PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Pražská kultura je ´firma´ s ročním obratem 38 miliard korun. Kulturní průmysl v Praze zaměstnával loni přes 46.000 lidí.“

„Čím víc se v poslední době stahovala mračna nad kulturou, tím víc mě zároveň v diskusích nadzvedly dva argumenty…“

„Že nějak bude? Ne, nebude. Pro hodně lidí bohužel opravdu nebude.“

Radní pro kulturu pražského zastupitelstva Hana Třeštíková shrnuje pro portál KlasikaPlus.cz svůj pohled na současnou situaci, která klade před stovky tisíc lidí otázku ekonomického přežití. Protože kultura je velmi silné ekonomické odvětví, tak polemizuje s výroky typu „bez divadla přece vydržíme stejně jako bez kroužku pletení“. Také si nemyslí, že „nějak bylo a nějak bude“; podpořit finančně nejpostiženější skupiny lidí patří podle ní k povinnostem státu.

„Zásadní byla pro mě první zkušenost s profesionálním orchestrem.“

„Motivovat a nadchnout hráče je důležité zejména během zkoušek.“

„Hlavně si příliš nepřipouštím, že akce, na které se chystám, se mohou zrušit. A v neposlední řadě se snažím inspirovat hráče, aby se nebáli.“

Když se potkáte s dirigentkou Janou Cecilií Mimrovou, jistě vás na ní upoutá její energie, nadšení a chuť věnovat se svému oboru naplno. Přesně ví, jak chce pracovat na tom, aby dostala své umění na tu nejvyšší úroveň. Její přístup je přitom v mnohém velmi svěží a neváhá udělat i víc, než je v běžné praxi zvykem. Mladá umělkyně momentálně působí jako asistentka šéfdirigenta Státní opery Karl-Heinze Steffense a vše nasvědčuje tomu, že jméno patronky hudby, svaté Cecílie, rozhodně nenosí náhodou.

„Celý stroj je v překrásně zdobené skříni, jejíž výzdoba je jednotná s výzdobou kůru.“

„Koncepce byla vymyšlena tak, že nové části nástroje obklopí ten starý a napojí se na něj.“

„Tím byl tedy původní nástroj v rámci možností zachován a Olomouc získala chloubu v podobě největšího nástroje široko daleko.“

Před třemi týdny oslavily varhany na kůru olomouckého kostela sv. Mořice své 275. narozeniny. Dne 21. září 1745 totiž byly po dokončení předány k užívání. Při této příležitosti se ohlédněme za jejich vývojem a také nahlédněme vpřed k tomu, co je v nejbližší době čeká.

„Léto se přehouplo v podzim, kulturní sezóna se horečnatě rozběhla, aby co nejvíc z promeškaného nahradila; jenže jsme brzy začali větřit, že ani teď nebude líp.“

„Jevištní umění včetně klasické hudby, opery a baletu je show business. Naše kultura je sektorem národního hospodářství, který u nás údajně tvoří 3 % HDP.

„Páni ministři zdravotnictví a kultury, pane premiére, račte se konečně rozhodnout, co po nás vlastně chcete a zda nás vůbec chcete.“

Tohle sousloví nebývalo oblíbené. Za minulé doby jej mocní zneužívali jako synonymum pro zkažený Západ, ve kterém je vše ušlechtilé včetně umění podřízeno penězům. Ovšem i dlouho poté jsem tento termín v souvislosti s klasickou hudbou, operou či baletem nepociťoval jako přiléhavý. To už z jiných příčin: show business jako by patřil – dejme tomu – spíš k populární hudbě s jejími anketami oblíbenosti a žebříčky prodejnosti, zatímco „vyšší“ umění se nad těmito sférami blahosklonně vznáší…

„Ta nejistota bez konce ubíjí.“

„Kolikrát ještě organizátoři zkusí připravit další upravené verze programů, než odejdou a poslední za sebou zhasne…?“

„Jak to teď paradoxně konečně bude všechno jednodušší, protože jednoznačné, když se od pondělí nebude konat vůbec nic…!“

Žijeme v divné době. Naše přebývání tak trochu přestává mít jasnou budoucnost, záchytné body, jistotu, cíle, smysl. Světlo na konci tunelu je prý snad kdesi v červnu 2021. To je setsakramentsky daleko. K podivnému prožívání současnosti, ve které začíná chybět radost a naděje, přispívají nejasnosti kolem pandemie, čím dál zřetelnější tušení existenčních potíží, ale i takové marginálie, jako že se nesmí veřejně zpívat a že zase nebudou koncerty a divadla…

„Kultura formuje, kdo jsme. Ti, kdo stojí v čele našeho státu, to, zdá se, nechápou. A to je průšvih. Od pondělka tedy opět nucená pauza – kdo z nás věří, že jen na čtrnáct dní?“

„Přirozené je chtít se sejít s přáteli, nechat se obejmout, společně něco prožívat. Covid-19 se stal zbraní, jak omezovat a děsit společnost.“

„V kulturní oblasti pracují statisíce lidí, stejně jako v dalších oblastech, které pan plukovník s despektem označuje za pouhou volnočasovou aktivitu. Sice se teď mluví o tom, že stát ztráty nějak bude kompenzovat, ale uvěřím, až se to opravdu stane…“

Volnočasová aktivita? V kulturní oblasti pracují statisíce lidí, říká v RozhovoruPlus Lenka Šaldová. Téměř dvacet let stojí v čele Festivalu hudebního divadla Opera, vystudovala bohemistiku a divadelní vědu a pracovní dobu tráví v divadelním oddělení Národního muzea v Praze. Publikuje, angažuje se v Jednotě hudebního divadla, v Divadelním ústavu a v dalších institucích. Dost kvalifikace na to, aby mohla hodnotit současná omezení a jejich dopad na kulturu. A nešetří obavami.

„Vládnou nám lidé osvícenější než ti, které musel tenkrát Churchill umravnit? Stěží.“

„Jsme v ohrožení dvojího druhu. Současného a budoucího.“

„Rada moudrých, reprezentativní do té míry, že bude schopna jednání s ministrem kultury, s dalšími politiky, se šéfy největších podniků, bank, pojišťoven. A že jí snad bude nasloucháno, když všem připomene, že dělat umění je práce.“

Od počátku jara přišla drtivá většina z nás skoro o všechny pracovní příležitosti; a sotva se nová kulturní sezóna dala do pohybu, nastal nouzový stav č. 2. Máme svého Churchilla, který by přispěchal na pomoc skutečné kultuře? I kdyby se vynořil, a druhý Havel tady hned tak nebude, nebyl by oslyšen, okřiknut? Už slyším brblání ze všech stran, že tradiční česká nesvornost zvítězí jako vždycky. Třeba ne, půjde-li do tuhého, což se bohužel může stát.

„Co je zakázáno, je pouze zpěv. Jako v pohádce o Pyšné princezně…“

„Důrazně varovali před dalším šířením strachu z kulturních akcí, ze zpěvu a podobně, které poškozuje už tak koronavirovými opatřením zdecimovanou kulturní obec.“

„Držme si všichni z branže navzájem palce!“

Orchestry a festivaly mění programy, případně ruší nebo přesouvají koncerty, aby na jejich akcích mezi 5. a 18. říjnem nevystupovali sóloví pěvci nebo pěvecké sbory. Jsou za tím vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu v operách, muzikálech a v kostelích, protože jde údajně o příliš rizikovou činnost…

„Kulturní ztráty nevyčíslíte. A ekonomické jdou jenom u nás v divadle už do desítek milionů.“

„Už několik měsíců jedeme v neustálé improvizaci.“

„Vypnout lze sice okamžitě, ale zapnout nelze ani náhodou tak rychle!“

Brněnské Národní divadlo pořádá v těchto dnech mezinárodní festival Janáček Brno s programem operních představení a koncertů, v jeho rámci se příští středu měla konat premiéra nové inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů, přeložená z jarního termínu…

„Osud je první produkcí Roberta Carsena, která vznikla v České republice.“

„Klíčem k pochopení Janáčkova Osudu je podle šéfdirigenta brněnského souboru hudba.“

„Osud je jeho nejexperimentálnější opera.“

Festival Janáček Brno 2020 zahájí v pondělí inscenace Roberta Carsena. Jeden z nejlepších operních režisérů současnosti nastudoval přímo pro Brno s tamním souborem Osud, čtvrtou z devíti Janáčkových oper. Do úplného cyklu, který začal před jedenadvaceti lety inscenací Její pastorkyně pro Vlámskou operu v Antverpách, zbývají Carsenovi už jen tři Janáčkova operní díla.

„Práce Roberta Carsena je poctivá, ale současně uctivá – k tomu dílu a ke skladateli jako takovému.“

„Dostala jsem se na pozici, že dělám a zpívám, co chci, což je prostě nádhera, plní se mi jeden sen za druhým.“

„Musíme se snažit překonat tuhle těžkou dobu ve zdraví a síle a vzít si z toho třeba nějaká pozitiva do budoucna.“

Se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou jsme se potkaly nedlouho před plánovanou premiérou Janáčkovy opery Osud, jejíž nastudování pro pondělní uvedení na Festivalu Janáček právě v Brně finišuje. Když mě v dopoledních hodinách přivítala ve své šatně, měla už za sebou jeden rozhovor a před sebou zkoušku, přesto si se mnou ochotně povídala – o brněnské inscenaci a spolupráci s režisérem Robertem Carsenem, o svém pražském angažmá, o přejíždění mezi Prahou a Brnem, o zkušenostech a pocitech z uplynulého jara… a za pětadvacet minut jsem si na diktafonu odnášela materiálu na sedm stran… Ostatně – be my guest…

„Nešíří kolem sebe auru nedotknutelného posvátného soustředění jako kdysi Herbert von Karajan a všichni ti skvělí pánové minulosti.“

„Není to samozřejmost, právě v tom spočívá opravdové umění: hudba opravdu zní upřímně a krásně.“

„Sbor z Mesiáše, v němž se cítí přes jeho bravurní náročný průběh evidentně velmi pohodově, obdařují zpěváci s nesmírnou chutí radostnými tóny.“

Nastaly mimořádně teplé dny babího léta a nedělní odpoledne v Konojedech na úpatí východního Českého Středohoří, mezi Litoměřicemi a Českou Lípou, jim ani trochu nedělá ostudu. Zlaté slunce na obloze se zářijovými šmouhami pomalu směřuje k západu a nad střechami obce, před kostelním průčelím na terase porostlé travou, hosté se skleničkou v ruce uzavírají program Slavnostního koncertu česko-německého přátelství…

„Snažím se dětem dát impuls k tomu, aby začaly nad hudbou přemýšlet samy.“

„Před nástupem do orchestru jsem se nevědomě ochuzoval o množství nádherné muziky, jejíž jsem nebyl součástí.“

„Kdyby všichni houslisté byli stejní, tak by nikdo nechodil na koncerty.“

Na festivalu Dvořákova Praha dnes Jan Mráček vystoupí jako sólista Beethovenova Houslového koncertu. Před deseti lety byl nejmladším laureátem soutěže Pražského jara, pak se stal titulárním sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu a v roce 2014 vyhrál Mezinárodní houslovou soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Na pódiu bude večer s dirigentem Jakubem Hrůšou a s Českou filharmonií, jejímž je od září 2016 členem…

„Sukova symfonie přináší energii směřující od dirigentského pultu a ochotně přijímanou, násobenou a vyzařovanou hráči.“

„Druhá věta může posluchače dovést až k pocitu, že jde o jakési pekelné intermezzo.“

„Dá se čekat, že pondělní koncert s Českou filharmonií přinese v symfonii Asrael mimořádné okamžiky.“

Sukovu ranou Symfonii E dur není radno podceňovat. Jakub Hrůša s Českou filharmonií na festivalu Dvořákova Praha ve čtvrtek dokázal partituru rozeznít takovým způsobem, že posluchači mohli odcházet s jednoznačným pocitem: byli přítomni zcela výjimečné koncertní události…

„Kultura je kapitolou, která se neobejde bez veřejné podpory, a pevně věřím, že si nikdo nedovolí ani vyslovit něco o zbytnosti kultury.“

„Česká hudební elita přichází už řadu měsíců o významná koncertní pódia po celém světě.“

„Historie ukázala, že hodnota umění přečkala staletí, a tak věřím, že i touto zkouškou projde posílena.“

V sobotu začíná už 19. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. I přes mimořádné okolnosti se podařilo zachovat rozsah přehlídky, jen interpreti se z části změnili. Jak ale říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Martin Prokeš, máme jedinečnou příležitost slyšet české umělce, které bychom pravděpodobně jinak do jedné dramaturgické řady dostávali jen velmi obtížně…

„Petra Alvarez Šimková vytváří titulní hrdinku uvěřitelně. Pěvkyně na svém místě.“

„Pavel Černoch předvedl, proč je po Evropě tak žádaný.“

„Vůbec by na mnoha klíčových místech neublížilo, kdyby se z orchestru ozývalo mnohem víc toho pravého verismu.“

Pucciniho Tosca jako replika inscenace scénografa Josefa Svobody z roku 1947 slavila úspěchy v pražské Státní opeře od roku 1999. Opět se tam teď vrátila po její rekonstrukci. První představení obnoveného projektu bylo ve středu zároveň prvním ze série večerů, pro které je letos na podzim zaslouženě vzácným a vítaným hostem v roli Cavaradossiho mezinárodně úspěšný český tenorista Pavel Černoch. Formulace Národního divadla, že vystupuje v hlavní roli, je však nešťastná. Hlavní a titulní rolí má být a je zpěvačka Floria Tosca. A Petra Alvarez Šimková se jí zhostila velmi dobře.

„U založení Nadačního fondu Soni Červené stáli přátelé z nadačního fondu Bohemian Heritage Fund.“

„Soňa Červená je a může být podle Pavla Smutného vzorem jak pro ženy, tak pro muže.“

„Pojďme podpořit etický rozměr toho, co Soňa Červená vytvořila. Než se člověk stane hvězdou, bolí to…“

Pěvkyně Soňa Červená dnes v den svých pětadevadesátých narozenin oznámila založení nadačního fondu, který bude podporovat mladé hudebníky a zpěváky v oboru klasiky. Nazvala ho darem české kultuře. Fond bude vyhledávat vhodné adepty, kterým nabídne finanční i profesní podporu.

„Má-li být s Amati Kraslice amen, ať se alespoň do světa nerozkutálí cenná sbírka historických dechových nástrojů!“

„S pomocí producenta Radka Hraběte byl jako „tahák večera“ získán Václav Hudeček.“

„Snad časem uslyšíme, že do prostoru se vrací značka, která mnohé z nás provází životem od mládí. Amati Kraslice.“

V Itálii se traduje historka, jejíž protagonisté se v pointě pružně střídají podle toho, kdo z vyprávějících ctí víc tu či onu houslařskou školu. Jedna z variant zní takto. Žily nežily před mnoha lety na jedné ulici v Cremoně tři houslařské rody. Guarneriové, Stradivariové a Amatiové. A protože už tenkrát existoval marketing a PR, jednoho krásného dne se nad vchodem do houslařské dílny Guarneriů objevil hrdý nápis: „Nejlepší housle v Itálii!“ To si Stradivariové samosebou nemohli nechat líbit a brzy kontrovali štítem se sloganem: „Nejlepší housle na světě!“ Amatiové se nesplašili; nechali si to projít hlavou a pak nad své dveře umístili lakonické: „Nejlepší housle v této ulici…“