„Divadlo nelze po několika měsících otevřít ze dne na den jako třeba obchod s obuví. V méně zasažených krajích by mohla divadla za adekvátních hygienických opatření hrát.“

 „Je to pro nás trochu absurdní situace, ale chceme do konce tohoto roku přinést premiéry divákům prostřednictvím internetu.“

 „Na „koronavirovou“ dramaturgii s omezeným počtem účinkujících v rouškách a za dodržení rozestupů nevěřím.“

Premiéry online na internetu a improvizování všemi směry, to je současná realita také v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Jeho ředitel Lukáš Průdek vede tuto scénu už šest let, ale v RozhovoruPlus přiznává, že nevěřil, že se dočká tak absurdní doby. Popisuje, jak nelehko se teď divadlu žije, ale věří, že si diváci udrží důvěru a rychle se vrátí. A podotýká, že bát se nemusejí, což dokazují i čísla. Od vypuknutí koronakrize navštívilo česká divadla minimálně čtyři sta tisíc diváků, z nichž pouze u pěti z nich existuje podezření, že se mohli nakazit covidem v divadle.

Mediálně se o současných restrikcích hodně mluví z pohledu našich největších scén, ale jak se žije v této době menšímu divadlu? Doplnil byste něco k námitkám, které všeobecně zaznívají?

V současné době všechny soubory Jihočeského divadla především zkoušejí nové inscenace, abychom dokázali naplnit avizovaný dramaturgický plán, který považujeme za závazek vůči našim divákům. 30. října se uskutečnila činoherní premiéra inscenace Plíce a 2. listopadu premiéra dlouho očekávané adaptace románu Jiřího Hájíčka Selský baroko. Obě premiéry se konaly bez diváků, ale za přítomnosti videokamer. Je to pro nás trochu absurdní situace, ale chceme do konce tohoto roku přinést premiéry divákům prostřednictvím internetu, pokud to nebude možné živě. To se týká ještě dalších čtyř premiér všech našich souborů. Kromě této práce máme mezi členy divadla asi dvacet pět aktivních dobrovolníků, kteří spolupracují s trasovacím centrem Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje a obvolávají takzvané třetí kontakty covid pozitivních lidí. Jsou mezi nimi hráči z orchestru, herci, produkční, vrátný, ale i třeba šéf opery. Týdně vytrasují stovky kontaktů v jižních Čechách. Jsem nadšený, že v našich řadách tito dobrovolníci jsou a jsem na ně neskutečně hrdý. I proto je škoda, že vláda nedá víc pravomocí jednotlivým krajům, ale nařizuje plošná opatření. V méně zasažených krajích by mohla divadla za adekvátních hygienických opatření hrát a nemusela by být uzavřena plošně po celé republice. Myslím, že by lidé byli také více motivováni k dodržování nařízených opatření, protože by cítili, že mohou situaci ve svém regionu vlastním chováním ovlivnit.   

Znamená menší divadlo pouze adekvátně menší dotace, nebo mluvíme o úplně jiném poměru a tím i komplikacích? Napadá mě úsloví „za málo peněz hodně muziky“, ale v podstatě vy tvoříte sice s menšími penězi, s menším souborem a pro méně diváků, ale co se týče výsledku jste pak nemilosrdně srovnáváni s celou republikou, tedy právě i s největšími, respektive nejlépe dotovanými divadly. O to horší dopad asi tato doba má…

Za letošní rok jsme odehráli vlastně jen zlomek naplánovaných představení. Pokud do konce roku neotevřeme, přijdeme odhadem o více než 90 % procent celkových tržeb, což představuje asi 50 milionů korun. Je to i díky tomu, že bylo rozhodnuto o zrušení letní sezóny na otáčivém hledišti, kterou jsme věnovali opravě této, pro nás existenčně důležité scény. Diváci to rozhodnutí naštěstí pochopili, desítky z nich nám věnovali peníze, které vynaložily na vstupné, většina si pak nechala vstupenky přerezervovat na další sezónu. V srpnu jsme odehráli v rekordním čase připravený alternativní program, který jsme nazvali Léto s Jihočeským divadlem. Setkali jsme se s velmi pozitivní odezvou a velkým zájmem diváků. Významnou finanční pomocí pro nás byla koronavirová záchrana od Ministerstva kultury ČR. Velmi vstřícná byla také početná skupina našich zaměstnanců, která souhlasila s dohodou o dočasném snížení platů. Konečnou ztrátu se díky těmto pomocem podaří minimalizovat na jednotky milionů korun, k čemuž se náš zřizovatel, tedy město České Budějovice, naštěstí staví velkoryse.     

Jak reaguje regionální divák? Novým rozměrem teď asi bude důvěra…

Divák, který svému divadlu nevěří, nepřijde. To platí o výkonech na jevišti, ale i o plánování programů a následně při prodeji vstupenek či předplatného. O diváka jde v této koronavirové krizi především, protože bez něj nemá naše práce smysl. Jenže divadlo nelze po několikaměsíční pauze otevřít ze dne na den jako třeba obchod s obuví. Musíte naplánovat takzvané oprašovací zkoušky, domluvit termíny s desítkami hostujících umělců a připravit program, na který se bude divák těšit a zároveň se na něj bude moci spolehnout. V tomto ohledu se musíme vrátit co nejdříve do doby před koronavirem. Dokud to nepůjde, budeme v nejistotě a ta budí nedůvěru a obavu. A to bude jeden z největších problémů, který nám po sobě koronavirová pandemie zanechá.     

Co vše se u vás letos zastavilo nebo zmrazilo?

Téměř všechny jarní premiéry se nám podařilo přesunout a uskutečnit v září a říjnu. Nejvíc mě mrzí, že jsme letos v létě nemohli dokončit připravované premiéry pro otáčivé hlediště. Chystali jsme dvě velkolepé inscenace významných českých režisérů, Petra Zelenky a Petra Formana. Nyní je máme naplánované na příští rok, a tak všechny diváky zvu na opravené otáčivé hlediště právě na tyto dva nové tituly, Da Vinci a Muž Dvojhvězdy.

Má to opera těžší než ostatní soubory?

Žijeme v zemi, ve které je momentálně zakázáno kolektivně zpívat. Nikdy bych nevěřil, že se dočkám tak absurdní situace jako na říjnových zkouškách operety Polská krev, při kterých byli na jevišti nastoupeni členové sboru a kvůli zákazu zpívání jen naprázdno otvírali pusu. Do těchto situací se dostáváme kvůli té nejistotě, při které je plánování téměř nemožné. A právě opera, která je v porovnání s ostatními žánry více nákladná a tím i organizačně komplikovanější, vyžaduje dobré a dlouhodobé plánování. Například letos v květnu jsme měli ve spolupráci s Dolnobavorským zemským divadlem v Pasově uvést úplně novou operu inspirovanou životem sira Nicholase Wintona. Spolupráce se zahraničními kolegy nebyla kvůli koronaviru možná a zkoušení jsme museli zrušit. Nejbližší možný náhradní termín jsme našli až v květnu 2021. Z hlediska plánování je opera skutečně nejvíce zasažený žánr.    

Po jarní a současné zkušenosti jak budete přistupovat k plánování, k dramaturgii? Nebudete opatrnější? Možná se teď dá očekávat spíš sázka na známé tituly a zdrženlivost…

Sezónu 21/22 máme z velké části připravenou. Jako vždy se snažíme o vyváženou dramaturgii. Nemůžeme být divadlem, které je jednostranně zaměřené, ale máme několik scén a každá má svůj specifický repertoár. Snažíme se svou práci dělat co možná nejpoctivěji, protože věříme, že jen tak si můžeme udržet divácký zájem. Na „koronavirovou“ dramaturgii s omezeným počtem účinkujících v rouškách a za dodržení rozestupů nevěřím. Divák nechodí do divadla za hygienickými opatřeními, ale za diváckým zážitkem a za emocemi.

Kdybyste měl být progrnostikem, jak vidíte druhou část sezóny?

Od vypuknutí koronakrize navštívilo česká divadla minimálně 400 tisíc diváků, z nichž pouze u pěti diváků existuje podezření, že se mohli nakazit covidem v divadle. To dokazuje, že divadlo je celkem bezpečným prostředím. Proto nyní vyjednáváme prostřednictvím Asociace profesionálních divadel přijatelné, a přitom pro všechny bezpečné podmínky, za kterých by mohla divadla být otevřena i v případě určité pandemické pohotovosti. Všechna divadla se budou usilovně snažit, aby své diváky získala zpět. Jsem optimista a věřím, že v druhé polovině příštího roku se začneme vracet k normálu, na který jsme byli ještě minulý rok zvyklí.

Foto: Fb a archiv Jihočeského divadla