na požádání slavného Wyntona Marsalise… vzpomenete si na jeho reakci, když se se skladbou seznámil?

Zkoušeli jsme celý týden. První zkouška byla fascinující. Wynton mě postavil na dirigentský pult. Sám si stoupl vedle mne a četl oba party recitátorů dle mých dirigentských pokynů.

 

1

 

A ohlasy premiéry na Broadwayi?

Skvělé. Mám z nich radost. Třeba Gene Seymour z Newsday.com napsala, že: „Stejně bouřlivě, jak může někdy Václav Havel mluvit na veřejnosti, bylo celé představení působivé svou rafinovanou jemností a současně naléhavostí.“

Sledoval jste nějakou tématickou linku, poselství do současné doby?

Moc se mi líbil ten nápad o kontrastu obou recitátorů. Byl totiž velmi podobný mé opeře Oráč a Smrt, ve které je podobný zásadní dramatický kontrast. Takže jsem sledoval tuto linii. Václav Havel navíc požádal své přátele Vanessu Redgrave a Paula Newmana aby v New Yorku tyto party recitovali. Paul už byl bohužel nemocný a paní Vanessa už měla natáčecí smlouvu.

Obsazení je v Litomyšli teď trochu jiné. Sice je o něco větší než Vaše tradiční trio, to jste posílil o trubku a saxofon, proč právě tyto dva nástroje, nějak to souviselo ještě s Marsalisovou objednávkou?

Původní partitura je pro Jazz at Lincoln Center Orchestra, tedy 17 nástrojů. Zkrácení na quintet je z úsporných důvodů. Délka melodramu ale zůstává stejná, tedy asi 25 minut.

Své hlasy projevům a dopisům Václava Havla v Litomyšli propůjčí Taťjana Medvecká a Jaromír Meduna, jak ladíte svoje představy? Melodram je přeci jen velmi složitá hudební forma, která si vyžaduje velkou přesnost, aby vyzněla a zapůsobila, jak má…

Mirek i Táňa už několikrát melodram The Mystery of Man prováděli, jak s bigbandem tak s menším obsazením. Oba dva mají s melodramy velikou zkušenost.

 

TAJEMSTVICLOVEKAmedveck

 

TAJEMSTVICLOVEKAJaromirMeduna

 

Konzultoval jste s někým, jak vlastně „dělat“ melodram, co chtít po recitátorech, jak je směrovat?

Pár melodramů jsem už předtím napsal. Například na Sonet 66 Williama Shakespeara. A operní zkušenost také není k zahození.

Jak se s tímto dílem těšíte do Litomyšle, vzhledem k národnímu charakteru a kouzlu tohoto festivalu by mohl vyznít velmi působivě, že?

Těším se velmi, zejména proto, že mi Wynton Marsalis uvolnil trumpetistu Marcuse Printupa, který hrál zásadní sólové party v druhé části melodramu – Dopisy Olze. Marsalisův Concert Bigband je jinak na zájezdu v Brazílii od 15. června a prodloužili jim koncerty až do 1.července. Wynton byl nesmírně laskav, že ze dvou posledních koncertů pouští Marcuse, který přiletí přímo ze Sao Paula, přes Madrid do Vídně, kde ho vyzvednou pořadatelé z Litomyšle. Pak budou následovat dva koncerty: 2. července Jazz Tibet Club v Olomouci a o den později Jazz Dock v Praze. Budeme hrát ve složení Emil Viklický trio a Marcus Printup – tedy velká šance slyšet tohoto fantastického trumpetistu v Praze.

 

Marcus-and-Emil-Smetana-Hall-July-2013

 

Melodram The Mystery of Man, česky "Tajemství člověka", napsal Emil Viklický na žádost producenta Todda Barkana (Jazz at Lincoln Center) pro Wynton Marsalis Concert Band. Melodram měl premiéru 28. října 2004 při slavnostním otevření jazzového domu v New Yorku - Frederick P. Rose Hall - na Broadwayi.

Emil Viklický původně vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale zároveň od útlého věku hrál na klavír. A hudba převážila. V 70. letech hrál v orchestru SHQ Karla Velebného a v Super Quartet. V letech 1977-1978 studoval jazz na Berklee College v USA. V současnosti vystupuje hlavně se svým Emil Viklicky Trio.

 

Výběr z tohoto rozhovoru si můžete přečíst také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.

 

Foto: archiv Smetanovy Litomyšle a Emila Viklického

 

Veronika Paroulková

Vyrostla v hudebně výtvarné rodině. Vystudovala Právnickou fakultu UK, zpěv na Konzervatoři J. Ježka a soukromě hru na klavír a klarinet. Od 17 let se věnuje moderování a působí za mikrofonem nebo před televizní kamerou bez přestávky dodnes. Pracovala jako moderátorka na Classic FM (dnes Classic Praha), moderátorka zpravodajství v Radiu City, v ČRo Region a Radiožurnálu, poté vedoucí zpravodajství a publicistiky ČRo Region. Připravovala a moderovala pořad Telefonotéka a přenosy koncertů klasické hudby pro ČRo Vltava, publicistický pořad Proti srsti TV Prima, v České televizi pořady Před půlnocí, Před polednem, Studio 6, Politické spektrum, vědecký pořad Milenium a Zprávy ČT 24. V současné době moderuje Magazín Leonardo pro Český rozhlas Plus. Kromě toho psala články o klasické hudbě pro Divadelní noviny a spolupracuje jako moderátorka i s několika festivaly klasické hudby, s ČT ART, s pořadateli koncertů nebo s vědeckými institucemi. Její zálibou je golf a fotografování, ráda cestuje, chodí v přírodě, tančí nebo lyžuje. Jako koníčka má i vaření, kvalitní vína a gastronomii. A kde to jde, potkáte ji s fenkou Westíka pojmenovanou Mimi podle Pucciniho Bohémy, se kterou tvoří nerozlučnou dvojici. Založení portálu KlasikaPlus.cz považuje za zpečetění svého hlubokého vztahu s vážnou hudbou…

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.