Program koncertu 17. listopadu přivede do Brna špičkové interprety a nabídne lákavý program. Jako sólista vystoupí barytonista Adam Plachetka a spolu s ním Orchestr Velšské národní opery, který povede její hudební ředitel Tomáš Hanus, rodák z Brna. Spoluúčinkovat bude Ústřední hudba Armády ČR. Koncert se koná v Janáčkově divadle od 19 hodin. Zazní Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes Benjamina Brittena, Dvořákovy Biblické písně, známá témata z opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera a Sinfonietta Leoše Janáčka.

Soutěžní otázka: Který nástroj studoval Tomáš Hanus vedle dirigování?

Odpovědi posílejte na: web@klasikaplus.cz

Jako předmět zprávy uveďte: JANÁČEK BRNO a nezapomeňte napsat i váš TELEFON a ADRESU.

Výherce vylosujeme ve STŘEDU 16. LISTOPADU.

Významný britský skladatel Benjamin Britten na sebe upozornil hned první operou Peter Grimes, kterou komponoval v těžkých letech druhé světové války. Ta okamžitě po své premiéře v roce 1945 zaznamenala obrovský mezinárodní úspěch. Velmi rafinovaně koncipovaná partitura propojuje jednotlivé scény pozoruhodnými mezihrami, které upoutaly svou kompoziční jedinečností a znamenitou instrumentací. Proto je skladatel upravil tak, aby mohly být samostatně koncertně uváděny. 

Biblické písně Antonína Dvořáka vznikly během skladatelova amerického pobytu v roce 1894. Deset písní pro alt s doprovodem klavíru je psáno na slova z Davidovy Knihy žalmů. Jde o velmi prostě koncipované písně, o to ale působivější a duchovně silnější. Hned po premiéře bylo jasné, že Biblické písně budou jakýmsi vrcholem svého žánru vůbec. O rok později Dvořák prvních pět písní z cyklu také instrumentovat pro symfonický orchestr. 

Na počátku padesátých let devatenáctého století se Richard Wagner seznámil s knihou německého filozofa Arthura Schoepenhauera Svět jako vůle a představa, která mu zásadním způsobem změnila jeho pohled na bytí a pochopitelně zásadně ovlivnila jeho operní tvorbu. Takovým dílem je právě opera Tristan a Isolda komponovaná v letech 1857–59. Wagner v ní obnažuje vnitřní svět titulních postav, jejichž láska, odsouzená od počátku k záhubě, nachází naplnění ve smrti. Preludium a Liebestod (Láska–smrt) tvoří začátek a konec opery a jsou dokladem Wagnerova mistrovství i vrcholnou ukázkou romantismu.

Pravý protipól tvoří Sinfonietta Leoše Janáčka. Jde o skladbu plnou energie a optimismu v budoucnost spojenou s prvními lety Československa. Skladba byla úzce spjata se Sokolem. Počátkem roku 1926 byl skladatel dotázán redakcí Lidových novin, jestli by nenapsal „nějaké noty“ jako zdravici pro připravovaný VIII. Slet všesokolský v Praze. Janáček se rozhodl pro fanfáry. Práci zahájil v březnu 1926 a fanfáry se mu nakonec rozrostly v celou symfonickou skladbu, kterou pro účast vojenské hudby nazval Vojenskou sinfoniettou. Ta byla nabídnuta pořadatelům sletu a následně zařazena do programu koncertu České filharmonie věnovanému sokolskému dorostu. Poprvé zazněla skladatelova novinka 26. června 1926 na koncertě, který přenášel rozhlas. Vedle České filharmonie účinkovali i členové pražské posádkové hudby a úspěch koncertu byl značný. První tištěné vydání Janáčkovy proslulé skladby v roce 1927 v Universal Edition pak už vyšlo prostě pod názvem Sinfonietta, jak ji známe dnes, kdy patří nesporně k vrcholným symfonickým dílům 20. století.

Za pouhých šest ročníků se festival Janáček Brno vypracoval na nejlepší festival světa. Festival Janáček Brno jako první v ČR získal prestižní cenu The International Opera Awards za nejlepší festival roku 2018.

Foto: WNO Orchestra (Facebook). z archivu KlasikyPlus, Ústřední hudba AČR (Facebook)